panslav

Znamenitý televizní počin, který je nejen na svou dobu výjimečný a je vzorem, kterého by se měli držet i současní tvůrci humorných pohádek či pohádkově laděných příběhů. Škoda jen, že její černobílou studiovou podobu v dnešní době ocení jen málo diváků, kteří nelpí na digitálních a barevných vizuálních efektech a velkolepých výpravách jako většina současného zmlsaného diváctva...

Ve srovnání s jinými o mnoho zdařilejšími Belmondovými filmy a lá Sympatický dareba či Zvíře je Kašpárek jen dosti prostoduchou taškařicí...

Pozoruhodný, až překvapivý počin na poli televizních/filmových pohádek, především díky skvělé, často až magicky scénické hudbě (koneckonců zvuku celkově), nadprůměrné výpravě a kostýmům, a trefně vybraným exteriérům, na jejichž výběru si tvůrci evidentně dali záležet. Prostě dobře uchopené filmové řemeslo, které tak zaslouženě přerůstá ve filmové umění - což u většiny současných českých tvůrců není tak samozřejmé.

Bláznivá komedie s nadčasovým námětem, skvělým hereckým obsazením, rozpačitým provedením a s mizernými postsynchrony...

Tak skvělí herci, a tak hrozný scenáristický paskvil...

Po dílu s povídkami M. Twaina je tato Čechovská trilogie druhou nejpovedenější, zejména díky poslední povídce Koňské příjmení se skvělým Čestmírem Řandou.

Dle mého nejlepší díl z cyklu Úsměvy světa, a zejména povídka Interview se skvělým Josefem Kemrem byla takovou třešničkou na jinak dost kvalitativně nevyváženém "dortu" z dílek světových spisovatelů. Rovněž povídka Odkudpak se známe poskytla dobrou možnost vyniknout Kemrovu smyslu pro humor. Ale zahanbit se nenechá ani Zdeněk Řehoř v prostřední povídce se svým velmi svérázným výběrem nevěsty (nakonec se jí trochu nečekaně stane sama majitelka sňatkové kanceláře, půvabná Consuela Morávková), a jeho (pro mnohé diváky) překvapivá energická rozhodnost ostře kontrastuje s rolí ušlápnuté "hlavy rodiny" v legendárním seriálu Taková normální rodinka, který vznikal v Československé televizi ve stejné době.

I přes některé formální nedostatky filmového řemesla je tento film vlastně unikátní, protože neplánovaně zachycuje poslední měsíce Vargova života. A z tohoto důvodu je snímek svým způsobem i vzácným (a smutným) pohledem do nitra umělce, který se už smiřuje s blížící se smrtí (vinou rakoviny) a ve svých vzpomínkách tak bilancuje se svým životem...

Velmi dobrá televizní mikrokomedie se skvělým slovním humorem a vtipnými slovními hříčkami i dvojsmysly, což bylo po celý život typické zejména pro Horníčka. "Jakto, že jí tykáte?!" A co když je v er ó há?" Mnohé mladší generace si asi již nevzpomínají na socialistickou organizaci ROH, ve které byl (dobrovolně povinně) prakticky každý, a soudruzi si tam tudíž mohli tykat... Geniální Ján Roháč, hlavní tvůrce kvalitní televizní zábavy 60. let, a Vladimír Svitáček, který často tvořil pro Miroslava Horníčka, jsou mj. spoluzakladatelé slavné Laterny magiky a jejich tvůrčí spojení bylo vždy zárukou skvělé zábavy.

Vynikající psychologická studie jednoho čerstvě vysloužilého profesionálního fotbalisty (i když za socialismu oficiálně žádný profesionální sportovec u nás neexistoval). Příběh je překvapivě i po téměř padesáti letech nadčasový, neboť až na několik nul navíc u fotbalových platů se v dilematu většiny vrcholových sportovců, co bude s jejich životem po ukončení kariéry, zas tolik nezměnilo ani dnes.