Kamenný řád

Česká obdoba švédských Raskenů z někdejšího slezského trojhraničí v Beskydách se výrazně vymkla z normalizačního standardu tvorby tohoto zaměření dramatizací významného regionálního románu možnostmi regionálního televizního ostravského studia. Zachycení postupné proměny někdejšího agrárního zapadlého kraje do ocelového a černouhelného srdce Česka přesvědčivě a silnými uměleckými prostředky buduje na osudech selské rodiny a vývoje jejích početných členů. Kraj na pomezí českého, polského a někdejšího německého slezského osídlení tehdy začal formovat svou novou, osobitou tvář, která vedle vnitřní české a moravské jazykové identity dotvořila základní půdorys moderního češství. V tomto ohledu jako bychom se dostali do prostředí jiné středoevropské identity, lodžské Rejmontovy a Wajdovy ZASLÍBENÉ ZEMĚ. Výrazně tu na sebe upozornila kvalitou svých výkonů dosud širší české veřejnosti neznámá komunita ostravských divadel; některá jména se postupně prosadila do trvalého diváckého povědomí: Tomáš Töpfer, Zdeněk Hradilák, Jan Vlasák, Lenka Termerová, Nataša Baženovová; nikoliv náhodou autorem scénáře byl jeden z nejpřednějších českých dramatiků druhé poloviny dvacátého století Ota Zelenka. Oživením ostravského centra se tak dotvořila doposud nepřekonaná plnost původní české televizní tvorby přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století. KAMENNÝ ŘÁD stojí na počátku této zřejmé, ale jinak ne příliš často uváděné éry. (19.03.2008)

Když tak koukám na ty starý československý seriály, tak se nemohu ubránit silnému pocitu, že sedmdesátá léta a černobílé zpracování na plné čáře přebíjí sic barevná však ve většině případů naprosto plochá léta osmdesátá. Ač první díl navozuje pocit další pošahané zmateniny, záhy se rozjede neuvěřitelná sága. Nejen po příběhové stránce, točící se kolem velké rodiny Poštulkových a jejich hospodářství, ale neméně také po stránce charakterové a v neposlední řadě v mantinelech konfliktu starých hodnot s měnícím se okolním světem. Na výborném zpracování se bohužel podepisuje televizní produkce, kvůli kterému mírně strádá výprava, více pak masky. Někdy zvláštní a staromilská (až inscenační) kompozice scén mi však nevadila. Ač tu někdo v komentářích píše, že ideologie ovlivnila seriál jen minimálně, není to pravda, naopak. Zejména s příchodem války a bezprostředně před ní, tedy ve druhé polovině. Rozhodné varování všem na tohle citlivým. Na druhou stranu nastaly i momenty, kdy jsem si říkal, že já být cenzor, tohle bych nepropustil. Narážím nejen na monolog komunistického vůdce (ne nepodobného Gottwaldovi) o vnějším nepříteli a dělnících v Říši, který prakticky do písmenka parafrázuje tehdejší totalitní moc v době vzniku seriálu. V každém případě za mě však dobré čtyři hvězdičky. (06.04.2014)

Velice povedený seriál, vzhledem k době svého vzniku působící jako zjevení. Chudý rozpočet, absence největších tehdejších hvězd, nic z toho nezabránilo tomu, aby vznikla rozsáhlá naprosto pravdivě působící rodová sága o střetech tradic s momentálními požadavky doby, aniž se straní jedné či druhé straně, čímž celý projekt působí jako vytržený ze skutečného života. (18.08.2012)

Mám ráda tento působivý seriál, kde ostravské televizní studio dokázalo, že i za málo peněz se dá udělat hodně muziky. Emotivní herecké výkony méně známých a nenápadných herců, skvělá dobová výprava i černobílé provedení podtrhovalo tvrdou realitu tehdejšího venkovského života. Škoda jen, že na kvalitě nahrávky už zapracoval čas, ale i tak považuji zařazení seriálu do vysílání po třetí hodině ranní za trestuhodné. (12.08.2012)

Neuvěřitelné, natočit v dobách tuhé normalizace takový seriál. Vypráví totiž o rodině, jejíž život se točí kolem gruntu a rozhodně se nejedná o "socialistický realismus". Vysoká odolnost proti ideologickým zásahům ale není jediným kladem Kamenného řádu, dnes je to samosebou a nikdo by proto kvůli tomu na to nekoukal. Ani známí herci (kromě Töpfera a Beka) tam nehrají. Přesto stojí za to se na něj dívat - vynikající herecké výkony a zajímavý příběh zasazený do doby zkoušeného národa, střet moderní doby a tradice, z něhož ani jedna strana nevychází jako horší. (24.11.2006)