tatopulos

Musím se přiznat, že jsem fanoušek této skupiny, jediné, co se mi na filmu líbilo byla úvodní kytarová sekvence a hudba Queen. Film vůbec neměl atmosféru 70. a 80. let. Celou dobu se odehrával v jakémsi podivném skleníku mimo čas a prostor, kde hráli pouze Queen, Mercuryho "přítelkyně" a hloupý producent, který jim nechtěl schválit vydání singlu. Dokonce jsem zaslechl, že dodávka, kterou ve filmu jezdili Queen v 70. letech měla být symbolem atmosféry doby. Člověk by si řekl, že před Queen zřejmě neexistovaly dějiny hudby, neexistovali Beatles, Rolling stones, Hendrix, Pink floyd, Stravinskij, jazz ? Malek ještě nebyl tak otřesný, jak jsem si představoval, i když byl nalíčený jako oživlá mrtvola (nebo oživlá ikona ?), velice humorně na mě působily dialogy, když se Queen mezi sebou bavili- "Freddie, jsi legenda." Briane ty jsi taky legenda, všichni jsme legenda " Film působí šíleně sebevzhlíživě až narcistně. Někdy jsem nevěděl jestli se nedívám na film z produkce Bravo. "Já jsem hvězda, kdo je víc ? " Kult osobnosti, posedlost sebou samým. Queen, Freddie Mercury si můžou dovolit o sobě říct- "já jsem hvězda", jsou nadaní muzikanti, nějaká forma odstupu od sebe by neškodila. Přece jen jsme smrtelníci z masa a kostí. A to že byl ve filmu Freddie "zlý" na novináře při tiskovce nebo "zlý" na kapelu, ještě neznamená, že jsme se kultu zbavili. Nabízelo se mi srovnání s filmem Doors od Stonea. Nežil jsem sice v 60. letech v USA, ale film vám dává pocit, že jste v 60-tkách. Na Morrisona se tam nahlíží i z jeho temné stránky- milovník drog, nespoutanosti, destrukce. Kdyby nic jiného, zůstaly po něm alespoň myšlenky, nálada 60. let- básnictví, rebelství, destruktivní hedonismus, pocit vrženosti do světa, kde jsou všichni otroci... Když srovnám Bohemian rhapsody s filmem Doors, co nabízí Bohemian rhapsody ? Prázdný hedonismus- užij každého dne, může být tvůj poslední ? Jedině ta hudba stojí za ty vzpomínky, které se Vám vyvolají, když jste poprvé slyšeli Queen.

Jak se kalí ocel ** nádherná jazzová hudba, Místo ** nádherná Jorga Kotrbová, nesnesitelný Potměšil. Optimista **** nejlepší povídka, trochu mi připomněla Díru u Hanušovic

Golem ****, něco tak úžasně mysteriozního, vygradované skvělou Liškovou hudbou jsem dlouho neviděl. (motiv z Golema byl použit jako úvodní znělka k dokumentárnímu cyklu "Třicet návratů ") Ostatní povídky jsou podprůměrné a naprostá ztráta času za **. Zklamal mě Schorm (původně jsem si myslel, že skvělého Golema režíroval on)

Bad movie, very bad Martin Dejdar, bad music. Trapné napodobování Karla Zemana- americké město. Co se na tomto snímku dá pochválit ?

Hráli: Štěpánka Ranošová- nositelka vyznamenání za vynikající práci

Film o lidech pohybujících se na hranicích bláznovství a hrdinství. Výborná hudba Karla Svobody.

Podobné filmy: Mladý Karl Marx https://www.csfd.cz/film/433606-mlady-karl-marx/komentare/ Che https://www.csfd.cz/film/234144-che-guevara/komentare/ Stalo se v Turíně https://www.csfd.cz/film/25552-stalo-se-v-turine/komentare/ Atentát v Paříži https://www.csfd.cz/film/15872-atentat-v-parizi/komentare/

Chabá atmosféra a chudý příběh. Navzdory očekávání slabota. Že by sociální podtext byl podán nějak výjimečně z hlediska obsahu nebo kamery se taky říct nedá. Praha za Franze Josefa je rozhodně lépe podána v Záchvěvu strachu nebo ve filmu Adéla ještě nevečeřela.

Ještě horší než Hřiště s Bartoškou. Bezduché a tupé

Höger úžasný, jinak šedivá a šablonovitá nuda o práci. Herci neměli, co hrát. Bartoška workoholik- "úžasná peripetie"