strougy

Red je krásný důkaz, že i "prachsprostý" akční film se dá vykládat různými způsoby. Na první pohled se jedná o slušnou akční komedii, postavenou na charismatu hlavních hrdinů, mnoha tu více, tu méně povedených vtipech a ucházejících akčních scénách. Ovšem jedná se taky o pomník akčnímu filmu 80.let a o reflexi neschopnosti mnoha tehdejších hvězd vystoupit ze své škatulky, která u mnoha z nich vede k smutnému pohledu na jejich pozdější kariéru, viz Lundgren či Seagal. K tomu je tam v určité chvíli i povedeně vyjádřen rozdíl mezi Willisem a ostatními herci z této oblasti. A taky se dá film vnímat i jako svědectví o tom, jak politická situace ovlivňuje, kdo je v akčním filmu považován za přítele a kde je třeba hledat ty zlé. Nejspíš by se daly nalézt i další roviny, ovšem na to jsem přece jen už příliš líný. Ale růžové prasátko si prostě koupím a basta!

Klasický japonský monster movie pohybující se kdesi na hraně mezi vážným pojetím a guilty pleasure. Neznalost prvního dílu mě při sledování nijak neomezovala, naopak aspoň odpadla otravná expozice tak obvyklá u podobných filmů. Bohužel ani to nezabránilo nudě, jelikož průměrné bojové pasáže, postrádající vtipnost třeba soubojů Godzilly s King Kongem z jejich památného setkání v roce 1962, se zde vyskytují příliš málo a většinu času tvoří záběry různých vojenských přesunů, na kterých je zajímavý pouze vydařený hudební doprovod. Jinak mi unikl smysl používané terminologie, kdy monstra ze začátku označovaná jako Frankenstein se najednou nazývají Gargantua, aniž by ten přechod měl nějaké zdůvodnění. V rámci žánru se ovšem stále jedná o sledovatelný průměr.

Velice nepodařený pokus o horor, kdy naštvaná sestřenka poháněná strachem ze ztráty svých milovaných plantáží povolává za pomoci černošských otroků na svého bratrance a jeho novou manželku mrtvého bratříčka, co už opravdu není žádný fešák a co se potácí jako notorik po flašce whisky. Ze zdlouhavého marastu vykouknou pouhé dva zajímavější momenty, kdy se jednou u bratříčka ukáže na zombie nenadálý záchvěv inteligence a poté také způsob, jakým novomanželé tráví čas hned po svatbě. Oslava s rodinou? Svatební noc? Houby, vydají se na procházku po jazzových barech poslouchat kapely a sledovat břišní tanec sličné dámy, která pak shodou náhod skončí s nima na plantážích. To je ale bohužel vše, zbytek času film pouze nehorázně nudí.

Dívčiny se zářivě barevnými vlásky (přeliv hlavní hrdinky je nikterak překvapivě růžový) tu lítají na košťatech a pomáhají těžko popsatelné modré kouli chránit kusy jeho vesmírné loďi před zlem, co vlastně nakonec ani zlo není. Díky krátké stopáži (4 epizody po 5 minutách) je to vcelku svižné a nemá to tudíž čas na to, aby mě to výrazně otrávilo, vzhledem k otevřenému konci se ovšem obávám, že se jedná pouze o úvod k nějaké plánované sérii. A taková představa mi přijde poněkud děsivá...

Zvláštní film natočený na základě skutečného příběhu Papinových sester a využívající jako předlohu avantgardní ztvárnění Genetovy hry Les Bonnes. To je poznat na mnoha se surrealismem či absurdním dramatem koketujících scén, které ale zde naštěstí dobře zapadají do celku a vytváří tak dosti jedinečnou atmosféru strachu a teroru, navozenou zejména rozrušením společenských hodnot počínaje sociální hierarchií a konče postavou Elizabeth, jejíž snaha o spravedlivý postoj vyznívá v daných podmínkách jako absolutní šílenství. Navíc chování obou sester působí opravdu nepředvidatelně a po většinu času není ani poznat, která je ve vztahu dominantní a která se pouze veze. Škoda pokusu o moralistické závěrečné vyznění, to sem opravdu nepasovalo, jinak se jedná o veskrze podivný, ovšem zároveň i velice zajímavý a podnětný zážitek.

Celkem sympatické romantické anime vycházející ze zásady, že protiklady se přitahují a co se škádlívá, to se rádo mívá. Tudíž ona je malinká a extrémně stydlivá, on je extrémně vysoký a oblíbený. A dále se již jede po mnohokrát použitých, naštěstí zde slušně vycíděných kolejích. Slušné 3*.

Kvalitní atmosférický horor, který i přes závěrečné "racionální" vysvětlení předchozích událostí spadá do oblasti filmů s tématikou strašidelných domů ala The Amityville Horror. Potěšily nápaditě ztvárněné lekačky, jako většinu ostatních i mě nadchla hudba od Klause Schulze a vychutnal jsem si i solidní využití obvyklých žánrových atributů jako jsou zničehonic se zavírající či otvírající se dveře, nenadále se z temnoty vynořující postavy a obligátní kočka. A nemohl jsem si pomoct, ale snové sekvence mi strašně připomínali Kubrickovo Osvícení...

Kdyby to bylo promítáno jako projekce na nějakém koncertě, proč ne. Užil bych si to. Líbilo by se mi to i jako hudební klip. Jestli to ale mám brát jako film sám o sobě, pak mi smysl podobného psychedelického hemžení barviček uniká. Pokud teda nebylo záměrem autorů vyvolat u diváka epileptický záchvat, pak by to smysl dávalo.

Názorná ukázka toho, že noční můru lze za použití ideálních audiovizuálních prostředků převést do filmu se stejně nepříjemnou sugestivností, s kterou dokáže vzbudit potem zalitého spáče z neklidného snění. Vůbec bych se nedivil, kdyby třeba takový Švankmajer uváděl toto podivuhodné dílko mezi svými inspiračními vzory. Silné 4*.

Revenge (Alfred Hitchcock): Ucházející úvod do seriálu pojednávající o napadení ženy zotavující se z nervového zhroucení, načež se frustrovaný manžel rozhodne pomstít. Cynické Hitchcockovo shrnutí na závěr doplněné o "morální" ponaučení pobavilo víc než samotný příběh. 3/5. Premonition (Robert Stevens): Slušný díl o tom, co se stane, když se slavný muzikant vrátí po letech domů, aby se usmířil se svým otcem a zjistí, že jeho otec před lety náhle zemřel. Tak jako obvykle ale není vše tak, jak by se na první pohled mohlo zdát. 3/5. Triggers in Leash (Don Medford): Jedna jídelna na kraji města, jeden deštivý den a dva muži, kteří po hádce během jedné opilé partie pokeru přísahali, že ten druhý zemře. Jen kdyby se jim podařilo donutit majitelku jídelny, aby jim přestala lézt do cesty... Výborná epizoda, vynikající napjatou atmosférou, velmi vtipnou pointou a ještě vtipnějším Hitchcockovým tradičním dovětkem. 5/5 Don't Come Back Alive (Robert Stevenson): Manželé na pokraji bankrotu se rozhodnou obrat pojišťovnu nafingovaným zmizením manželky. Než uběhne sedm let, kdy je teprve možné pojistku vybrat, se ovšem může mnohé změnit. Zejména, když vám za zády slídí podezřívavý pojišťovák přesvědčený o tom, že manžel svou ženu zavraždil. 3/5. Into Thin Air (Don Medford): Sympatická, avšak bohužel i celkem předvídatelná epizoda o dívce, jejiž matka zmizí z hotelu v momentě, kdy jí jela pro lék. Po návratu se ovšem všichni tváří, že ji nikdy neviděli a nikdy se u nich neubytovala. 3/5. Salvage (Juss Addis): Sice odhadnutelný, přesto svojí krutostí sympaticky podaný příběh o rafinované pomstě, kterou podniká gangster po návratu z vězení, aby pomstil smrt svého bratra. 4/5. Breakdown (Alfred Hitchcock): Slušná variace na Předčasný pohřeb od Poea, kdy katalepsii nahrazuje paralýza necitelného podnikatele, která ho postihne při autonehodě. Škoda, že mistr nenašel odvahu k temnějšímu konci, který se zde vyloženě nabízel. 3/5. Our Cook's a Treasure (Robert Stevens): Nepříliš zajímavý příběh o muži, který pojme podezření, že jejich nová kuchařka je hledaná travička. Zvrat na konci je bohužel odhadnutelný příliš brzo na to, aby dokázal překvapit. 2/5. The Long Shot (Robert Stevenson): Kterak jeden gambler málem ke štěstí přišel aneb zdánlivě snadný úlovek v sobě vždy skrývá nějaká nemilá překvapení... Pointa sice vyloženě nepřekvapila, ale stále mi přišla dost vtipná k tomu, abych byl spokojen 3/5. The Case of Mr. Pelham (Alfred Hitchcock): Velmi kvalitní epizoda od samotného mistra, která znamenitě a neodhadnutelně předestírá příběh muže, jenž na základě zvláštních indicií dochází k závěru, že má identického dvojníka. Kvalitní gradace až do překvapivého konce z toho dělají jednu ze zatím nejkvalitnějších epizod série. 5/5. Guilty Witness (Robert Stevens): Nezajímavá epizoda s předvídatelnou pointou a otravnou ženuškou v domácnosti, co pořád otravuje manžela ohledně podezření, které chová k jejich sousedce. A není sama. 2/5. Santa Claus and the Tenth Avenue Kid (Don Weis): Vánoční epizoda, která je sice sympatická, avšak ve výsledku až příliš optimisticky laděná, než aby mě dokázala uspokojit. Avšak hlavní hrdina je úžasný morous, jeho brblací úrovně bych jednou rád dosáhnul :-) 3/5. The Cheney Vase (Robert Stevens): Potměšilá epizodka o tom, jak se jeden podlý, avšak i šarmantní hajzlík pokusí získat cennou vázu ze sbírky jedné milé stařenky. Avšak bacha, stařenky občas dokážou být pěkně vykutálené. 4/5. A Bullet for Baldwin (Juss Addiss): Úvod od Hitchcocka je tradičně vtipný a správně cynický, ostatně stejně jako celá povídka, kde propuštěný zaměstnanec ve vzteku zastřelí svého šéfa. Nebo si to aspoň myslí až do momentu, kdy ho následující pondělí ráno navztekaný šéf naléhavě shání. 4/5. The Big Switch (Don Weis): Výborně gradovaná a zdánlivě jasná epizoda s brilantní pointou. Tomu se říká "přechcat" diváka! 5/5. You Got to Have Luck (Robert Stevens): Pouze průměrná epizoda o tom, kterak si mladá ženuška musí poradit s nebezpečným trestancem, jenž se ukryl u ní na farmě a nedá jí pokoje. Ohrané téma ovšem tvůrci nijak neinovují a i samotné výustění postrádá nápaditost, tudíž se jedná o snadno zapomenutelný díl. 2/5. The Older Sister (Robert Stevens): Zajímavě rozehrané a po určitou dobu i slušně mrazivé, ovšem nevýrazná pointa to poněkud sráží. A ta novinářka byla teda ultra otravná, pfuj. 3/5. Shopping for Death (Robert Stevens): Příběh o dvojici pojišťováků v penzi, co se rozhodnou zachraňovat životy lidí, kteří se nevědomky řítí vstříc zbytečné smrti. Na motivy příběhu od Ray Bradburyho, k němuž sice chovám jinak velký respekt, ale tady se to moc nepovedlo. Příliš ukecané, příliš rozvleklé, příliš se snažící o vyjádření určité životní pravdy. Nic proti ní, ale určitě by se dalo s ní diváka "fackovat" zajímavěji. 2/5