Qualdezar

Pro mě formálně i umělecky citově nejbližší a nejintenzivnější Bunuel. Po formální stránce hluboce symolický a stylizovaný film, který je zároveň paradoxně hluboce realistický. Velmi zajímavá kombinace. Krása na první, druhý i Xtý pohled a kráska dne to určítě je. Konec kocnů krása, která je krásna jen na venek, uvnitř je skutečná a zraněná a to už tak krásné není, ale zase je to pravdivé.

Čistá, filmová antická tragédie. Vznešená a nevyhnutelná. O muži a ženě, ve své jednoduchosti úplná a opravdová. Nic dalšího není potřeba vědět.

Přiznám se, že ač jsem trpělivý i já jsem si uvědomoval že to občas je fakt dlouhý. Po příchodu z kina jsem byl spokojen, i když jsem čekal o maličko více, takže jsem dal za 4 hvězdičky. Teď jsem si řekl že se mi to rozleželo a napíšu komentář a hvězdičku jsem přidal. Kdo říká, že mistorské dílo musí být akční? Kdo říká filosofická úvaha musí být komplikovaná a musíme s ní 100% souhlasit, aby měla cenu? Ano, je to náročný film bez klasického děje, pracující spíše s obrazem, emocema a adresováním pocitů a vzpomínek z dětsví. Mix Tarkovského a Demiana od Hesseho. Možná to, čím chtěl být Mr. Nobody, nebo měl být, ale uspěšně skončil jen na těch vzpomínkách.

Artové zombie béčko :-P

Ikonický styl podpořený úchvatnou kamerou. Geinální scénář. Stupňující se atmosféra podbarvená skvělou hudbou. Poukud někdo natočí něco podobného jako svůj první film, tak to klobouk dolů. Jestli ne nejlepší, tak rozhodně jeden z nejlepších filmů od Cohenů, alespoň pro mě. Velmi silný zážitek.

Metaforická "road-elegie" o svobodě, která se bezúspěšně snaží utćt ze světa, který ji navzdory jejím snahám a obětem nepříjmul a tak sa nakonec rozseká a noproniknutelnou zeď, která ji beznadějně obklopila. K tomu si přidejte Dodge Challenger v kontrastu s plynulou filosofickou uhrančivostí, unikátní atmosféru, "intelektuální béčkovitost", feeling 70. let a nekonečnost pusté pouště. Na pět hvězdiček chybí jen málo.

Mnohovrstevná, egoistická, postmoderní, intelektuální metafora divadla a herectví coby života a jeho smyslu. Ukazuje jak subjektivní je hranice mezi formou a obsahem. Nehraje jen s divákem, ale dokonce sama se sebou. Sama sobě totiž pustí otěže z rukou, aby se sama do sebe zacyklila a zmnožila, aby se nakonec obrátila na ruby. A přitom všem ještě dokáže na hranici mezi vážností, humorem a absurditou perlit nenápadné, ale velmi autentické výpovědi o stáří, vztazích, smrti, životě a hlavně o jeho smyslu. Skrze postmoderní nejednoznačnost řekně vlastně to jediné, co je potřeba. Varování: výše uvedený komentář neni ani z desetiny tak intelektuální, jako film který popisuje ;-)

Původně jsem dal o hvězdičku více, ale nakonec jsem si řekl že budu fér a vychválím to jen v komentáři. Samozřejmě je to béčko a nelze to brát vážně. Béčko v tom dobrém slova smyslu. Dokonce si troufám tvrdit, že na té pulpovité, kolažové estetice něco je a kdyby to někdo dokázal natočit seriózně (jak jen brak může být seriózní) a zároveň by zachoval tu atmosféru a styl šestákových románů, tak by to byl úplný skvost. I tak jsem se královsky bavil a "pouze" tři hvězdičky dávám jen ze soudnosti :-)

Mám slabost pro pulpovou a brakovou estetiku. Ne že by se mi líbil každý brak, spíše jen ten opravdu dobrý a těch zase není tak moc. Tarantino a Rodriguez patří mezi ty režiséry, kteří mnohdy dokáží brakovou estetiku zachytit a funkčně spojit s artovými postupy. Ta hranice je ovšem tak tenká, že stačí jen trochu přešlápnout a celá ta křehká konstrukce spadne. To je z části případ i From Dusk Till Dawn. Film, který má neskutečně vysoko nastavenou laťku, co se týče estetického stylu ,a to nejen vizuálního, který ubýhajícím filmem stále udržuje velmi vysokou úroveň a v nemálo případech dosahuje absolutnbího vrcholu. Celá ta stylovost dokáže prodat i tak přímočarý příběh, konec konců je to adaptace braku. Vše vrcholí příchodem do Titty twister, kde stylovost celého filmu vyvrcholí vystoupením Selmy Hayek. Bohužel pro mě, vyvrocholí právě tady a následná "upírská část" kvalitativně klesne. Ne že bych nedokázal pochopit i lacině vypadající a chovající se "béčkovost", ale odmítám ji příjmout jen proto, že staví na béčkové estetice (tím by šlo omluvit cokoliv). Jde o to jak na ni staví. V tomto souhlasím s tím co říká POMO. Rodriguez to dokázal pro mě ideálním způsobem natočit až v Planetě Terror, kde ten styl je od začátku do konce v nebi a ani na okamžik nespadne. I přesto všechno nemůžu říci, že upírská část mě vyloženě nudila, jen prostě nebyla tak dobrá jeko předešlá část filmu a pro mě tak nějak nekonzistentní s počátečním estetickým nastavením. I přesto dávám nakonec čtyři a ne tři hvězdičky, ale s vykřičníkem!

Symbolická óda na symetrii a kontrast a to nejen obrazně. Geniální, mistorvská a podivné. Další Greenawayův "fílm tak trochu jinak".