Qualdezar

Experimentální narativní hříčka vyvolávající velké očekávání, bohužel ale nebylo úplně naplněné. Počáteční komplexnost se nakonec ukázala pouze schematická. Doufal jsem, že film půjde více do hloubky, možná jsem na něj příliš velký filosof, který toho moc četl a ve svých myšlenkách jsem na podobné téma zašel mnohem hlouběji a co víc, viděl jsem na podobné téma asi i hlubší filmy (Offret, Poslední pokušení Krista, Donie Darko, Lola běží o život, Milenci ze severního pólu a hlavně Dvojí život Veroniky). Krom toho ani čistě děj mě zase tak emocionálně nechytl (kromě linie o nevlastních sourozencích, pro mě asi jediná opravdu zajímavá část scénáře). Ale aby to neznělo tak kriticky a egoisticky, řemeslně je film poměrně zajímavý experiment, jak už jsem psal a to zase není málo a formálně jej nelze považovat za úplnou blbost nebo bezcennost, i když zpětně mi to možná přijde místy až malinko "přepálené" (ale bezprostředně během filmu jsem ten dojem neměl) , místy až epilepticky reklamní :-) (naštěstí pro mě ještě ve snesitelné míře). Paradoxně v komorněji laděných scénách film působil daleko lépe než v těch vyloženě exhibicionistických (kdybych skončil s hodnocením zde a ve filmu nic víc nebylo, na víc jak tři hvězdičky by to ale asi nestačilo). Čímž se dostávám k největšímu paradoxu, který z filmu pociťuji. Paradoxně nejsilněji na mě ve filmu nepůsobili ty scény, které řešili „alternativnost“ vycházející z rozhodnutí, ale scény z dětství a dospívání. Ty ve mně opravdu vyvolávali autentické vzpomínky a pocity (první dotek a pusa, ona mě oslovila, atd...). Kdyby tam tohle nebylo, dal bych o hvězdičku méně, kdyby ten film byl o tomhle (nebo s tím pracoval i v jiných scénách), dal bych o hvězdičku víc. První část filmu o třídu lepší než druhá. (velmi odřené 4/5)

Mě to opravdu přijde přeceněné. Zajímavé je, že ve své době to nemělo úspěch a kult se z toho stal až po delší době. Na jednu stranu chápu vizi, kterou považuji za velmi originální, ale imho se ji žalostně nepovedlo převést na platno. Některé věci se povedli opravdu dobře (třeba vizuální stránka, herecký výkon hlavního padoucha, trillerovo-pohádkový přechod), ale některé naopak vůbec (zejména akční scény, zvířata byla dost WTF, stejně jako scéna objeveni matky na dně jezera působila trochu komicky a celou atmosféru scény shazovala) a dohromady to podle mě není film režijně vyvážení a tedy úplně nefunguje tak jak by měl (a je to škoda, protože to podle mě opravdu mohlo byt geniální dílo). Tak bud mi něco uniká a nebo nevím, ale nápad podle mě překonává provedení. Trochu to na mě působí, že kvůli té originalitě, která zpočátku nebyla pochopena, se přehlížejí části, které imho slabší opravdu jsou. Každému se holt stane že nějaké klasika ho úplně mine, nyní můžu být kamenován :-) Důležitý film to je, o tom žádná. Ale hodnocení mi přijde přehnané. Každopádně něco takového se jen tak nevidí a za podívání určitě stojí. (65% , lepší 3/5)

Tak jsem viděl Valhalla Rising. Přistoupil jsem k tomu dost obezřetně, protože jsem čekal všechno možné. Nakonec jsem byl překvapen a dost silně. Rozhodně jsem nečekal takovou těžce meditativní, mytologicko-mystickou pouť v surreálném hávu . Režie naprosto fascinující, mě sedla úplně. Minimalismus a kombinace naturalistické a realistické formy velmi podtrhla mystický obsah a to odpovídajícím kontrastním a sugestivním způsobem. Forma z obsahem naprosto ladí a navzájem se plynule přelívá. Ale je to fakt velmi pomalé a těžké (asi jako kdyby Tarkovskij natočil Vikingy), spoustě lidem to imho nesedne. Hlavní hrdina je velmi charismaticky, presto že za celý film nepromluví a má jedno oko přesně jako Odin. Film který mě nalákal na to přečíst si Eddu.

Z počátečních rozpaků a obav, že to bude neúnosně náročné (z hlediska extrémně kontroverzního výběru forem symbolů) se můj postoj začal pomelu měnit ve fascinaci a souhlas (co se týče nějakého vnitřního mystického naladění). Váhám mezi plným a skoro plným hodnocením, asi si to budu muset pustit ještě jednou. Ale termín iniciační film je imho více než výstižný. (A taky si myslím že bez alespoň obecného přehledu ve východní a západní mystice, okultismu, alchymii, astrologii, apod... je ten film pro diváka takřka nečitelný).

Nebýt tohoto filmu, asi bych se na CSFD nikdy nezaregistroval a možná bych dodnes bral film jako čistě konzumní zábavu. Tento film donutí diváka nad filmem přemýšlet, podobně jako všechny filmy od Davida Lynche. Můžete pouštět pořád dokola a přemýšlet, hledat další indície které se skrývají všude možně a kousek po kousíčku poskládat celý obraz, který podle mě opravdu existuje. Ve filmu podle mě není nic zbytečně (obsahově ani formálně) a každý prvek má svůj význam nebo symboliku. Takže i když se člověk prokouše k jádru pudla (nebo si to aspoň myslí), může film dál pouštět dokola a objevovat nové, přesně zapadající detaily, které předtím neviděl a žasnout nad tou genialitou. Ale to není jediná zajímavá rovina filmu. Film je specifický tajuplnou, snovou atmosférou nočního holywoodu, plného bizarních postav, absurdity, kontrastů a neuchopitelné, přesto zřejmé intenzity, která plíživě prosakuje z každého obrazu. Nad vším jako by se vznášela aura tajemna, která však ukrývá cosi důležitého a zřejmého. Vše je opravdu jak ve snu a i když mohou být sny bizarní a tajemné, jsou někdy pořád lepší než skutečnost. Minimálně k nám většinou mluví o něčem důležitém (a možná jsme to vlastně my samotní, kdo skrze ně mluví) a přesně tak funguje i tenhle film a je to podle mě jeden z klíčů k jeho rozluštění. (skvělých 5/5)

Filosofická báseň. Tarkovský překračuje svůj vlastní stín a ve mě to bude ještě dlouho dozrávat, proto se pokorně vzdám svého vlastního komentáře a pouze odcituji někoho, ježje moudřejší než já: "Takto učil Tvůrce, aby běh života kroužil kolem středu, kterým je oběť. Kdo se neúčastní tohoto koloběhu, žije v omylu, poněvadž otročí svým smyslům. Takový život, Ardžuno, je marný!" (Bhagavadgíta, III-17) (95% , skvělých 5/5 )

Neobvyklá a trochu kontroverzní, dramatická komedie s nádechem romantiky, která má ještě nádech sado-maso. Bolest nemusí být nepříjemná, bolest může osvobodit. Kromě tohoto tématu (které rozhodně není předvedeno v nějaké nepřiměřené formě, je to přeci jen komedie), je ve filmu zřejmé témata sebedůvěry, vztah sekretářky a šéfa a téma závislosti, nebo posedlosti po jiné osobě a jejich následky. Rozhodně jedna z těch inteligentních komedií, u kterých jsem se dobře bavil. A to bývám vůči komediím obvykle přísný a kritický. (75%, slušné 4/5)

Klasika akčních filmů od Akiry Korosawy. Na svou dobu velmi vyspělý film a co se týče pojetí akčních filmů a triků, bezpochyby položil mnoho základních kamenů v tomto žánru. Nicméně samotné téma filmu dává napovědět, že to nebude bezduchá řež. Tento film je plný mnoha silných a vznešených myšlenek zabalených do té správné japonské a samurajské atmosféry a doba příběhu z filmu doslova dýchá. Někomu se možná může zdát začátek příliš rozvleklý, nicméně vzhledem k postavám je pro mě pochopitelný a vůbec mi nepřekáží (obecně mi trochu rozvleklé začátky nevadí, pokud mají svůj smysl). (85%, solidních 5/5)

Němá klasika z roku 1922. Musím říci že mě příjemně překvapila. Osobně nemám nic proti klasickým filmům, právě naopak, nicméně něco až takového jsem nečekal a tenhle film si rozhodně zaslouží pozici kultu mezi klasikou. Příběh Drákuly od Stokera asi všichni znají, takže se tím nebudu zdržovat. Nicméně výkon Maxe Schrecka je opravdu unikátní, podobně tak na svou dobu i hudba filmu. Nicméně film je opravdu kvalitní po všech stránkách a ač dnešního diváka asi moc nevystraší, má velmi silnou atmosféru, na svou dobu je opravdu geniální. (90% , výborných 5/5)

Úžasný, starý horor (i když dnes asi moc lidi nevyděsí) s krásně fungující a stupňující se paranoidní atmosférou. Stavějící na tématu satanismu, čarodějnictví, malého a cizího prostoru a ženské zranitelnosti. Mia Farrow je opravdu skvělá a konec filmu, alespoň pro mě takřka ideální. Zajímalo by mě, jestli je podobny film vnímán ženami výrazně odlišně (třeba i děsivěji)? (85% , slušných 5/5)