DwayneJohnson

Balabanov by měl zcela jistě radost, jako pocta tohoto velikána je tenhle film skoro dokonalý. Já vždycky tvrdil, že Rusko je velmi svérázná země a tenhle příběh o jednom blázínkovi, mě v tom jen utvrdil. Vůbec není důležité, jak to s domem vlastně dopadne, mnohem podstatnější je vykreslení té lhostejnosti a beznaděje, která se na Vás válí že všech stran. Tak pozor, ať stačíte zavčas uhnout.

Dárcovství krve na severský způsob? Jasně, že ne. V tomhle podání spíš jen dokonalý konec, kvůli kterému zase jednou po čase musíte jít do plných. Vidět tak zoufale nesmělého Madse a vnitřně nejistého Kima, to se taky ne poštěstí každý den a tohle filmu už jen nasadilo pomyslnou korunu. Aneb, když nejsi připraven na rodičovství, řeš to v klídku a pohodě. Tady se nám to maličko posralo.

I když jste vlastně v přesile, je Vám to absolutně k ničemu. V tomhle případě je šance velmi malá. V nádherné přírodě, obklopeni jen lesem, se počáteční idylka, rázem mění v boj o holý život. A jde to i bez pompezních efektů a digitálních triků. A čarodějnice, i když ji vidíme, jen tu a tam, působí o to děsivěji. Na konci je to vlastně už jen hra na jednu bránu. Naprosto precizní a dokonalá, což velké plátno v kině umocňuje na druhou. A Bloody, zase máš jednou po čase pravdu. Kozli, jsou přesně tím, čím se zdají být. Tak pozor na ně!

Kvituju s povděkem tu nekonvenčnost, která se na diváka řítí už od prvního okamžiku a abych byl zcela upřímný, vůbec nechápu tu kritiku skoro že všech stran. Možná nejsou Modré stíny tím nejlepším seriálem, co spatřil světlo světa, pro mě jdou však po Případu pro exorcisty tím správným směrem. Pominu-li, místy dost otřesný zvuk, je vše ostatní už jen a jen lepší. Včetně výtečného výběru herců (Krobot, Melíšková, Huba) a hlavně zajímavě natočeného příběhu, který je i tolik let po revoluci tak aktuální. Bohužel.

Petzold je mistrem k nahlédnutí do nitra ženské duše. Zřídka je to pohled optimistický, nebo radostný, na druhou stranu o to více působí věrohodněji. Spolu s výběrem hlavní hrdinky, na kterou si pomalu, ale jistě začínám dělat solidní závislost, záruka skoro té nejvyšší kvality. Náladu Vám možná tenhle film zas až tak nezvedne, ale pokud umíte aspoň trošku německy, neváhejte a podívejte se, tenhle příběh o zoufalé snaze najít lepší život rozhodně stojí za to.

Zase jednou po čase po skončení seriálu chrochtám blahem jak to malé selátko. A při tom stačilo po první sérii změnit opravdu jen málo. Vysadit hloupou dějovou linku s masovým vrahem a vsadit na jednoduchost a přímočarost. Sice opět dvě linie, ale mnohem uvěřitelnější a řekl bych i ucelenější. O kvalitách tohoto seriálu svědčí nejlépe fakt, že jsem poslední díl dal dokonce i s anglickými titulky, což se mi stává opravdu jen ve výjimečných případech, silné, seriálové závislosti. Tohle byl jeden z nich. Co dokázal Stellan v Riverovi, to stejné platí pro Tituse a jeho Bosche. Perfektní a dokonalé představení, které mě uspokojilo na 110 procent.

Fakt moc pěkná pohádka. Jeníček a dvě kuřátka.Ty zaťukají na vrátka. Jeníček je pustí dál, kdo pak by se dívek bál. Pak si s nimi zašpásuje a prdelky pomuchluje. Ty se záhy naserou a chudáka přeperou. Domeček mu pomalují a návštěvu zlikvidují. Co nám z toho tedy plyne? Jsem rád, že film nešel v kině. Je totiž jeden vlastní gól. A Dwejn říká never more!

Moc dobře jsem udělal, že jsem jednou zase po velmi dlouhé době sáhl po Saurovi. Natočil již poněkolikáté velmi přesvědčivou, psychologickou sondu do zákoutí jedné, ženské duše, v čele, s tehdy velmi půvabnou Geraldine. Možná bych šel i do plných, ale to bych já, starý vůl nesměl splašit tak otřesné titulky, které můj dojem, chtě, nechtě srazily dolů. Omlouvám se, Carlo, příště si dám větší práci a další film zase zvednu, slibuju na svůj pupík.

Úplně jsem se odreagoval, vypnul mozek a užíval si tenhle typicky japonský cirkus úplně se vším všudy. Mužské akvabely s jedním gayem, ty jsem ještě neviděl. A umělé dýchání z úst do delfína, to už vůbec ne. Aligato!

Nejisté pohledy, snad pocit prázdnoty a kolem tolik lidí. Spousta zvuků, spousta aut. A potom přijde on a rázem se úplně všechno změní. Přeskočí jiskra a je z toho požár. Asi jen jeden, ale jí je to úplně jedno. Brzy nad ránem totiž ví. Předešlý, páteční večer, byl možná její nejkrásnější v životě.