Radek99

Nádherná retro atmosféra! Sci-fi a osmdesátky na plný koule! Steven Spielberg meets The X-Files and Freaks and Geeks. Najednou jsem se zase cítil jako čerstvě -náctiletý... Opravdu podařená seriálová pocta všem těm krásným soft sci-fi filmům a mysteriózním hororům z 80. let a skoro až neuvěřitelná metamorfóza k dobové produkci cílené především na dětského a dospívajícího diváka. Kdybych to nevěděl, neuvěřil bych, že tenhle seriál nevznikl v 80. letech, ale až teď... Skvělá hudba! PS: Na výběru (nejenom dětských) herců je dobře patrno, jak se za těch cca 30 let změnil ideál krásy a estetický úzus... Série 1: 90% Série 2: 95%, Série 3: 70%, Série 4: 80%

Velmi originální ryze postmoderní křížení žánrů - romcom (romantická komedie) zasazená do kontextu mafiánského dramatu, v němž hlavní roli hraje palermská Cosa Nostra a soudní procesy proti ní vedené italským státem...bohužel Pif nezvládl vybalancovat jemnou nerovnováhu mezi ,,říci hodně málem" a ,,neříci mnoha slovy nic" a i když mezi humorným a tragickým jsou jistá zajímavá pojítka a mnoho nápadů je originálních a roztomilých (Arturova karnevalová maska a vůbec fascinace Giuliem Andreottim kupříkladu), výsledný filmový miš-maš nic světoborného neřekne... ,,Palermský Forest Gump" promrhal svou šanci. Je velká škoda, že tvůrci nenechali diváka nahlížet celý film pouze dětskou optikou, tak jak se to děje zhruba v první polovině snímku, ta naivní poetika nevinného dětského světa funguje mnohem lépe, než rastr dospělých očí. Pifův pokus dosáhnout příliš mnoho věcí najednou se úplně nepovedl a je to věčná škoda, tenhle film měl ambice stát se nesmrtelným...

Co by se stalo, kdyby se v člověku postupně začalo vypínat Superego? Na to odpovídá legendární thriller Joela Schumachera, ve své tenzi předskakující Fincherův Klub rváčů o nějakou tu dekádu. Stres městského života kapku po kapce plnící vrchovatou nádobu lidské trpělivosti. Volný pád má něco z Taxikáře, ale ta frustrace z ,,betonové džungle" má trochu odlišný rozměr...není tu podána na syrovo, ale se zjevnou nadsázkou, satiricky...což je styčná plocha právě s Fincherovým filmem. Hutný černý humor je nosný, ve všech těch scénách reflektujících všednodenní stresující situace, ty malé každodenní buzerace, ústrky, korporátní šikanu řadového zákazníka, úskalí mezilidského styku, lidskou neomalenost a agresivitu...škoda, že jak se příběh chýlí k závěru, tvůrci udělali z hlavního hrdiny vyloženého psychopata, ta dřívější nejednoznačnost, dvojaká interpretace jeho postupných činů byla pro vnímavého diváka mnohem zajímavější...

Hodně neotřele pojatá studie psychopata s opravdu unikátním hereckým výkonem Boba Hoskinse a ač jde v kontextu Egoyanovy tvorby o jednodušší a méně vrstevnatý film (Egoyanovým uměleckým vrcholem je rozhodně zatím aktuálně poslední snímek Vzpomeň si), kanadský režisér v případě Feliciiny cesty dokázal velmi originálně naplnit psychologický thriller humorem a ironií, což je v daném žánru dosti nezvyklé, ale pro Egoyanovu tvorbu v podstatě charakteristické. Osudové setkání truchlivé anglického kuchaře a naivní irské dívky v kýčovitém magnetismu televizního kurzu vaření, z kterého nejednomu zaskočí sousto v hrdle...

Přenesení klasického námětu do období druhé světové války se ukázalo jako šťastný tah, snímek Nicolase Vaniera je tak zdaleka nejlepší filmovou adaptací známé dětské knihy Cécile Aubryové. Navíc specialista na hrané filmy z divoké přírody Nicolas Vanier je opravdu dobrý režisér, v kombinaci s překrásnou kamerou je opravdu radost se na novodobou Bellu a Sebastiána dívat...a to jak dětskýma očima, tak očima dospělého diváka...nádherný film skutečně pro CELOU rodinu...

To, co tak pracně budoval ve svých filmech o Temném rytíři geniální Christopher Nolan, to dovede kýčař Zack Snyder zamést vniveč jedním jediným filmem.

Na tomhle příběhu je nejúžasnější to, že je inspirován skutečnými událostmi a byť je tenhle snímek ryzí filmová limonáda, v 80. letech jsem ho už jednou viděl v televizi. :-)

Fakticky skvělá animovaná multi-kulti detektivka...pomineme-li tedy to, jak v Zootropolis asi vypadá potravní řetězec a že proklamované soužití predátorů a býložravců je propagandistický nesmysl, pánové od Walta Disneyho odvedli jinak překvapivě dokonalou práci...takhle povedených dětských detektivek není moc...

Nezávislá nostalgická pocta pozitivně laděným sci-fi filmům 70. a 80. let, Půlnoční dítě je napůl Carpenterovým Starmanem a napůl Spielbergovými Blízkými setkáními třetího druhu, ovšem osobitý Jeff Nichols k tomu přidává vážně naturalistický styl a svůj tradiční motiv předzvěsti blížící se katastrofy, který tak mistrně rozpracoval ve svém Take Shelter. Umně budovaná atmosféra (Nichols je opravdu vynikající filmař) umocňující přicházející katastrofu jde ale tak trochu proti samotnému finále a pozitivnímu ladění pointy příběhu, katastrofa tady také neznamená kolaps (=transformaci) systému, Nichols se coby scénárista drží výhradně žánrových mantinelů. PS: Samozřejmostí jsou dobré herecké výkony a Nicholsův dvorní herec Michael Shannon...

Mimo (klasicky) strašlivě přemrštěné stopáže nemám co vytknout...western jako víno! Tarantino to prostě umí (vymyslet, napsat i zrežírovat) ... Jeho tvůrčí trojjedinost není sice žádnou raritou, i dnes vzniká relativně hodně čistě autorských filmů, ale Tarantino je originální v žánrové čistotě i v tom, jak žánr variuje - kupříkladu prvek vševědoucího vypravěče či nelineárnost vyprávění se v klasickém žánru neobjevuje často... A mimochodem je osvěžující v dnešní době přehnané politické korektnosti vidět film, jako je tenhle...