Klajnik

Naškrobená ždímačka pocitů. Uznávám, že to víceméně funguje (na mě méně), ale nejsem nijak zvlášť nadšený, když je to tak vyumělkované. Celé je to mnohdy natahované - Baily stále běhá po městě a diví se, že ho lidi nepoznávají, ačkoliv mu bylo už několikrát řečeno, že se dívá na svět, v němž by se nikdy nenarodil a s touto skutečností byl už několikrát konfrontován. Stále to však nebyl schopen zpracovat. Jistě to šlo napsat lépe. Též ono herectví této doby - Steward neustále rázně a energicky haleká. Jakoby bylo zapovězeno přednést repliku bez zvýšeného hlasu. Sere mě to i v anime, kde mnohdy postavy taky neustále křičí. Chápu, že zde to má co dělat s dobou, ale to neznamená, že to není stupidní. Znamená to jen to, že tenkrát si to neuvědomili a herectví se posunulo. Ač to je dobře natočené, tak se nemohu zbavit pocitu jistého nevkusu a levnosti. Oni se tam na konci všichni sešli a zpívaj! S realitou to nemá mnoho společného. Proto jsem skeptický vnímat tento film jako umění, protože nikterak neodráží skutečnost. Spíš se nese v takové jednoduché romantizované představě, k níž lidi mnohdy utíkají, páč si nejsou schopni uvědomit rozsah reality a nazřít ji bez příkras.

Má to jisté technické kvality. James Wan ostatně není neschopnej, ale tenhle materiál fakticky točit nemusel. Obsahově ne to nefunkční. Lidské postavy jsou nesympatické a vztahy mezi nimi nemají žádný rozměr, přičemž jednotlivé interakce (dialogy) bolí. Chvílema jako bych se díval na telenovelu. Po celou dobu mi na dění nezáleželo, protože postavy jsou mdlé. Strašidelné to nebylo ani vteřinku, ale ona je to stejně spíš detektivka. Jestliže chtěl Wan v roce 2021 vydat film, kterej bude mít řemeslné kvality, ale bude vycházet z osmdesátkových hororových slátanin Céčkovýho ranku, tak mu za to děkovat nemohu. Auto Zabiják a Planeta Teror fungují podstatně lépe. Nechápu, proč do tadyté mysteriózní detektivky o zlém tumoru tak vtlačili snahu o hororovou atmosféru a celé to působí tak vážně, když zápletka je vyloženě parodická. Tenhle koktail byl namíchaný obzvláště zle a já ho musím považovat za tvůrčí fail.

Má to dobrou premisu, ale celek sráží hlavně jednoduché dialogy a samotný styl animace. Kdyby to bylo propracovanější a nevypadalo to jako kýčovitej anime blivajz, tak bych šel výš. Solidní premisa tam však je, rychle to uteče a děj ostatně není špatnej - jen by mohl být prokreslenější, jak už jsem předestřel.

Skvělý film se skvěle gradujícím příběhem a skvělým hereckým triem. Radost pohledět.

Rozhodně mě to příjemně překvapilo a film věru cením. Přesto nemůžu říct, že jsem se perfektně bavil. Objektivně to zas taková paráda nebyla. Prvních 30 minut je poměrně nudných, ale od synova přípitku to šlape náležitě. Škoda jen, že příběh o rozesrané rodině nebyl ještě o něco více obsahově rozvrstven a jednotlivé psychologické profily a interakce mezi postavami nebyly ještě košatější a bohatší. Rád bych viděl remake - prostor tu je. Dějový potenciál byl vyšší, avšak i takto je to velmi originální a dobré. 90% filmů, co jsem kdy viděl, nedosáhne ani sem. Ač obraz je vyloženě hnusný, protože technická forma je po vzoru manifestu "Dogme 95" zcela očištěna. Film je tedy natáčený na starou ruční kameru a bez užití speciálního nasvícení (krom jiného). Na druhou stranu je přítomná skvělá syntéza formy s obsahem. Ono to opravdu působí jako nějaké amatérské video z rodinné oslavy. Přesto jsou však kreativně využity možnosti volného pohybu díky dynamice, jež tento způsob natáčení umožňuje.

Další skvělej dokument od humanitního vzdělance Adama Curtise, který znovu vykládá o historii, společnosti a ideích. Jeho práce bývají těžce edukativní. Všichni víme o 9/11, o Al-Kaidě a Bin Ladinovi. Nikdo ale neví, proč k těm bombovým atentátům došlo. Nechápal jsem, proč jsem za celou dobu svého života neslyšel, co za tím bylo, co tím druhá strana sledovala, jaký byl motiv. Nyní ho už znám.

Skvělé béčko. Jednoduché, ale stylové. Skála, Vítejte v Džungli a Rychlejší jsou tři filmy, které fungují, účinkuje v nich Rock, ale nehraje žádného nesympatického "sympaťáka" jako nyní. Druhá půlka je už ale docela nudná a dějově příliš nevyvrcholí.

Larsova pozdější tvorba mě velmi baví. Tohle mě vůbec nezaujalo a nestimulovalo. Protagonistka mi byla volná.

Náhodou jsem tenhle dokument objevil v komentářové sekci v jedný skupině filmových fandů na facebooku. Někdo se poptával po nějakym kousku dokumentujícím nějakou subkulturu. “Dig!” archivními záběry dokumentuje sedmiroční období dvou kapel (Dandy Warhols a Brian Jonestown Massacre), které pocházejí ze stejného místa, ale každá se dostala uplně jinam. Přesto si byly v devadesátkách navzájem obdivovateli i rivaly (obdobně jako Blur a Oasis, které však byly úspěšnější). Nejlepší na tom je, že já ty kapely předtím neznal, ale šíleně se mi jejich hudba zalíbila už během úvodního introduction. BJM jsou podle všeho zajímavější, svéráznější a umělecky hodnotnější. Nikdy se však nestaly velkými, protože geniální frontman Anton Newcombe byl neukázněnej, nekontrolovatelnej, emocionálně nestabilní feťák s přepálenym egem. Dandy Warhols je však vždy obdivovali. Jejich frontman Courney tvrdil, že Anton je vždy před ním. Dandies se však stali úspěšnými, protože svou kariéru braly vážně, zatim co Anton chtěl jenom hrát rock’n’roll. Mě osobně víc baví DW, páč mám rád energické líbivé znějicí hity. Tomu, co dělal Anton moc nerozumim. Třeba ale pochopím. Jejich alba teď budu nějakou dobu poslouchat.

Klasické postupy, ale emocionálně to nezasáhlo tolik, jako jiné filmy podobného druhu. Chyběla tam taková ta typická souhra (viz.: Oh Captain, My Captain), která v jeden moment diváka dostane do kolen. Postavy studentů to netáhnou a přesto je konec přenechán jen jim. Taky mě zamrzelo, že film téměř vůbec neprozkoumal kouzlo rétoriky a různých argumentačních faulů (snad jen ten chybný sylogismus). Zrovna tohle by mělo cenu popularizovat, protože lidé mají v komunikaci mezery. Stačí se kouknout na facebook. Nikdo nerespektuje pravdu, každej si jen mele to svoje a porozumění, soudnost či sebereflexe je nedostatkovým zbožím.