Morloth

Mám rád Nolanovy filmy. Proto jsem se na Počátek těšil. Chyba. Těšení je většinou velmi kritické vůči sledovanému. Tudíž první půlku filmu jsem si říkal, čekal jsem víc, a přitom čuchal výkal z boty souseda/sousedky nade mnou (je možné, že mi tento exkrement pokazil celý film?). V další části jsem se nechával unášet strhující akčností, a přitom byl přiotráven nadále páchnoucím lejnem. Ke konci jsem byl akčností otráven, a exkrement mne téměř omráčil. Závěr? Hovno smrdí. Nový Nolanův film je svým způsobem strhující, jenže se nemohu zbavit dvou pocitů. První je, že kolem poměrně nijaké omáčky se vytvořila narativní obloha, která však, alespoň pro mne, nezakrývá klasické hollywoodské UHO. Druhý pocit je poněkud osobnější, prostě když točím film o snech, očekávám popuštěnou fantazii, sny jsou neuchopitelné, nepochopitelné, poněkud "z jiného světa" imaginace, Nolanovo vyobrazení snu je precizní, dokonalé, přesné, ale ledově sterilní. Prostě, koukalo se na to pěkně. Ale i film mi právě nevoněl.

Pár zajímavých nápadů..., a pak velké vakuum. U některých filmů nevadí, že jich chybí logická výstavba, ba právě naopak, bohužel tento snímek mezi vyvolené nepatří. Charaktery se zjevují a mezí bez ladu a skladu, a tak jedinou relativně funkční postavou je Pavel Zeman v Rodenově podání. Ty ostatní jsou plejádou zbytečných, nudných a otravných typů. Navíc jim chybí jakkoli rozumně odůvodněné chování. Zejména Nymanova postava funguje jak na vypínač. (A bože, jak leze na nervy.) Chvíli něco chce, blik, a nechce, blik, a chce. Jedinou zábavnou věcí se tak paradoxně stává fakt, že Česká republika je ve filmu vykreslená jako monstrkabaret. Jenže ta všude se rozprostírající mlha nudy pohltí i tento nepatrný plus.

Po filmařské stránce není co vytknout, naopak, Vaughn opět dokazuje, že točit nejen umí, ale že má i řadu neotřelých nápadů. Po originálně pojaté pohádce si vzal na paškál další komiks. A je se na co dívat. Trochu nepatřičný byl pro mne fakt, že snímek si na jednu stranu z komiksů utahuje, někde uprostřed dvou stran si jede po klasických komiksových klišé, až se na druhé straně dostane k tomu, že komiks ve své podstatě uctívá a bere vážněji, než leckterá předělávka od Marvela. Nejhorší však je, že mne neustále při sledování filmu napadalo, kdy se pro potěchu ducha stane legální dětské porno. Je to totiž, jak napsal Matty: Guilty „fucking“ pleasure.

Jedno z příjemných překvapení. Jako úvod do indické kinematografie améliovsky hravé a skousnutelné.

Jasný důkaz toho, že svět literatury a filmu jsou si stejně blízko jako rosomák a žížala. Řada scén, rozepsaná do povídek, by měla kouzlo. Tady je to jen plytké nic o ničem ústící do nikam. Ale Budař mel pěknýho bíbra, tak aspoň to, no.

Jó, když někdo neumí ani kloudně odpovědět na otázku, nezvládne pravděpodobně ani filmovat. Film jedna báseň, nebo taky malina. Když si xenofob sedne za režijní pultík a natočí film o nacismu, nemůže z toho vzniknout nic než (neo)nacistická agitka postavená na hlavu.

Film, který bavil. Tady to stačí, ne?

Film, který ocením zpětně. Přesto bych jej nechtěl vidět již ani jednou, a to i kdyby mne platili. Jenže ono to mělo smysl, hlavu i patu, nápad, prostě vše, co si na filmech a jiném umění cením. Jen ta nesnesitelnost byla nesnesitelná.

Udělat z prdu kuličku, i to se dá. Thriller, který pracuje takměř s ničím, přesto jsem si vychutnal jak skvělou atmosféru, jež stavěla především na precizním zvládnutí kamery a výběru hereckého ansámblu. Asi jedno z největších překvapení MFFKV. Velmi rád uvidím znovu. Neškodilo by poslat film do českých kin.

Když se manýra stane smyslem, nemůže to dopadnout jinak. Když se koncept v polovině rozpadne, nemůže to dopadnout jinak. Když se němá groteska stane zvukovým filmem, nemůže to dopadnout jinak. Inu, hra je krásná věc, ale neznamená to, že když baví hráče, přitáhne i oko diváka.