Morloth

Film o kterém se lépe čte, než se na něj kouká. Překvapivě jsou Expendables slabí v akčních scénách a zábavy si člověk užije zejména v úvodu, kdy si šedesátiletí kluci dokazují, že ta jejich vyvražďovací hra je stále baví. Problém je, že ta testosteronová nabušenost tak nějak nesedí k současnému stylu akčních filmů. Kolikrát jsem si říkal, že méně je někdy více - mluvím o střihu. Jinak ano, jsem rád, že jsem viděl. A pobavil jsem se. A o to šlo, ne?

Bez příkras a na dřeň.

Pod velkou část komentáře JFL bych se podepsal. Paralela s Gran Torinem tu je na první pohled patrná, a vůbec si poslední dobou říkám, zda se konfrontace dvou generačních světů nestává stěžejním tématem napříč kinematografií. Už se však nenese v příliš smířlivém duchu. Harry Brown je nejen výpovědí o britské realitě, ale i jejím řešením. Střetnutí starého a nového nikdy nevyznělo tak syrově. Michael Caine se vydává po stopách Charlese Bronsona z Přání smrti., aby udělal ve městě pořádek. Krátká recenze ZDE.

Ty symboly, sémiotické hrátky a umísťování herců v mizanscéně (Bluntman) opravdu fungují. O žanrové transtextuálnosti (mezi dokumentem, rekonstrukcí a dramatem) (bluntman) možná trochu pochybuji. A protože jsem to neviděl na LFŠ, ale v doma v teple a pohodlí, nemám problém ani s úvodem, ani závěrečnou diskuzí.

Bez znalosti knižní předlohy.

Poměrně zábavná směsice žánrů, která, sic agitka, paradoxně čerpá z americké kinematografie. Při sledování mi vytanuly především grotesky bratří Marxů.

Na film se dívá pěkně, jenže problémem je, že v podstatě nic neřeší a navíc často manipuluje s divákem. Gulášek není ve své podstatě dokument, ale černá komedie, v níž hraje panoptikum českého národa.

S obdivem k době vzniku.

Asi nejsem s to, přenést se občas přes některé rysy Godardovy osobnosti. Přístup je to jistě špatný, ale co naplat. K vidění (nevidění) ZDE.

Nemohu přijmout Godardovy závěry. A ať je filmařina jakkoli invenční, přístup k realitě ji zabíjí.