strougy

Podobná "díla" nutící mi obraz zlých kapitalistů, co se hřejou u krbu a kouří doutníky, zatímco nebozí dělníci mrznou a nemají ani na svetr, prostě nemám rád. A nedá mi to si nepředstavovat, že inspirace na konci se vynořivší u básníka se posléze přerodila v mimořádné dílo, na kterém zbohatl a dožil jako zhýralý buržoust, který se místo psaní o sociálních problémech až do smrti věnoval pouze pořádání hédonistických orgií pro podobně zhýralé zbohatlíky žijící z práce hladovějící chudiny... Ale po audiovizuální stránce zajímavé. Slabší 2*.

Red je krásný důkaz, že i "prachsprostý" akční film se dá vykládat různými způsoby. Na první pohled se jedná o slušnou akční komedii, postavenou na charismatu hlavních hrdinů, mnoha tu více, tu méně povedených vtipech a ucházejících akčních scénách. Ovšem jedná se taky o pomník akčnímu filmu 80.let a o reflexi neschopnosti mnoha tehdejších hvězd vystoupit ze své škatulky, která u mnoha z nich vede k smutnému pohledu na jejich pozdější kariéru, viz Lundgren či Seagal. K tomu je tam v určité chvíli i povedeně vyjádřen rozdíl mezi Willisem a ostatními herci z této oblasti. A taky se dá film vnímat i jako svědectví o tom, jak politická situace ovlivňuje, kdo je v akčním filmu považován za přítele a kde je třeba hledat ty zlé. Nejspíš by se daly nalézt i další roviny, ovšem na to jsem přece jen už příliš líný. Ale růžové prasátko si prostě koupím a basta!

Klasický japonský monster movie pohybující se kdesi na hraně mezi vážným pojetím a guilty pleasure. Neznalost prvního dílu mě při sledování nijak neomezovala, naopak aspoň odpadla otravná expozice tak obvyklá u podobných filmů. Bohužel ani to nezabránilo nudě, jelikož průměrné bojové pasáže, postrádající vtipnost třeba soubojů Godzilly s King Kongem z jejich památného setkání v roce 1962, se zde vyskytují příliš málo a většinu času tvoří záběry různých vojenských přesunů, na kterých je zajímavý pouze vydařený hudební doprovod. Jinak mi unikl smysl používané terminologie, kdy monstra ze začátku označovaná jako Frankenstein se najednou nazývají Gargantua, aniž by ten přechod měl nějaké zdůvodnění. V rámci žánru se ovšem stále jedná o sledovatelný průměr.

Velice nepodařený pokus o horor, kdy naštvaná sestřenka poháněná strachem ze ztráty svých milovaných plantáží povolává za pomoci černošských otroků na svého bratrance a jeho novou manželku mrtvého bratříčka, co už opravdu není žádný fešák a co se potácí jako notorik po flašce whisky. Ze zdlouhavého marastu vykouknou pouhé dva zajímavější momenty, kdy se jednou u bratříčka ukáže na zombie nenadálý záchvěv inteligence a poté také způsob, jakým novomanželé tráví čas hned po svatbě. Oslava s rodinou? Svatební noc? Houby, vydají se na procházku po jazzových barech poslouchat kapely a sledovat břišní tanec sličné dámy, která pak shodou náhod skončí s nima na plantážích. To je ale bohužel vše, zbytek času film pouze nehorázně nudí.

Dívčiny se zářivě barevnými vlásky (přeliv hlavní hrdinky je nikterak překvapivě růžový) tu lítají na košťatech a pomáhají těžko popsatelné modré kouli chránit kusy jeho vesmírné loďi před zlem, co vlastně nakonec ani zlo není. Díky krátké stopáži (4 epizody po 5 minutách) je to vcelku svižné a nemá to tudíž čas na to, aby mě to výrazně otrávilo, vzhledem k otevřenému konci se ovšem obávám, že se jedná pouze o úvod k nějaké plánované sérii. A taková představa mi přijde poněkud děsivá...

Zvláštní film natočený na základě skutečného příběhu Papinových sester a využívající jako předlohu avantgardní ztvárnění Genetovy hry Les Bonnes. To je poznat na mnoha se surrealismem či absurdním dramatem koketujících scén, které ale zde naštěstí dobře zapadají do celku a vytváří tak dosti jedinečnou atmosféru strachu a teroru, navozenou zejména rozrušením společenských hodnot počínaje sociální hierarchií a konče postavou Elizabeth, jejíž snaha o spravedlivý postoj vyznívá v daných podmínkách jako absolutní šílenství. Navíc chování obou sester působí opravdu nepředvidatelně a po většinu času není ani poznat, která je ve vztahu dominantní a která se pouze veze. Škoda pokusu o moralistické závěrečné vyznění, to sem opravdu nepasovalo, jinak se jedná o veskrze podivný, ovšem zároveň i velice zajímavý a podnětný zážitek.

Celkem sympatické romantické anime vycházející ze zásady, že protiklady se přitahují a co se škádlívá, to se rádo mívá. Tudíž ona je malinká a extrémně stydlivá, on je extrémně vysoký a oblíbený. A dále se již jede po mnohokrát použitých, naštěstí zde slušně vycíděných kolejích. Slušné 3*.

Kvalitní atmosférický horor, který i přes závěrečné "racionální" vysvětlení předchozích událostí spadá do oblasti filmů s tématikou strašidelných domů ala The Amityville Horror. Potěšily nápaditě ztvárněné lekačky, jako většinu ostatních i mě nadchla hudba od Klause Schulze a vychutnal jsem si i solidní využití obvyklých žánrových atributů jako jsou zničehonic se zavírající či otvírající se dveře, nenadále se z temnoty vynořující postavy a obligátní kočka. A nemohl jsem si pomoct, ale snové sekvence mi strašně připomínali Kubrickovo Osvícení...

Kdyby to bylo promítáno jako projekce na nějakém koncertě, proč ne. Užil bych si to. Líbilo by se mi to i jako hudební klip. Jestli to ale mám brát jako film sám o sobě, pak mi smysl podobného psychedelického hemžení barviček uniká. Pokud teda nebylo záměrem autorů vyvolat u diváka epileptický záchvat, pak by to smysl dávalo.

Názorná ukázka toho, že noční můru lze za použití ideálních audiovizuálních prostředků převést do filmu se stejně nepříjemnou sugestivností, s kterou dokáže vzbudit potem zalitého spáče z neklidného snění. Vůbec bych se nedivil, kdyby třeba takový Švankmajer uváděl toto podivuhodné dílko mezi svými inspiračními vzory. Silné 4*.