k212

Jako tohle je pro mě čistá sci-fi zábava, blockbuster kterej můžu kdykoliv znova a vím, že se u něj budu fantasticky bavit. Se mi při sledování furt vtíral silnej pocit, že tohle je odpich z osmdesátkovýho Cameronova Vetřelčího období (prostě Bill Paxton no :). Ale vlastně ne, je to pořádná PS pařba! 80%

Povídám takhle jednou svému chřipkovému dítěti: "Pojď na něco se spolu mrkneme!". A tak jsme tam pustili, co mi naservírovala nejmenovaná VOD platforma dle mých dlouhodobějších velmi řídkých fantasy preferencí, název mi nic neříkal, ale na plakátu byla malá holka a zvířátko, tak jsme do toho šli! V půlce druhého dílu se moje dítě už vcelku dost bálo, zatímco já jsem měla oči dokořán a bylo mi jasný, že to fakt dětskej seroš není, a navíc mi v hlavě docvaklo, že tohle jsem už kdysi v čajíčkové verzi shlédla (Zlatý kompas). Po všech třech sériích už vím, že jsem se zamilovala, a to nejen do seriálu, ale do celého fikčního Pullmanova světa, který je mojí nově objevenou knižní drogou. Seriál servíruje ponurý příběh o přerodu dětství do dospívání, zasazený do rámce antagonistického pojetí prvotního hříchu, je to svět, kde se to hemží charismatickými dospělými zmetky, s nesmírně zajímavými vedlejšími postavami a odhodlanou dvojicí dětských a následně pubertálních hrdinů. Díky za adaptaci, kde každý díl knižní trilogie má důstojných 7-8 seriálových epizod, a je tak dostatek prostoru pro vybruslení ze spletitosti knižního děje a skrumáže postav!

V době, kdy byl tenhle film v kurzu mnou prošel zcela neutrálně, nevěděla jsem, že vznikl podle kultovní knižní předlohy, přišel mi strašně přeplácaný mnoha motivy, digitální epičností a naprosto nedotaženými a plochými postavami. Pamatuju si ale zcela přesně, že to byla jedna z mála záporných rolí Nicole Kidman, nicméně ve srovnání s knihou a seriálem byla v tomhle blockbusteru postava paní Coultrové velmi slabým odvarem. Lord Asriel v podání Daniela Craiga nedostal téměř žádný prostor, takže se nestihl ukázat ve svých přebujelých ambicích, které stírají hranice etiky a humanismu. Tím samozřejmě poukazuji na odlišný závěr! Vcelku jasná ukázka nevyužitého potenciálu předlohy a potvrzení, že košatý fikční Pullmanův svět se těžko dá zachytit v necelých dvou hodinách, alespoň, že ten steampunkový nádech v tom trošku byl, Ale to je asi tak všechno.

Na Netflixu bych čekala důkladnější topení se v bahně bizáru. Na druhou stranu je tu Tim a jeho zde lehce umírněná vizuální poetika, která je těžce vyšperkovaná nabroušeně sarkastickým jazykem a minimalistickou mimikou hlavní hrdinky. Takže vlastně chápu ten masový úspěch, protože Wednesday jen lehce a občasně hrábne za hranu společenské normy černým a morbidním humorem, ale ve skutečnosti nechce rozhodně za tu hranici padnout. Jako dobrý, fakt jsem se pobavila a zasmála hodně. Hlavně ne další série, woe! Spoiler: Počet skutečných úsměvů hrdinky - 2.

Dvojka vcelku dynamicky ujíždí na rozhoupaném vztahu hlavních hrdinů, míchá do toho občasný humor, který to hodně oživuje (a vzdaluje vážnému prvnímu dílu) a koření častějším civilně pojatým sexem. Nevědět, že tahle houpačka pojede dalších X dílů, jen kvůli tomu, aby se divák díval na rozpadajícího se Hardina a dospívající a sebevědomější Tessu, dala bych tomu možná o jednu * víc!

Předlohu jsem nečetla, a domnívám se, že ani nebudu. Nicméně tenhle film zapadající do rámce youngadult romance mi přišel vlastně v pohodě. Civilní reálie vyvažují dost nadsazený příběh, oba mladí představitelé hlavních charakterů jsou však natolik charismatičtí a zajímaví, že jim odpustíte mnohá dějová klišé ala Velmi nebezpečné známosti.

Stereotypy a konformita vedou k neporozumění, vnitřní bolesti, neschopnosti komunikace a projevení citu, k izolaci, neustálému očekávání... Naštěstí pro diváka nakonec tohle dusno upustí páru, a zjeví se skutečné já hlavních hrdinů. Divnofilm s nesympatickým hrdiny, který šustí papírem divadelní hry, i přesto smysl má.

Překvapivý a originální počin. V první sérii se rozjíždí nejen třeskuté vztahy lokomotiva / ocas, ale zasahuje do nich třetí a první třída, zprvu je nasazen těžký a povedený kalibr v podobě detektivky, ale končí to nefalšovanou revolucí. Nejednoznačnost mnoha charakterů je velmi příznačná! Tam, kde mesiášským komplexem schvácená Melanie končí v první sérii, tam startuje šarmantní psychopat a egomaniak Wilford v té druhé, a tady už je vcelku jasné, kdo kope za jaký tým! Nutno také podotknout, že oba představitelé těchto charakterů s přehledem a minimálně o řád převyšují zbytek hereckého ansámblu. Uvidíme, co přinese třetí série. 1. série - 90%, 2. série - 70%.

To má jako bejt ta aktuální optika, kterou Hollywood hledí na ženskou emancipaci? Prudná hlavní hrdinka, za níž povlává se svými pocity hlavní hrdina? No jasně - vždyť stačí jen prohodit ta stupidní klišé a je to cool modernita. Fuj nechci! A nebaštím to ani Kate, ani Idrisovi. PS se spoilerem: S knihou to má společnej jen pád letadla!

Miniseriálová adaptace literárního debutu Gillian Flynn je pro mě osobně snesitelnější než román sám. Díky zákonitostem filmové narace totiž ubylo hodně kruté doslovnosti (v románu deklamované vágně a nudně) a přibylo prostoru pro zajímavé charaktery (Vickery, Curry a Jackie O'Neill). Minisérie by dle mého snesla o jeden-dva díly méně, byla by dynamičtější, takto je to hodně pomalá atmosférická pocitovka, která hodně sází na rozporuplnou hlavní hrdinku (balancující na hraně diváckých nesympatií), její neutěšené rodinné vztahy a na repetitivní zobrazení buranského venkova. Velmi zajímavá je opět práce se soundtrackem, který organicky doplňuje vnitřní svět postav, který záměrně ostře kontrastuje s ruchovou bezhudbovou složkou. Vlastně jsem si tuhle hereckou one woman show Amy Adams vcelku depresivně užila a díky jejímu hereckému pojetí Camille zaokrouhluji nahoru!