strougy

Kuro no tesuto kaa představuje Masumurův velmi kritický pohled na oblast průmyslové špionáže, zde se konkrétně točící okolo dvou automobilových společností a jejich snahy vzájemně se trumfnout při vývoji nového sportovního vozu. Postupy obou týmů špiónů plných citově vyprázdněných mužů se od sebe svojí amorálností nijak neliší a v rámci jejich vzájemného souboje nenechává autor o svých rovnoměrně rozložených antipatiích nikoho na pochybách. Jejich konání není ovlivňované žádnou morálkou či maximálně tak jakousi parodií na morálku plnou vzletných proslovů na téma věrnosti podniku či variací na účel světí prostředky a při snaze o získání informací se tak i milovaná dívka stává prostředkem vhodným k oslabení protivníka. Prázdnota jejich životů je zde vykreslena natolik odpudivě, že mi i po dvou dnech od dokoukání snímku uniká důvod závěrečných několika minut vyplněných náhlým prozřením jednoho z nich a následné spousty moralizujích řečí, které v kontextu předchozího realisticky působícího průběhu působí silně nepatřičně a nechtěně směšně, což zpětně nepříjemně naruší i působivost vyznění celého filmu. Nebýt tohoto zbytečného závěrečného twistu, šel bych s hodnocením pravděpodobně ještě výše. Silné 3*.

Velmi vydařená tragikomedie, ve které se rolník Purko snaží skrze možné i nemožné pokusy vydělat dost peněz na splacení dluhu neodbytnému exekutorovi. Motiv sehnání peněz zde propojuje jednotlivé, na sobě jinak nezávislé komické sekvence, kdy zejména ty s ďábelsky nenažraným prasátkem fungují na jedničku a minimálně jeho snaha o ožrání "památníku" během projevu poslance si zaslouží zařadit do panteonu nejlepších komických scén vůbec. Příběh odehrávající se na maličké vesnici plné rázovitých postaviček by mohl svádět k představě laskavé komedie ve stylu Na samotě u lesa a zhruba první hodinu k tomu i film inklinuje, aby ovšem od momentu příjezdu do velkoměsta přešel k sarkastickému výsměchu nad Purkovou hloupostí a v závěrečné scéně v hospodě už se vyloženě zle posmíval zaostalému vesnickému obyvatelstvu. Laskavosti je tak ve filmu pomálu, o to však film vyznívá působivěji a rozhodně by si zasloužil větší pozornost, než které se mu u nás evidentně dostalo. Silné 4*.

Anglie, kolébka detektivního žánru, pro jednou vyprodukovala brak nejhoršího ražení, jež mě svou připitomělou zápletkou točící se okolo tajemných vražd přeživších členů jednoho vojenského pluku, co sloužil v Gallipoli, jedné závěti, která do jejich nezničitelného mužského přátelství vnese nepříjemný svár, a dcery nenáviděného člena, která se náhle zjeví, donutil několikrát nevěřícně kroutit hlavou. Slíbený mysteriózní prvek je do děje vnešen až v závěru, kdy je v rámci pátrání podniknuta seance za účelem výslechu mrtvé osoby, aby to vše bylo vzápětí stornováno a dovedeno k závěrečné, značně absurdní pointě. Po právu zapomenutý film, jenž zaujme maximálně malou rolí Borise Karloffa, který zde jako úlisný indický! právník působí jako zjevení tím, jak moc už zde vypadá jako Frankenstein.

Slušná parodie na upírské a mafiánské filmy, která k zesměšnění předloh využívá značně infantilní a eroticky zaměřený humor a odkazuje na tehdejší politickou situaci v Kubě. Ale i přes antikapitalistické zaměření by se z představy o letáku propagujícím Vampisun mohl poučit leckterý student věnující se marketingu a PR :-)

Roztomile braková detektivka, která by si ke zdejšímu žánrovému označení "mysteriózní" zasloužila doplnit ještě žánr komediální. O humor se zde stará nejen samotný Charlie Chan se svojí šišlavou angličtinou a laškováním s vrchním intendantem, ale zejména rasistický archetyp naivního a pověrčivého černošského sluhy, jehož humorné scénky zde mají načasování a údernost hodnou kvalitní grotesky (i na legračně zrychlený útěk dojde). Během krátké stopáže se člověk nestačí nudit a když zábavně pokleslou atmosféru doplní i vytříbený závěr s velmi vtipným odhalením pachatele, není co řešit a s klidem na duši mohu udělit slušné 4*.

Tematizace (ne)rozdílnosti lidí a zvířat, stírání sociálních rolí a rozpad osobnosti ve stádnosti společnosti zahalený v modrém oparu a doprovázený hudbou z Mozartovy Kouzelné flétny. Jako v každém správném surrealistickém díle zde na povrch prosákne nějaký ten incest, cituje se Bible a i ozvuky Freuda by se tu našly. Bohužel filmu chybí výraznější spojující linie, jedná se vlastně o spíše volně propojený sled tu méně, tu více zajímavých scén a i chudák Kinsky zde působí poněkud znuděně, takže i přes svou slabost pro podobnou filmovou oblast nemohu hodnotit lépe než za pouhé 2*.

Pitoreskní freska, která skrze dva příběhy a jedno intermezzo představuje 20.století jako jednu velkou a značně krvavou frašku, plnou zbytečného násilí a neposunující lidstvo ve svém vývoji v podstatě nikam dál a stále se jen plácající v neustávajícím přílivu zbytečného násilí. Obě dvě části filmu tvoří jakýsi protipól, kdy na jedná straně stojí absolutní autorita komunity v čele s jejím vrchním představitelem, která jednotlivce vybočujícího z řady vylučuje a explicitně trestá smrtí. Na straně druhé je pak naopak absolutní rozpad hodnot znázorněný děsivou anarchií na pohřbu, kdy neexistuje respekt k okolí a svébytná individualita stojí nade vším. V obou případech to končí značně nadneseným násilím, avšak film se nestaví na jednu ani druhou stranu a obě situace znázorňuje se stejným znechucením. Oba případy se tak přes žánrovou nejednostnost vyjadřují skutečně k 20.století, ktere by se v rámci výpovědi dalo vnímat jako přechod od nacionálních vášní z počátku století k sobeckosti spotřební společnosti dnešní doby. Celé naše minulé století ve filmu dostává bez jakéholi pochybu nádech jedné dlouhé, nikdy nekončící noční můry, která začíná a končí zkázou z ruky člověka a která nenabízí do budoucna pražádnou naději na zlepšení. Nepříliš radostná vize...

Velmi praštěné, velmi bizarní, velmi barevné. Tři sourozenci pátrají ve snaze zmizet z podivné variace na Kyoto po zvláštním králíkovi, přičemž do toho zasahují tři vládci tohoto světa, mnich, kněz a démon. Odkazy na Alenku v říši divů jsou zjevné, potenciál na delší sérii a epileptický záchvat by tu byl, takže se snad někdy dočkám.

Kdo byl ze sledování tohoto paskvilu schopen pochopit, o co se tam vlastně jedná, nech mě laskavě informuje do pošty. Já totiž v té hromadě nesmyslů, nechutných scén a monstrózních bitek jakýchsi démonů žádný smysl neobjevil.

Bizarní, ovšem nijak zábavný film, který v improvizovaných scénách dává nový smysl zdejšímu žánrovému označení "rakovinotvorný art". Ač celým filmem prochází skupinka postav a z chaosu se v jeden moment i vynoří nová variace na úvodní scénu hádky zmateného taxikáře s neméně zmateným zákazníkem, jedná se vlastně pouze o nesourodý shluk scén, které až na jednu výjimku (muž v gorilí masce se holí, zapěje píseň a pokusí se o soulož s netečnou slečnou) nejen že nejsou schopny zaujmout samy o sobě, ale nefungují ani v rámci celku. Ten je navíc rozdroben dlouhými záběry například na dívku tančící na střeše domu v rytmu flamenga či jedoucí auto, jehož řidič se následně (naštěstí daleko od kamery) vyprázdní a i se svým vozem zmizí z "příběhu". Pokud to mělo zobrazovat nějakou hlubokou myšlenku, pak jsem jí nepochopil. Ostatně jako celý film.