raimi

Kdysi jsem naprosto nepřipraven zašel do kina na western Divoká banda. To co se na plátně odehrálo, ve mně zanechalo nesmazatelné stopy. V ten okamžik jsem si navždy zapamatoval jméno Sam Peckinpah. Pak jsem zjistil, že pan režisér mě odrovnal už jako dítě a to svým Konvojem, ale v tu dobu to bylo spíše mou fascinací těma úžasnýma americkýma kamiónama a kozama, který se na plátně objevily, než režisérským umem. Začal jsem peckinpahovky vyhledávat a většinu milovat. Ať už jsou to násilničtí Strašáci, kriminálnický Útěk, válečný Železný kříž nebo jeho špinavé westerny, všechny mají čestné místo v mé sbírce a v mém srdci.

John mě svou tvorbou vždycky fascinoval. Po klasickém a bezchybném období od Halloweenu po Vládce temnot, přicházejí až na malé vyjímky jalová léta. Ale teď to vypadá, že se MISTR vrátil! Jeho epizoda Cigarette Burns z Masters of Horror je prostě famózní!!! Jen tak dál!

Kdysi jsem chtěl, aby Raimi točil jen drsné horrory. Jeho Evil Dead je kult neskutečných rozměrů. Ale on mně dokázal, že zvládá více poloh. Samozřejmě, že nejvíce mu sedí comicsová nadsázka, což dokázal v Evil Dead II a do dokonalosti dotáhl ve mnou zbožňovaném Darkmanovi, ale zabodoval také s dvojicí výborných thrillerů Jednoduchý plán a (hlavně) Téměř dokonalý zločin. Ze Spider-mana jsem teda moc radost neměl, i když dvojka se hodně povedla. Jeho návrat ke kořenům jsem bral s rezervou, ale to co Sam předvedl v Drag Me to Hell, to je prostě starej dobrej Raimi.

Kolikrát jsem viděl Mouchu? To nevím, ale bylo by to vysoké číslo. Ve své době to byla moje velká láska, stejně tak Scanners. Pak se Mistr vrhl na podivné, ale fascinující psycho(logické) filmy, které po nejdepresivnějším z nich- Pavoukovi, vystřídaly podivné, ale fascinující gangsterky :-). Zpětně nakoukávám cronenberovské perly, a Pan Režisér opět boduje. Jeho Shivers a The Brood jsou prostě vynikající. Cronenberg je svéráz a to je jen dobře.

Moje první setkání s P.T.A. proběhlo díky jeho Hříšným nocím, a už tehdy to bylo silné. Pak přišel ještě Gambler, no a pak jsem byl naplno zasažen Magnólií. Takovýhle zážitek proběhne jen jednou za několik let. Touhle úžasnou mozaikou jsem byl naprosto pohlcen a do té doby mnou nenáviděný Tom Cruise mi otevřel pusu dokořán. Při Opilích láskou jsem měl vyloženě radost ze života a v Až na krev jsem dostal fatální knockaut. A ještě se pojede dál. Už se těším.