Askaneli

Příběhově ploché krváky obohacené občasnou dávkou nahoty jsou skvělým rehabilitačním a relaxačním prostředkem. Divák má možnost pokochat se několika kreativními způsoby, jak natáhnout brka, a pohledem na odhalené hrudní dominanty části ženského obsazení, přičemž právě tato dichotomie nechutné řezničiny a krásy lidského těla je tím atributem, který má onen zcela neoddiskutovatelně kladný vliv na psychiku konzumenta. Problém konrétně tohoto snímku však tkví ve stupidním scénáři - chování všech po delší dobu exponovaných postav je totiž tak idiotské, že působí až rušivým dojmem, což se bohužel zásadně projevuje na celkovém požitku, a to nemluvě o nastavení universa, ve kterém se příběh odehrává. Dokud někdo nezačně řvát, tak není nutno obrazovku pozorovat, dokonce bych to snad i doporučil. Ale masakr je to docela obstojný.

Šprýmovní příhody jedné všetečné duchny, která má obyčejně hovno co na práci, pokud se tedy zrovna nenachází ve svém kreativním období, v němž se duševně realizuje sepisováním laciného škváru, a tak se věnuje příležitostnému bretšnajdrování. Je to strašná řiť, jen se na to nesmí čumět moc často. Jeden díl za měsíc je tak akorát.

Jedna z profláklých destinací výletníků východního bloku a Československa zvlášť a jací výběrový perverzáci se v ní zrodili! Vlastně i jejich fotřík a mamina se docela povedli. Nicméně jejich vývoz za Atlantik se moc nezdařil a tak si nejmladší synek našel pěkné americké děvče, které si pečlivě zabalené dovezl domů. Kvůli jistým, snadno pochopitelným kulturním rozdílům a dichotomním názorům na postavení ženy však dojde k poněkud fyzicky vyhroceným situacím mířených vůči oné dívce ze zámoří. Avšak ve chvílích temna a ponížení najde hlavní hrdinka svou pravou osobnost a pevný charakter a pomocí nejrůznějšího nářadí, elektrického proudu, psychického nátlaku a cílené intoxikace svých hostitelů se jí dostane vytoužené satisfakce. Film je skvělou ukázkou jedinečných dovedností uvědomělé a emancipované ženy.

Trajdání po Uralu se evidentně těší velké oblibě. Nicméně ještě vetší oblibě se těší kratochvíle spočívající v napodobování činnosti, při které jiní lidi natáhli bačkory. Partě Amíků to ale přišlo jako velmi dobrej nápad, tak podojili svoji almu mater o nějaký peníz, sbalili se a vydali se za hranice všedních dnů do nějaký vymrzlý ruský prdele. Film má dvě části, který k sobě moc nesedí. První částí je mysteriózní výlet po sešlých uralských dírách a nudných přírodních exteriérech plných divných Čejenů a usměvavejch Ivanů, se kterým to jde od desíti k pěti. Druhá část začíná odseknutím té zajímavější části týmu, takže zůstane jen hysterická buchta a fetišista přes kamery. Pak cestujou časem. Pak jim mrdne v kouli. Konec. Celý film budil asi takový dojem jako šimpanz přišitej k tučňákovi. Dvě individuálně zábavný zviřátka spojením vytvoří nudnýho a tragickýho kripla. Na druhou stranu musím kladně ohodnotit edukační apel tohoto filmu, neboť hned po jeho skončení jsem byl celej nabuzenej vydat se prolízat temná zákoutí internetu a zkoumat fakta o celém incidentu.

Pěkný PR video pestrýho spektra protiradarovejch nadšenců. Madam Objektivita zdechla stranou, ignorována a nepovšimnuta, ještě před první klapkou. A dát největší část prostoru vyhrazenýho pro reakce příznivců radaru Magoru Jirousovi, což je sice prvotřídní masér, ale jehož specifický projev nemusí být pro některé diváky tak docela stravitelný, a to ani se speciálními přípravky, je docela zavádějící.

Uděláme habaďůru na socky a ještě to zfilmujem. Proč ne. Ale narovinu, nápad na úrovni "nabídneme lidem dlabanec za dumpingový ceny a schválně, jestli se někdo chytne" má hodně předvídatelný výsledek (na základě poměrně jednoduchého principu - když nabídnete lidem co chtějí a navíc za pár pětek, možnosti nevyužijí pravděpodobně jenom ti, co o ní nevědí). Zajímavé je maximálně to, jak je reálně limitováno samotné provedení manipulace. Takže na tomto dokumentu opravdu kladně hodnotím jenom způsob zdokumentování a přiblížení zákulisí tvorby reklamy a dalších postupů, ale výběr kulisy byl dost laciný a tím pro mě snižuje úroveň celého dokumentu.

Banda salónních islámských radikálů a jejich v praxi poměrně rozpačitá, avšak velmi upřímná, honba za sedmým nebem. V boji proti nevěřícím křižáckým psům se nehodí ani jako biologické nosiče pro rozličná výbušná zařízení, což však nahrazují pílí a osobním odhodláním. A kdyby Alláh nechtěl, aby na domy dhimmiů pršely z nebes bomby, tak by nestvořil vrány. Humor černější než saudskoarabský nikáb a trefný jako Faisalovi opeřenci.

Mně těch dvou tragédů bylo fakt líto. Snad jim těch pět hvězdiček přinese více štěstí.

Zábavné příhody uvědomělého mouřenína a nelítostnýho bouchače Shafta. Když to člověk nebere moc vážně, tak se i pobaví.

Křižák dává na prdel muslimovi, muslim dává na prdel křižákovi a ateista si mne ruce. Docela slušné bojové scény a příběh by se taky našel. Jedna zásadní věc - film sem viděl asi třikrát, z toho dvakrát 144 minutovou verzi. Ta za moc nestála, ale pokud máte zájem o solidní středověkou, blízkovýchodní řezničinu, tak dobrý. Delší verze je ale mnohem lepší. Film má najednou návaznost a divák si nemusí domýšlet hluchá místa. Odříznutí těch padesáti minut byl opravdu tragický nápad.