Djkoma

Totální zničení nápadu a myšlenky prvního dílu, který skvěle připravil půdu pro silný druhý díl, který se potácí v hlubinách nudy a blbosti. V prvním díle bylo na co koukat, atmosféra byla velmi silná, ale druhý díl nejen, že odhazuje příběh jedničky, ale také se snaží ukázat děj z trochu jiného pohledu. Tentokrát víme, co nás čeká, známe taktiku soupeře a taky se můžeme rozloučit s nějakou návštěvou světa těch druhých "lidí ze tmy". Jako hlavní postavy nám jsou vnuceni poměrně nesympatičtí vojáci, jejichž IQ bych nenazval měřitelné. Režisér se asi domnívá, že co nezvládne atmosférou a aspoň slušným vedením filmu dožene krví a nesmyslnými scénami. V tom rozhodně HHE2 vítězí, ale pochybuji, že to byl účel. Pokud jste viděli jedničku podívejte se, ale jinak nedotýkat.("Američtí prezidenti neříkají pravdu od doby, co byl Trueman prezidentem... " to mě rozesmálo, jediný úspěch autorů)

Přednosta je v první řádě zvláštní film, který se snaží upoutat diváka jinými zbraněmi než jsou výbuchy, černý humor nebo nádherné modelky. Je to příběh jednoho muže, který se přistěhuje do neznámého prostředí a snaží se držet svých starých zásad a oblíbených činnosti, ale brzy pozná, že svět může být i o něčem jiném než jsou vlaky a ticho. Peter Dinklage dokonale upoutá pohledy každého diváka, který se nedokáže odtrhnout od jeho osobního kouzla a roztomilosti. Je nenucený a velmi příjemný. V jeho podání je cesta za poznáním všech krás života skrz počáteční nevědomost přes různé problémy až k úplnému prozření plynulá, příjemná a sympatická. Život nikdy není takový jaký se nám na první pohled zdá a vždycky je dobré poznávat nové lidi a získávat nové znalosti. Tento film to dokonale ukazuje a snad ani nebude většina lidí potřebovat "osvícení" proti jedoucím vlakem :)

Poprvé a doufám i naposledy, co jsem já a Roman Polanski šli každým úplně jinou ulicí v úplně jiném městě na úplně jiné planetě. Chápu, co Roman chtěl říct (byt, společnost, uzavřenost, paranoia, atd.), ale mě to oslovilo tím špatným způsobem. Tentokrát...

Po výborné jedničce přichází další díl, který navazuje, ale nechová se jako správné pokračování. Právě naopak kazí a ničí všechno co bylo tak krásně, naivně a dokonale nenuceně vybudováno prvním dílem. Z dvojky se stala velká reklama na Real Madrid a hlavní postavu. To je velká škoda, protože fotbalové zápasy jsou snímány velmi špatně mnohem hůře než v jedničce a všechno, co by herec Alessandro Nivola nedokázal kopnout je doděláno na počítači. To je velmi smutný fakt, když si uvědomíme, že vedle něj stojí David Beckham, Raúl nebo Zidane. Co zápas to hlavní postava skóruje většinou neskutečným gólem, který by se každý zapisoval do kroniky nejhezčích gólů historie fotbalu. Z hlavní postavy se tak stává naprostý Bůh, kterému je jedno jestli právě vystřídal 10 minut nebo 10 vteřin před koncem, ale stejně dá gól. Jeho psychologie je tak málo nastíněná, že to vypadá jako by si všechno měl divák domyslet sám. Místo, aby dvojka byla ukázkou tlaku na hráče, ukázkou co jsou za zvířata páni fotografové a jaké to je přestoupit do nejslavnějšího klubu světa film ukazuje jen to, že vámi milovaný Munez z jedničky se přes noc stal Bohem a vy by jste měli utíkat pro podpis a minimálně jeho dres...

Náběh na 4* se jednoznačně konal, ale nebýt předvídatelnosti příběhu a hlavně konce, možná by na ně i došlo. Pár neskutečně lekavých scén, při kterých jsem opravdu málem vyletěl z kůže, byli pro mě po docela chabém prvním díle velké překvapení. Celý nápad se světlem, kterým svítí lidé, co zemřou je velmi zajímavý a chybí mu jen kousek k vrcholu promyšlenosti. Bohužel od prvního okamžiku, prvního světla u člověka, je vám jasné jak film skončí. Což je velká chyba, protože není nic horšího než průhledný horor, který vás nepřekvapí. Lekací scény jsem pochválil, ale je hodně cítit, že jsou do filmu poměrně vnuceně vloženy, příběhu neprospívají a "jen" vás vyděsí. Pokud bude trojka moc si neumím představit o čem bude.

Už dlouho jsem nehodnotil 3*, abych si vzápětí řekl, jak vysoké hodnocení to dávám oproti ostatním uživatelům. Number 23 podle mě není tak špatný film, jak všichni tvrdí. Já se u něj ze začátku velmi dobře bavil a snové sekvence, které byli úžasně stylizované se mi velmi líbili stejně jako ďábelsky potetovaný Jim Carrey, který vůbec nevypadá jako někdo, kdo hrával v komediích. Celé je to naplánované a v půlce filmu to začne velmi skřípat, ale i tak je to zajímavé. Je tu příliš náhod, příliš čísla 23, které je doslova hledáno takže jednou postavy sečtou roky měsíce a dny a dostanou 23 a jindy jen dny a měsíce... apod. . Bohužel takhle ztrácí pozorný divák filmem vytvořenou iluzi čísla, které ovládá svět. Number 23 postupně odhaluje lehké nelogické okamžiky, které jsou od půlky filmu opravdu příliš znatelné. Joel Schumacher je opravdu nevyzpytatelný režisér a tentokrát měl dbát na větším vypilování scénáře, kterému dochází dech tak viditelně jako je součet 16+7 dohromady 23 :). Každý by měl dvacet trojku zkusit, protože mu možná sedne a najde v ní něco zajímavého a nebo jí bude nenávidět.

Oproti prvnímu dílu malý krůček dolů, ale aspoň autoři zkusili trochu jiný pohled. Vidět, jak se ze Sandry Bullock stane během jednoho střihu naprosto namyšlená, arogantní potvora je opravdu příjemnou změnou. Ve výsledku je pointa celého příběhu dost velké klišé, které hodně ukazuje na neschopnost tvůrců čehokoliv vtipného. V celku bravurně se podařilo tvůrcům vypořádat se s hezounem jménem Benjamin Bratt, který pravděpodobně dvojku odmítl. Jinak jde opět o komedii, která nemá žádné nároky na diváka, někteří to jistě ocení.

Bruce Lee pro mě nikdy nebyl herec, ale mistr bojových umění. Sledovat ho je pro mě víc než koukat na nějakou hvězdu, jak předvádí oscarový výkon. Škoda, že Bruce žil v době, kdy se všechno dělalo trochu jinak než dnes. Některé scény už nejsou tak působivé, boje nejsou tak dech beroucí, jeho chvaty nejsou neznámé a on sám už je tak velkou legendou, že i bez jeho filmů každý ví co uměl. Pravdou také zůstává, že jeho filmy jsou naprosto pitomé a přímočaré, ale to v jeho případě není tolik naškodu, ale je docela hloupé se 20 minut nudit a čekat na první chvaty.Je to ďábel v podobě člověka, co bohužel shořel příliš brzo než, aby vytvořil nějaký nezapomenutelný snímek, na který se budou lidé dívat i po 20ceti letech a nebudou se ani chvíli smát či nudit.

Blow(Kokain) má jednu nevýhodu, tou je že zůstává vzadu ve stínu všech kokainových filmů, které vznikly v poslední letech a těch zrovna není málo. Při tom si to Blow(Kokain) nezaslouží. Johnny Depp stejně jako ve všech svých posledních filmech neskutečně exceluje a jeho herectví je pro mě touto dobou to nejlepší, na co se dá podívat. Penélope Cruz je krásná a velmi se hodí k Johnnymu, i když v závěru se z ní stane neskutečná mrcha. Ve 124 minutách je nám představen jeden muž a jeho život od počátku jeho drogové dráhy až po její konec. V podstatě je to smutný příběh jednoho muže, který chtěl žít na vrcholu se vším co k tomu patří a nezvládl to. Ted Demme k životopisu přistoupil velmi příjemně a pokud se na konci snímku najde někdo, kdo postavu Johnyho Deppa nemiloval či neobdivoval pochybuji o jeho lidskosti, protože tento film není o zlých a hodných, ale jen o těch zlých. Jejich důvodech, pocitech, touhách a jejich konci...

Hned pro začátek, knihu jsem nečetl, takže nemohu srovnávat nakolik se jako adaptace film povedl. Hodnotit film samostatně není nejjednodušší, protože film sám je zvláštní a neobvyklí, ale přesto se do něj ponoříte tak hluboko jako do skoro žádného jiného filmu. Postavy jsou příjemné, člověk si je rychle zamiluje a dokáže je obdivovat. Nick Nolte už dlouho nebyl natolik přesvědčivý. Victor Salva natočil tuto oslavu lidské odhodlanosti, odvahy a síly vůle naprosto výborně a v každém záběru je, na co se dívat. Někomu film může přijít obyčejný, ale některé pohledy kamery jsou vzhledem k poměrně neobvyklému sportu výborně vyřešené a kamera prakticky nikdy neruší diváka. Pokud jste nikdy neviděli výborný film o sportu a člověku, který ho miluje, tohle je jasná volba.