Djkoma

Steven Soderbergh si svou poctu nejen Casablance stvořil tak, že její styl naprosto ničí obsah a z Good German-a se stává nečekaně nudný a pouze vzhledově zajímavý snímek. Nevím proč celý film je vystaven tak zvláštně, protože když se vytratí jedna agresivní postava, film obsahuje jen samé hodné postavy, které jen chodí, hledají a povídají si. Naprosto v tu chvíli vypadne nějaké tempo ze hry a sledujeme jen vizuální snahu přiblížit se podobě filmům éry, která je dávno pryč.

Velmi dobrý přepis Čapkova díla plný kvalitních herců. Hugo Haas má štěstí, že Čapkova tvorba je velmi dobře zfilmovatelná a Bílá nemoc je toho velkým důkazem. Filmová podoba je věrohodná, příjemná a s perfektně obsazenou postavou dr Martina, který vymyslí lék na Bílou nemoc se přibližuje dokonalosti. Stáří filmu je patrné, ale myšlenka je věčná, bohužel stejně věčná jako války.

O maličko lepší než první díl. Opět si smutně musíme užít počáteční nudu, aby jsme se s setkali se Silver surferem. Ten není žádný zázrak, jak ho někteří popisují a jeho emoce jsou nulové. Většinu filmu působí jako nepřemožitelná postava a největší záporák zároveň a poté se role obrací. Na scénu se vrací Doom z jedničky a celé je to zakončeno největším z největších, který si užije opravdu spíše 15 sekund slávy než 15 minut. To je velká škoda, protože kvalitní protivníci F4 pomalu odpadají a přesto jde stále o jeden z nejnaivnějších a nejméně temných a drsných komiksových filmů současnosti. Je to velká nevýhoda, protože všechny hezké barvičky a obličejíčky nestačí na akční film, v kterém je stejně akce jako jako v reklamě na jogurt. Vezměte konečně někdo F4 do pevných rukou a vytvořte film, na který by mohl Stan Lee(asi fakt nebyl na seznamu:)) mohl být hrdý a všichni ho milovali. Potenciál tu stále je, ale Tim Story se snaží z F4 udělat svou hrobku.

Sam Peckinpah je režisér, kterému nemohu přijít na chuť. Jeho filmy nevyhledávám, ale pokud běží v televizi shlédnu je většinou se zklamáním. Už jeho Balada o Cable Hogueovi mě poměrně nudila. Teď jsem mu dal opět šanci a opět mě zklamal. Pat Garrett a Billy the Kid mi přijdou jako nevyvážený western, plný zvláštních okamžiků, některých dobrých některých špatných, který je nevkusně zakončen jako by ustřižen. James Coburn a Kris Kristofferson jsou si kvalitními soupeři a přáteli zároveň. Sledujeme jak každého z nich popohání jiná motivace, jak se oba mění a směřují k jasnému konci. Nejvíc mě ve filmu potěšila scéna umírajícího muže, který pomáhal Patu Garrettovi napadnout jedno sídlo banditů. Umírá, vedle něj klečí jeho manželka a do toho zní Klepání na nebeskou bránu. Hezký okamžik, který dotlačil film do průměru. Ještě jedna věc, tu červenou nechutně svítivou krev si mohli odpustit....

Nepochopím, proč tenhle film někdo dokázal odsouhlasit a nechat natočit. Šance, že se lidé zblázní a půjdou do kin na film o jednom vikingovy, co se stal indiánem a rozhodl se je chránit před svými druhy, je mizivá. Komerční potenciál, ať Karla Urbana nebo Marcuse Nispela, je v dnešní době také nízký, takže tu byla tak 90%šance, že film propadne a vydělá pár dollarů od milovníků starých pohádek s vikingy. Neříkám, že jde o film špatný, ale rozhodně poměrně zbytečný, který přichází v době kdy nemůže uspět. Nemá potřebné tempo a přes snahu Marcuse Nispela to dohánět tajemnými pohledy do lesů, v kterých sluneční paprsek dělá až moc hezké obrazy, nestačí na průměr. Karl Urban mi nevadí, ale ve filmu hraje postavu, která je podobná Rambovi, až na to že místo nože a mnoha neznalých válečníků, proti němu stojí hromada obrovských a silně vyzbrojených vikingů, kteří by jednou ranou malého wikingského indiána rozpůlili. Co na to on? Běhá po lese polonahý, i když všichni mají velké kožešiny a sám se postaví armádě, kterou postupně vyvražďuje. Přesto film má hodně slabých míst a na konci působí jako báje, kterou si od té doby vyprávějí indianské děti. Vizuálně je z filmu cítit maximálně Marcus Nispel, ale nedostává prostor ke svým kouzlům. Film se odehrává prakticky pouze v horách nebo na svazích. Všude je sníh, stromy a jeskyně. To je vše s čím Nispel mohl pracovat a nedivím se, že nedokázal žádné velké zázraky.

Tak tohle Joffému totálně uletělo a to ani nemluvím o tom, že si Elisha Cuthbert opět vybrala film, který neměl potenciál být dobrý a zase si vykopala hloubější jámu k filmům, od kterých nebude návratu ani pro tak hezkou tvářičku jako je ona. Příběh je neskutečně obyčejný, o ničem a nepřekvapí ani v jednom okamžiku. Jestli se snažil aspoň v některém okamžiku režisér vytvořit pořádnou atmosféru nedařilo se mu to, ani při použití nejsilnějších žárovek na světě (viz. trapná scéna z filmu). Roland Joffé odchází tímto filmem z velkého filmu, protože po tomhle výprasku by neměl dostat dalších minimálně 10 let práci. Už dlouho jsem se tolik nenudil a nedoufal, že film skončí v příští sekundě. Litoval jsem pouze, že Elisha roztrhala korzet, který si měla obléct...

Laurel a Hardy jsou hrdiny němé éry a rozhodně jim nesvědčí možnost mluvit na plátně. Možná ještě scénáristé nebyli připraveni na převedení právě těchto hrdinů, ale bohužel jejich sláva pominula s prvním zvukovým filmem. Je to škoda, ale OaH zůstanou v srdcích mnoha jejich milovníku navždy jako " ti němí", kterým se rádi smějeme. PS: Jak udělali ten trik se žárovkou?

Chtěl bych vidět, jak by se něco podobného povedlo teroristické buňce, ale takovéhle detaily nechám stranou. Nic to nemění na tom, že film je velmi televizní a atmosférou má, co dohánět za pořádnými teroristickými filmy. Jednoduchý příběh bomby na stadionu a agenta, co se snaží zachránit nejen lidi na stadionu, ale hlavně svojí manželku se synem. Teroristé zde vědí příliš a jsou neustále krok před svými pronásledovateli. Trochu více odhodlání a riskování v předem jasném filmu by rozhodně jedině potěšilo. Snad příště.

Velké zklamání. Karen Moncrieff film nezvládá a všechny části jednoho velkého příběhu o mrtvé dívce působí odtrženě a nesourodě. Není tam žádná vnitřní myšlenka a film pouze ukazuje, co se stane, když zemře neznámá dívka. Občas je nějaký příběh zajímavý a divák se dozví něco nového, ale je mu to k ničemu, protože postávám se nedokáže dostat pod kůži, protože se velmi rychle střídají. I když obsazení zní zajímavě, taková Briittany Murphy se ve filmu spíše jen mihne a James Franco taky není zrovna v celém filmu. Celkově je to zklamání, které zachraňuje jen občasná slušná atmosféra.

Simon Pegg. Už v Soumraku mrtvých byla jeho postava neskutečně k smíchu a stál na ní celý film. V Hot fuzz se to opakuje a jeho velmi vážný a až příliš snaživý policista Nicholas Angel narazí u vedení policie se svou přílišnou snaživostí a je poslán do malého městečka. Zde jeho paranoidní vlastnosti vypadají zbytečně, ale vše se brzy obrátí. Scénář je neskutečný. Anglický humor je cítit a vy se nedokážete chvílemi přestat smát. Simon Pegg je úžasný! Spojením jeho osobnosti s Nickem Frostem vznikne pouto, které se dá přirovnat snad jen k hrdinům Mizerů. O závěrečném pekle, které se v malém městečku rozjede není co dodávat. Usaďte se a bavte se tohle je komedie co vás položí.