strougy

Dead of Night byla britská televizní série s nadpřirozenou tématikou z produkce BBC vysílaná v roce 1972 na BBC2. Jednalo se o sedm 50 minutových epizod, z nichž se dochovaly pouhé tři. A Woman Sobbing (Paul Ciappessoni): Strašidelný dům v televizním podání aneb žena slýchává z poschodí vzlykání jiné ženy, zatímco manžel, děti i roztomilá au-pair ne. V ději zmíněný film a divadelní hra Plynové lampy zde hrají svou roli, ale v konečné podobě se tahle utahaná rozprava o krizi středního věku obou pohlaví vyvine poněkud jiným směrem. 2/5. Return Flight (Rodney Bennett): Příběh o pilotovi dopravního letadla, kterému se najednou začne prolínat skutečnost s jednou událostí z druhé světové války, sice chvílemi evokuje Twilight Zone, utahaností se ovšem vyrovná předchozí epizodě. Začínám si myslet, že ztráta zbylých čtyř dílů nebyla žádná velká škoda. 2/5. The Exorcism (Don Taylor): Nejzajímavější dochovaná epizoda, kde během vánoční večeře vypadne z ničeho nic proud. To ovšem je teprve začátek děsivých událostí té noci, kterými si musí dva manželské páry projít... Škoda zhruba 15 minutové vcelku nudné vysvětlovací scény, jinak se totiž jedná o povedenou variaci na subžánr Haunted Horrors, které by mohly mnohé současné horory gradaci atmosféry i působivost závěru pouze tiše závidět. 4/5

Neinovativní žánrový příspěvek, který nejen že do subžánru nepřináší nic nového, ale tradiční schémata není schopen zpracovat pořádně a i přes krátkou stopáž se vleče pomaleji než mumie zakopávající o svůj vlastní rubáš. Navíc obvyklé charaktery jsou představovány velmi nesympatickými herci (viz třeba Claire v podání vlkého snu každého nacisty) a i typické trestání racionálního chování a závěrečné odměnění nesmyslné odvahy je zde zpracováno otravněji než v jiných případech. Potěšila tak pouze uštěpačná manželka, evidentně znalá žánrových klišé, a brutální jednání pomstychtivého monstra, které své oběti likviduje zábavně krutými způsoby.

Vyloženě tromácká záležitost, která po úvodní kongeniální scéně ustrne v hlubokém průměru, který pouze v malých chvilkách projasňují s nadšením se svlíkající slečny, povedená syntetizátorová hudba připomínající legendární Goblin či zkoušky místní kapely The Tritons s kvalitními rockovými fláky. Ovšem na konec dojde na závěrečný souboj a v ten moment se film přesune do oblasti neskutečně zábavného guilty pleaseru vyrovnávající se i klasikám typu Vesmírní kanibalové či Monster High. V krátkosti, hlavní hrdina náhle vypadá jako hodně namakaný Pán šelem a v souboji plném drsně zaťatých výrazů a plácání pěstičkama kolem sebe se vrhne na gumové monstrum, které familiárně oslovuje Bob. Ten se navíc v první chvíli brání házením podivných gumových patvarů podezřele připomínajících chobotničky z druhého patra. Prostě náběh na kultovní scénu pouštěnou na veselých opileckých párty jako hrom, která se svojí zábavností vymyká jinak nepříliš zajímavému snímku. Lepší 2*.

Velmi zajímavý animovaný film na motivy básně Maurice Ogdena, ve které do města zavítá kat a postupem času, den za dnem, popravuje jednoho místního obyvatele za druhým až do momentu, kdy město zůstane prázdné. A nikdo během té doby v sobě nenajde dost odvahy k tomu, aby se mu postavil a zarazil jeho konání. Zdůrazňovat hlubší konotace příběhu myslím není nutné. Silné 4*.

Bizardní variace na Pro hrst dolarů či Yojimba, jak je komu libo, která tradiční zápletku obohacuje o nadsazenou komisovou estetiku, Shakespeara, Válku růží a určité prvky z Kill Billa (origin Krvavé Benten). Působí to sice mnohdy jako dort ukuchtěný pejskem a kočičkou, ale úroveň zábavy se naštěstí po většinu času drží na velmi vysoké úrovni. Jen škoda, že jako tradičně nejsympatičtejší a zároveň nejvíc cool postava musí bohužel nakonec zemřít. Silné 3*.

Velmi zábavná konverzační komedie vhodně šmrnclá detektivkou, kde samotný zamotaný případ a okolnosti s ním spojené slouží jen jako důvod k dalšímu hašteření hlavní dvojice. Ta je sama o sobě výtečně zvolená, skvěle k sobě pasuje a jejich slovní přestřelky jsou dobře namixovanou směsí vtipných hlášek, láskyplných urážek a vhodně zvolených rán pod pás. Výborně je to vidět hlavně u večírkové scény, kdy neustálé rojení lidí oba zvládají s noblesou správných alkoholiků. Když se k tomu připočte Asta, typický to archetyp zbabělého psa, a sympatické vyřešení případu u pro detektivky tradičního setkání všech podezřelých, tak se aspoň v mých očích jedná o velmi povedený film. Silné 4*.

Jeden z případů, kdy tvůrci hrubě neodhadli potenciál svého díla a zbytečně tak přesunuli původně výtečný seriál do oblasti šedého průměru. Koncept postavený na absurdních skečích, u kterých se člověku chce radostně volat, že dadaismus neskončil na konferenci ve Výmaru, ale stále žije, prostě není schopen utáhnout více než úvodních 13 epizod a prvotní nadšení se tak postupně mění v nezájem a otrávené zívání doprovázené oprávněným pocitem, že podobný vtip už se dříve objevil v lepší podobě. Vrchol zmaru pak přináší závěrečné epizody, kdy se v několika případech autoři snaží zahrát na vážnější notu, která k charakteru seriálu ale vůbec nesedí. Naštěstí se i v druhé polovině objevují povedené momenty a tudíž mohu ponechat hodnocení na lepších 3* s tím, že kdyby Nichijou skončilo 13. dílem, uvažoval bych i o maximálním počtu.

Držet se snímek atmosféry scén z Hlavního nádraží plných melancholie, smutku a beznadějného doufání v lepší zítřky, pak bych byl spokojen. Bohužel se tvůrci po celý film nejsou schopni rozhodnout, o čem vlastně chtějí vyprávět a přeskakují z jednoho nedořečeného tématu na druhé, a tak i má pozornost se po čase vytratila a ani v rámci českého filmu zajímavá forma ji nedokázala připoutat zpět na plátno. Škoda, potenciál pro nezapomenutelný zážitek tu byl. Silné 2*.

Sympatický, ovšem kvalitativně nepříliš vyrovnaný povídkový film na motivy raných povídek Antona Pavloviče Čechova. Nezáživnost první (Ot nechego delat) a poslední povídky (Predlozheniye), obou režírovaných Sergei Solovyovem, bohatě vyrovnávají zbylé dva příběhy. V pořadí druhá, Nervy od Alexandera Sheina, představuje vtipně pojatou a povedeně vypointovanou historku o chlapíkovi, který nemůže v klidu usnout po večeru stráveným vyprávěním děsivých historek a provozováním spirituálního kroužku s přáteli, následující a zároveň nejpovedenější povídka, Mstitel od Andreie Ladynina, výborně využívá formu klasické grotesky u představ různých druhů pomsty, které by rád zhrzený manžel provedl nevěrné manželce a jejímu šamstrovi. Jako film na zkrácení dlouhého odpoledne to celkem fungovalo a tak v rámci možnosti hodnotím za lepší 3*.

Poslední léta Perestrojky spojená s rozkladem systému a celého obrovského sovětského bloku reflektované v bizardní surrealistické frašce, kde celý život a vše okolo vypadá jako halucinace na tripu a kdy jakákoli absurdita je možná. Kouzelnický trik s rozříznutím osoby tak zde není pouhým trikem, nýbrž holou skutečností a tak když následně kouzelník/zloduch odpadne z důvodu požití ne zrovna malého množství alkoholu, obě oddělené části fungují nezávisle na sobě dál. Dále se tu objevují například mizejicí mrtvoly, prodej kusů letadel z blízkého letiště, zmatená KGB, trpaslíci, teleportace a závěrečná přestřelka vrcholící symbolickým, očistným letem balónu. Líbá se tu asfalt New Yorku a plakát Arnolda představuje jen jednu z několika ukázek fascinace západní spotřební společností. A i Háre Krišna si sem našlo cestu! Prostě underground (údajně poslední z doby existujícího SSSR) se vším všudy.