Morloth

Osobně se mi více zamlouvali poetické snímky, tedy i Dojmy z Ostende, než pozdější sociálně laděná tvorba, jíž se nevyhnuly zbytečná polopatická zjednodušení. Toto je film jedna báseň. Doslova. K vidění ZDE.

Konfrontace lidského hemžení a přírody (deště) zachycená především v odrazech vodní hladiny. Co se týká postupů při snímání velmi záživné.

Joris Ivens svými prvními snímky dokazuje, že poezie může existovat i ve filmu, a to beze slov. Modernistická fascinace pokrokem a technikou přetavená na filmový pás. Při představě s jakou technikou bylo toto nasnímáno jen smekám.

Velmi silný a kvalitně zpracovaný dokument s jehož vývody se dá jistě polemizovat, ale snímek se rozhodně nedá jen tak přehlédnout. Navíc je rozdíl zda děláte angažovaný film z plezíru, či z přesvědčení. Osobně smekám. Video s anglickými titulky ZDE.

Cinema direct v čisté formě.

Po filmařské stránce velmi zajímavé, neboť ze záznamu rituálu dělá Rouch "akční" snímek. Ovšem s ohledem na téma poněkud nekoukatelné, alespoň pro mne.

Možná trochu moc dlouhé a rozvláčné, na druhou stranu řada scén byla pojata neuvěřitelně dramaticky. Sem si teď přečet, že to točil na jednu kameru, tak to klobouk dolu, no.

Na jednu stranu velmi objevné. Na stranu druhou jsem se poněkud nudil. Griersonovu snímku nelze upřít poetičnost, ovšem, okem současnosti jsem si občas říkal, že bych to ustřih a basta.

Jednoznačná ukázka toho, že když něco nejde silou, tak to jde ještě větší silou. Je to vymývárna, ale natočená dobře. Navíc mi tentokrát ani nevadí Arnold a jeho xicht na dvě použití.

No tfuj, teda.