P_Soar

Zábavná tricetiminutovka se spoustou drobných gagů a vtipných momentů.

Nesdílím všeobecné nadšení z tohoto seriálu. Dějová linka by se dala shrnout do několika rozvitých vět, jednotlivé charaktery jsou celkem ledabyle načrtnuté, příběh předvídatelný a prvoplánový. Na druhou stranu tomu nelze upřít několik silných scén, ale ty jaksi automaticky vyplývají ze silného námětu, a vedle toho také zdařilé řemeslné zpracování. Co mi však vadilo nejvíc, bylo to, že jsme v české verzi sledovali čistokrevný kýč. I to rugby se hrálo převážně v nažehlených trenclích, čisťounkých dresech, za pěkného počasí a s minimem bláta a špíny (srovnej galerie u originálu). Náročná léčba na hrdinově vzhledu nezanechala žádné znatelnější stopy. Celé to zkrátka bylo takové uhlazené. Člověk se musí ptát, jaký smysl vlastně potom mělo natočení české verze, když pokud jde o děj, vlastně jen otrocky okopírovala originál, a zároveň jediný vklad byl zřejmě ten, že z něj udělala uhlazený kýč.

Nemám slov.

Zjišťuji, že bych tu z fleku mohl okopírovat recenzi loňské štědrovečerní pohádky s tím rozdílem, že na té letošní bylo vše přece jen o kousíček míň hrozné. Mezi proprietami nemohli ovšem chybět dva věrolomní, avšak připitomělí rádci (loni to bylo ovšem horší - to to byli úplní dementi) a senilní pan král obé po vzoru klasiky Pyšná princezna, ale v mnohem horším provedení. Dál jsem tu loni psal o strachu z použití nadpřirozených rekvizit, či bytostí v moderních českých pohádkách...přitom ty k žánru patří. Letos jsme sice měli zlatou rybku, která ale splnila jen jedno přání, protože hrdina si neuvědomil to, co ví každé malé dítě, že totiž zlaté rybky plní zásadně přání tři ;-) Co tam máme dál. Á, už vím: školometsky otravné výchovné repliky pronášené hojně kladnými postavami (!) a schopné spolehlivě zničit zárodky jakékoli lehkosti a vtipu, například vtipný gag s výukou plavání na konci. Kromě toho všudypřítomná doslovnost a málo prokreslené charaktery postav (navzdory za uši tahající králově hlášce: "To jsou charakteři"), a to i těch postav, jejichž vnitřní vývoj a pohnutky k něčemu takovému přímo vybízely (vodnický vévoda). Zkrátka Janák je takový béčkový Troška, který mechanicky sází jednu pohádku za druhou. Tragédií je, že když se k natáčení dostane někdo jiný, nedopadne to obvykle o nic lépe, spíš naopak.

Můj pocit po opuštění kina byl spíše solidní 3 hvězdy, ale dávám víc, protože někde v koutku cítím, že ten film je ve skutečnosti lepší a že moje lehké zklamání bylo způsobeno hlavně tím, že jsem čekal (hořkou) komedii a dostal výživný psychothriller s filozofickým přesahem. Myslím, že to bude chtít opakované zhlédnutí a sám jsem zvědavý, jestli 4 hvězdy uhájí, nebo dokonce (kdo ví) přidá ještě i pátou.

Nebyli nakonec nejsympatičtějšími postavami ty dva estébáci?

Zasloužilo by si to odpad, ale nedokázal jsem se přinutit na to koukat delší dobu. Autor předlohy - porevoluční produkční - Karel Hynie, je další z řady osobností, která svérázně účtuje s normalizační minulostí, v tomto případě normalizační ČT, ve které ale, světe div se, klidně dělal kariéru?! Takže tu máme obraz dekadentního úpadku, potíž je v tom, že ne ani tak zobrazované doby, která dekadentní a úpadková nebyla, ale nás samotných. Proto nám dekadentní a úpadková ČT prostřednictvím této série servíruje falešný, lživý a notnou dávkou špatně skrývané zhrzenosti nasáklý obraz své předchůdkyně a trapně pokleslým způsobem shazuje práci nespočtu televizních a filmových profesionálů jen proto, že tvořili ve špatné době. Je symptomatické, že právě toto "dílo" si současná vyčpělá a tvůrčích schopností prostá (čest výjimkám) ČT darovala ke svým sedmdesátinám.

Místo normalizačních nedělních chvilek poezie tu máme nedělní hodinku a půl přihlouplé angažované agitky. Nic se nezměnilo, až na to, že ty chvilky poezie se daly daleko líp snést.

Tak tu máme letošní druhou vánoční pohádku. Je o několik parseků lepší, než včerejší hrůza jménem Tajemství staré bambitky II, nicméně k dokonalosti jí stále hodně chybí. Přednostmi jsou neotřelý námět a velmi dobrý scénář, který - pokud jsem správně pochopil - je debutem Barbary Johnsonové na tomto poli. A podle mě debutem zdařilým. S tím ostatním už je to krapet horší. Jako obvykle mi schází větší propracovanost jednotlivých postav, kdy například Krakonošova rozervanost je spíš jen ledabyle nastíněná. Zamilovávání a odmilovávání se jde všem až příliš hladce a hlavnímu hrdinovi nakonec k získání srdce své vyvolené stačí jen to, že je hodný. Motiv milostného trojúhelníku je hodně slibný, ale místo očekávaného dramatického vrcholu přijde jen kýčovitý a předvídatelný závěr. Příběh ke konci zkrátka tak trochu "zbambitkovatí", dalo by se říct. Filmu také na mnohých místech škodí doslovnost, kdy emocionální pohnutí postav, místo aby byla zahraná, jsou "natvrdo" vyslovená. I přes to všechno jde o solidní počin a výrazný nadprůměr v pohádkové tvorbě posledních let.

Tak chápu, že nemůže být každý den posvícení. Tohle jsou opravdu jen takové trochu protažené bakalářské povídky na vyplnění TV programu. Jinou ambici to (doufám) nemělo a jako takové to šlo. Navíc Jana Pidrmanová je stále kost.