Klajnik

Rozhodně mě to příjemně překvapilo a film věru cením. Přesto nemůžu říct, že jsem se perfektně bavil. Objektivně to zas taková paráda nebyla. Prvních 30 minut je poměrně nudných, ale od synova přípitku to šlape náležitě. Škoda jen, že příběh o rozesrané rodině nebyl ještě o něco více obsahově rozvrstven a jednotlivé psychologické profily a interakce mezi postavami nebyly ještě košatější a bohatší. Rád bych viděl remake - prostor tu je. Dějový potenciál byl vyšší, avšak i takto je to velmi originální a dobré. 90% filmů, co jsem kdy viděl, nedosáhne ani sem. Ač obraz je vyloženě hnusný, protože technická forma je po vzoru manifestu "Dogme 95" zcela očištěna. Film je tedy natáčený na starou ruční kameru a bez užití speciálního nasvícení (krom jiného). Na druhou stranu je přítomná skvělá syntéza formy s obsahem. Ono to opravdu působí jako nějaké amatérské video z rodinné oslavy. Přesto jsou však kreativně využity možnosti volného pohybu díky dynamice, jež tento způsob natáčení umožňuje.

Další skvělej dokument od humanitního vzdělance Adama Curtise, který znovu vykládá o historii, společnosti a ideích. Jeho práce bývají těžce edukativní. Všichni víme o 9/11, o Al-Kaidě a Bin Ladinovi. Nikdo ale neví, proč k těm bombovým atentátům došlo. Nechápal jsem, proč jsem za celou dobu svého života neslyšel, co za tím bylo, co tím druhá strana sledovala, jaký byl motiv. Nyní ho už znám.

Skvělé béčko. Jednoduché, ale stylové. Skála, Vítejte v Džungli a Rychlejší jsou tři filmy, které fungují, účinkuje v nich Rock, ale nehraje žádného nesympatického "sympaťáka" jako nyní. Druhá půlka je už ale docela nudná a dějově příliš nevyvrcholí.

Larsova pozdější tvorba mě velmi baví. Tohle mě vůbec nezaujalo a nestimulovalo. Protagonistka mi byla volná.

Náhodou jsem tenhle dokument objevil v komentářové sekci v jedný skupině filmových fandů na facebooku. Někdo se poptával po nějakym kousku dokumentujícím nějakou subkulturu. “Dig!” archivními záběry dokumentuje sedmiroční období dvou kapel (Dandy Warhols a Brian Jonestown Massacre), které pocházejí ze stejného místa, ale každá se dostala uplně jinam. Přesto si byly v devadesátkách navzájem obdivovateli i rivaly (obdobně jako Blur a Oasis, které však byly úspěšnější). Nejlepší na tom je, že já ty kapely předtím neznal, ale šíleně se mi jejich hudba zalíbila už během úvodního introduction. BJM jsou podle všeho zajímavější, svéráznější a umělecky hodnotnější. Nikdy se však nestaly velkými, protože geniální frontman Anton Newcombe byl neukázněnej, nekontrolovatelnej, emocionálně nestabilní feťák s přepálenym egem. Dandy Warhols je však vždy obdivovali. Jejich frontman Courney tvrdil, že Anton je vždy před ním. Dandies se však stali úspěšnými, protože svou kariéru braly vážně, zatim co Anton chtěl jenom hrát rock’n’roll. Mě osobně víc baví DW, páč mám rád energické líbivé znějicí hity. Tomu, co dělal Anton moc nerozumim. Třeba ale pochopím. Jejich alba teď budu nějakou dobu poslouchat.

Klasické postupy, ale emocionálně to nezasáhlo tolik, jako jiné filmy podobného druhu. Chyběla tam taková ta typická souhra (viz.: Oh Captain, My Captain), která v jeden moment diváka dostane do kolen. Postavy studentů to netáhnou a přesto je konec přenechán jen jim. Taky mě zamrzelo, že film téměř vůbec neprozkoumal kouzlo rétoriky a různých argumentačních faulů (snad jen ten chybný sylogismus). Zrovna tohle by mělo cenu popularizovat, protože lidé mají v komunikaci mezery. Stačí se kouknout na facebook. Nikdo nerespektuje pravdu, každej si jen mele to svoje a porozumění, soudnost či sebereflexe je nedostatkovým zbožím.

Některé záběry mají skvělou kompozici a interní svět toho sériového vraha byl působivou pasáží. Jako celek to ale nefunguje, protože scénář je zkrátka slabý. Ač námět zajímavý je, tak film jako celek bych takto neoznačil, páč obsah není dost dobře zpracován: jenom to klouže po povrchu, takže to nezainteresuje diváka do postav, přičemž dialogy mezi nimi nikterak nestimulují a emocionálně to pak nikterak neudeří hřebíček na hlavičku.

Vin Diesel je zase k smíchu a to je na filmu to jediné stimulující. Přesto jde znát, že si to tvůrci neuvědomují dost na to, aby na tom materiál postavili. Přesto se u toho s kámošema relativně zasměju, ale jinak je to nudný, mdlý a obecně špatný film.

Začátek mezi hlavouny firmy je skvělej, páč jsem se chytal vtipům, bavilo mě dění celé pasáže a celá ta dravost, jenže od té doby, co Putney převezme vedení a začne dělat změny, to bylo sotva dobré. Jistě jsou na vině i jisté mé nedostatky, páč jsem cítil, že bych si to užil více, kdyby mi vždy došlo, co tím chce autor říci. Film se prý většinou interpretuje buďto jako "autorova obava z Afroameričanů" nebo jako "kritika toho, jak jsou Afroameričané vyobrazovaní". Film však není k divákovi příliš vstřícný a pokud do tématu příliš nevidí, bude mnohdy zmaten. To znamená, že film úspěšně nepředal poselství. Vím, že to má být satira na různé poměry, ale příliš úsečná, dramatická výstavba celku je totiž špatná a samotné jednotlivé epizodky z reklamní agentury to neutáhnou. Ač jsem se párkrát uchechtl, tak jsem si též párkrát uvědomil, že vtip nepadl na úrodnou půdy, protože herecký přednes nebyl nejzdařilejšíí. po většinu času jsem se příliš nebavil, ač jsem věděl, že sleduji něco zajímavého. Určitě se na to ale podívám někdy znovu.

Scénář je fakt slabej, ale ta premisa k zahození není, to uznávám. Vzhled těch pekelných sadomasochistů mě bavil stejně, jako některé jejich repliky. Škoda jen, že jich tam moc není a tedy ve filmu není moc toho, co jediné ho dělá trochu dobrým. Jako celek jsem si to ale vůbec neužil.