Maulincio

Když se Madison Lee (Demi Moore) snaží utéct andílkům z Hollywoodu, ukradne modé auto stojící u chodníku. Jedná se o vůz Shellby Cobra. Vůz je ovšem pouze replika, která byla vyrobena pro film Rychle a zběsile 2 (2003), ve kterém ji z důvodu product placementu nahradil žlutý Dodge Viper.

Původní úvodní auto Briana (Paul Walker) měl být Dodge Neon SRT-4, který byl tehdy úplnou novinkou. Auto tak tou dobou nikdo pořádně neznal a nemělo takovou auru jako GT-R a EVO. Až později se ukázalo, že Neon SRT-4 je vysoce upravitelný a bezproblému zvládá přes 400 koní.

Pro nátačení bylo použito šest pravých Nissanů Skyline GT-R. První vůz byl dokonce prvním Skylinem GT-R homologovaným/schváleným pro provoz v USA, tento vůz původně patřil Craigovi Liebermanovi (který ho koupil za 78 000 amerických dolarů) a po natáčení se vrátil do stavu před natáčením a po prodeji změnil barvu na černo. Další 4 vozy byly nakoupeny za 48 000 dolarů/kus. Za tak „nízkou“ částku byly nakoupeny proto, že šlo o filmové rekvizity, a tak MOTOREX (jediný schválený dovozce pro USA) nemusel řešit homologace/schvalování pro provoz na silnici. Poslední vůz byl nakoupen z anglie od MIDDLEHURST NISSAN a následně upraven pro natočení skoku přes most.

Letadlo použité na plakátě je McDonnell Douglas/Boeing C-17 Globemaster III patřící americkému letectvu. Sériové číslo letadla je 02-1109 a spadá pod 62. a 446. křídlo letecké dopravy s domovským letištěm McChord Field ve státě Washingoton.

Minamatská choroba, někdy zmiňována jako nemoc Chisso-Minamata, je neurologické onemocnění zapříčiněné otravou rtutí. Mezi příznaky náleží ataxie, hypestezie rukou a nohou, generalizovaná myastenie, ztráta periferního vidění, poškození sluchu a vady řeči. V krajních případech propuká šílenství, dochází k ochrnutí, postižený upadá do kómatu a smrt nastává po týdnech od nástupu choroby. Vrozená forma nemoci může také zapříčinit poškození plodu. Na přelomu roku 1960/61 provedly úřady prefektur Kumamoto a Kagošima společný výzkum výskytu rtuti ve vlasech lidí žijících kolem Jacuširského moře. Výsledky potvrdily, že organická rtuť se rozšířila po celém vnitrozemském moři a že lidé byli stále otravování kontaminovanými rybami. Bylo zjištěno, že stovky lidí mají ve vlasech hladiny rtuti vyšší než 50 ppm, což je úroveň, při které pravděpodobně utrpí poškození nervů. Nejvyšší zaznamenaný výsledek byl u ženy z ostrova Gošoura, v jejím vzorku bylo naměřeno 920 ppm.

Město Minamata před celostátním uvedením filmu v Japonsku v září 2021 odmítlo propůjčit své jméno jako podporovatel místní projekce pořádané v srpnu 2021 dobrovolníky. Představitelé města uvedli listu The Asahi Shimbun, že bylo nejisté, zda film přesně zobrazil historické události a přispěje k odstranění diskriminace a předsudků vůči pacientům. Prefektura Kumamoto, pod který Minamata spadá, naopak promítání podpořila.

Film měl celosvětovou premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně 21. února 2020.

Většina budov je číslována od nejnižšího k nejvyššímu patru od zdola nahoru, ale Díra je přesný opak s úrovní 1 nahoře, stejný systém číslování jako mají Kruhy pekla v Danteho „Infernu“, ve kterém byvatelé Třetího pekélného kruhu, vyhrazenému nenasytným duším, jsou trestáni za svou chamtivost a chuť k jídlu nahoře na Zemi.

Trimagasi (Zorion Eguileor) a Goreng (Ivan Massagué) během filmu řeknou „obvio“ („samozřejmě“) 26krát.

Film byl natočen chronologicky, protože Ivan Massagué (Goreng) musel během šestitýdenního natáčení zhubnout 12 kilo, aby ukázal své fyzické chřadnutí.

B-17 Flying Fortress se stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob za čtyřmotorovým Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovým dvoumotorovým Junkers Ju 88.

Seriál měl původně vzniknout pro televizní stanici HBO pod názvem „The Mighty Eighth“.

B-17 Flying Fortress se stal se třetím nejvyráběnějším bombardérem všech dob za čtyřmotorovým Consolidated B-24 Liberator a víceúčelovým dvoumotorovým Junkers Ju 88.

Seriál měl původně vzniknout pro televizní stanici HBO pod názvem „The Mighty Eighth“.

Tanky T-34 byly během války vyráběny v mnoha výrobních závodech, mezi nejznámější patří Stalingradské traktorové závody (STZ), továrna č. 112 (Nižnij Novgorod) a továrna č. 183 (Uralvagonzavod), která byla největší tankovou továrnou v Rusku, kde se vyrábělo přes 50 % všech T-34. Problémem byla standardizace výroby mezi jednotlivými továrnami, díky které byly tanky T-34 značně poruchové, ač snadno opravitelné. Továrna č. 183 například zkrátila výrobu z 8 000 člověkohodin (1941) na 3 700 (1943). Dosáhla toho jednak snížením už tak chabé kvality zprcování a jednak vytvořením zkratek ve výrobní dokumentaci – nové tanky sjížděli z výrobní linky bez intercomů nebo bez světel nebo bez poklopů pro posádku, bez sedadel atp. Tyto problémy vyřešila až poválečná výroba, a tak valná většina vystavených T-34 různě po světě jsou poválečné stroje, ač reprezentují události klidně i 8 let před jejich výrobou.

Při „závodu“ tanků a náklaďáku se může zdát, že T-34 byl velice rychlý tank a ano byl pro tuto vlastnost i postaven. V terénu se měl pohybovat rychlostí 25 km/h a na silnici až 55 km/h, to však často nebyla pravda a tank se i po silnici sunul 15 kilometrovou rychlostí. Na vině nebyl výkon motoru V-2, díky kterému těch rychlostí mohl dosáhnout, ale zpracování a kvalita převodovky a suché spojky, kdy u převodovky často docházelo k lámání zubů ozubených kol a přeřazení z 2. na 3. rychlostní stupeň chtělo značnou sílu a zručnost a ze 3. na 4. už takřka neskutečnou sílu, a tak se často stávalo, že se řadící páka při řazení jednoduše zlomila. Vylámané zuby, zlomené řadící páky, celkově slabá konstrukce a nutnost častého řazení vedla k tomu, že si tankysti vezli na tanku krabici s náhradní převodovkou. Tento problém z části vyřešila 5. stupňová převodovka, se kterou se rychlost zvedla na 30km/h.

Pravděpoaodbnost přežití posádky tanku T-34 po zásahu byla pouze 15 % (u tanků Sherman 80 %). Bylo to dáno mizernou kvalitou výroby, např. kvalita svárů a i nevhodnými technologiemi – kalení oceli na dvojnásobnou tvrdost oproti ostatním státům tedy +-600HB proti standardním 300HB. Ocel je tím výrazně tvrdší, ale zároveň výrazně křehčí, a tak při nárazu praská a láme se.

Letadlo, kterým přiletí piloti k benzínce shánět benzín, je střemhlavý bombardér Junkers Ju 87 zvaný Štuka.

Ač se děj odehrává za druhé světové války, tak jediné vozidlo z německého konvoje, se kterým by v roce 1944 mohl Aatami (Jorma Tommila) v Laponsku opravdu potkat, je motocykl se sajdkárou Zündapp KS 750. Nákladní auta sice dobou odpovídají, ale užití Citroën Type 45 a GMC CCKW 353 německými jednotkami na severu Finska je silně diskutabilní. Avšak u GMC CCKW 353 můžeme přijít s teorií rekvírovaného původně sovětského vozu. Ostatně jako v závěru filmu užité letadlo C-47, které taktéž obdobím odpovídá, ale německé jednotky jím za normálních okolností nedisponovali a jedná se tak o další rekvírovaný kus techniky.

Na Mezinárodním horolezeckém filmovém festivalu v Teplicích nad Metují získal film cenu za Nejlepší krátký film – Best Short Film. Porota hodnotila mistrně vytvořený animovaný krátký film, který poukazuje na morální dilema lezecké dvojice při nedosažení vrcholu.