choze

Cop buddy o rozdílných policajtech říznutá podvodnickými filmy. Není to zrovna k popukání ani výrazněji dějové, ale ústřední tandem je sympatický, zasvěcování do policejní korupce zábavné a dobře tu zahrály i šedivé a oprýskané uličky a dvorky Paříže.

Originál miluju a jestli někdo považuje tenhle jeho remake za srovnatelný nebo dokonce lepší, tak to se asi posral v kině. Pochválil bych výpravu, kameru a hudbu, ale nepochopím a neodpustím, že Friedkin zahodil kamarádsko-milostný trojúhelník mezi Mariem, Joem a Luigim, na kterém stál původní film. A nahradil ho nijak extra zajímavou hodinovou expozicí postav, zahrnující jejich osudy před příchodem do Jižní Ameriky. Navíc v jeho podání mi druhá polovina skoro nepřišla napínavá - scéna na mostě je sice parádně natočená, ale napětí jsem u ní necítil.

Solidní návrat k tradici francouzských krimi, který zápletkou o dvou soupeřících policejních frakcích připomene svého jmenovce z devětasemdesátého. Auteil a Depardieu si neokázale a levou zadní dávají dva zkušené, povahově rozdílné poldy, kteří soupeří o to, kdo dřív dopadne gang lupičů a získá tak post šéfa policie, přičemž jeden se odkope jako pořádná svině, co s potěšením nenávidíte a přejete klaďasovi jeho pomstu. Ta ale přichází až v závěru a dost prostě a rychle, což mě poněkud zklamalo. Ale do té doby to byla paráda.

Ultrapohodové filmařské retro s prosluněnou atmosférou osudového léta 1969, jehož fiktivní i reálné postavy pomalu, ale zábavně kráčí k jedné temné noci, která otřásla Hollywoodem, Amerikou a symbolicky ukončila květinová šedesátá. Určitě si o ní před kinem přečtěte základní fakta, jinak nedáte finále filmu, které jsem odhadl dopředu a měl z něj příjemně smíšené pocity. A DiCaprio a Pitt mají skvěle napsané postavy a válejí.

Rozčarování ze dvojky pokračuje. Scéna robobitvy sice epická, ale když já radši ty parádně ochoreografované a zpomalené přestřelky a bitky. Ale líbilo se mi (SPOJLER), jak agent Smith přerostl své tvůrce a že se Neo musel na konci spojit se stroji, aby ho porazil.

Fajn nápad utopený v naprosto předvídatelném scénáři trochu zachraňují brutální, krvavé a nepříjemné mordy.

Moje první setkání s Jednotkou a předtím i se Soumrakem mrtvých dopadlo tragicky - brutálně mi neseděl Wrightův humor a u Jednotky ani poněkud divoké spojení policejního buddy movie s tajemně ponurou detektivkou z anglického venkova a la Agatha Christie. A srala mě zběsile nastříhaná akce. Při dalších zhlédnutích jsem si ale na ten styl/koncept zvykl a docenil ho. Jednotka je hodně scenáristicky i audiovizuálně nápaditá a vtipná a ústřední dvojka Pegg a Frost je hodně fajn. Jedinečná pocta akčním filmům a jak se tu s oblibou píše, příjemná povinnost pro všechny akční fandy.

Film, ze kterého si budu pamatovat akorát geniální hlášku "Gentlemen, you can´t fight in here! This is a war room!"

Solidní rozjezd. Věrný komiksu duchem i dějově, dobře obsazený, svižný a sexy.

Celý MCU je mi dost u zadku, nebaví mě postavy, styl humoru ani celková průměrnost většiny filmů a za opravdu solidní považuju jen dvojku a trojku Captaina Ameriky od Russoovců. A kdybych mohl lusknutím prstů tenhle vesmír vymazat z filmové historie, asi bych moc neváhal, protože se mi už roky otravně cpe. Tím pádem jsem Endgame nijak neprožíval, dopředu ani v kině, do kterého jsem ani nešel, protože jsem necítil potřebu. Ale ani bych tomu nenasazoval psí hlavu, prostě mě tenhle fenomén míjí a můžu jen závidět těm, kteří si pobrečeli u všech těch citovek, co se tam hážou, nebo slintali u závěrečné digimegabitvy, u které už jsem klimbal. Já si užil hlavně část o cestování časem, kde se zábavně nahlíží a parafrázují výrazné momenty z předchozích filmů jako finále prvních Avengers nebo Capova bitka ve výtahu.