DwayneJohnson

Až jednou vyhraju první ve sportce, koupím si barák jak hrom, jachtu a poplavu na cestu kolem světa. Až jednou dostanu chuť na nějaké vyhlášené jídlo, zajedu si do Prahy a za panem Pohlreichem a nacpu si břicho, až mi bude praskat. Až budu chtít jednou někoho zavraždit, udělám to zcela jistě v Indii. Vyhlídnu si nějakou nevinnou oběť, pokud možno dvě, nebo tři, podříznu jim krk, nebo je rozstřílím samopalem a můžu si být jistý, že se mi vůbec nic nestane. Možná kvůli mně odsoudí nějakého domorodce, nebo jiného turistu, ale určitě to nebudu já. Místní policie totiž pracuje tak skvěle, že na nějaké důkazy úplně kašle, nebo je raději neprovádí vůbec a dá raději na drby místních, rádo by znalců. Ve výsledku můžu být úplně v klidu, kochat se místními památkami, nebo provádět nějakou jinou, pokoutnou činnost. V tomhle policejním absudristánu, kterému i náš slavný Kocourkov nesahá ani po kotníky, je totiž možné bohužel úplně všechno.

Překvapivě vyspělý film, který ve mně určitě zanechá velmi hutnou vzpomínku. Sice s minimem herců, kteří však dávají tomuto postapokalyptu ten správný šmrnc. Aneb jak přežít tam, kde je málo jídla na strašně moc lidí. Uvidíte sami, jde to jen velmi, velmi těžko.

Bizár toho největšího kalibru.

Typická Gallovina v tom nejlepším slova smyslu. Osamělý hrdina, sám proti všem na někdy až zoufale úsměvné cestě vstříc svému, již dávno nalinkovanému osudu. Moc se toho nenamluví, ale Vincentův kukuč a Emamanuelle na konci...Zase jsem jednou vyměkl a zvedám o jednu výš.

Malý, velký film, tak bych ho asi velmi stručně popsal. Obyčejný příběh, natočený nevšedním a neobyčejným způsobem. A kromě Slunečního jasu, pokud mě má děravá paměť neklame nejlepší film, (zdaleka nejen) o šermování. Tři Mušketýry samozřejmě nepočítám.

Žádný další River se nekoná, to je nad slunce jasné. Má na to sice, a to hlavně v prvním díle solidně našlápnuto, ale na konci, jako by maličkou ztrácel dech. Nesympatická novinářka mi taky moc nesedla, tak necháme hodnocení, jak je. Vůbec jsem tak nějak rozpolcen. Na jedné straně, některé velmi dobré, herecké výkony, zajímavý příběh, na straně druhé konec, který mě maličko zklamal. Mám na mysli zapojení tolika obyvatel do sledu událostí a ještě i výše zmiňované novinářky. To šlo určitě udělat líp a hlavně přesvědčivěji...

Lepší než Hon a horší, než Únos, takže ten dnešní čtverec je tak akorát. Velmi přesvědčivě natočené drama, o tom, že ty největší boje nemusí probíhat vždy ve válce, ale často až po ní. Moc se tady toho nenamluví, ale o to tenhle film působí, aspoň pro mě přesvědčivěji. Každá, z těch zhruba dvou stejných polovin je pro mě zhruba stejně kvalitní a Plilou se Sorenem tomu dodávají už jen ten správný, herecký šmrc. Velmi, velmi, dobré.

Neboj se Wime, pořád zůstávám s Tebou. Sice jsem už od Tebe některé, lepší filmy viděl, ale tohle vše působí jako zcela drobný, nepodstatný a zanedbatelný detail. Kdo chce meditovat, tak vzhůru nad Berlín. Je tady místa dost pro všechny ztracené duše.

Tak tahle nějak jsem si tenhle film představoval. Výpravu, příběh, herce, všechno tohle sedí skoro přesně. Kdybych to chtěl hodně zjednodušit, řekl bych sázka na jistotu. Není to na pět, ale na ty čtyři stačí bohatě. Nejen vzhledem k vyznění hlavní, herecké dvojice, ale také smutnnému osudu jedné, lidské duše, která je uvězněná v tom nesprávném těle. Vzpouzí se, bojuje, ale na ten správný konec, pro ní bohužel není ještě ta správná doba.

Perfektní po všech stránkách. Ještě teď rozdýchávám ten blažený pocit, který se mi hlavně u seriálů poslední dobou tak vyhýbal. Stačilo změnit zemi původu, vsadit na oblíbeného herce a výsledek je ten, že má topka dostala zase po čase svěží vítr. A speciální díky patří samozřejmě Tobě Stellane, herci mého srdce. Dokázal si, že na to ještě stále máš a doufám, že ještě dlouho mít budeš. Stačí se vyhýbat americkým sračkám a zkusit jednou pro změnu seriál. Tenhle je tak dobrý, že se to snad ani slovy popsat nedá a i když je Ti Nicola velmi zdatnou spoluhráčkou, tak jméno River mám od dnešního dne spojené pouze s Tebou.