panslav

Neprávem opomíjená vynikající perla československé televizní tvorby. Ale kohopak napadlo tuto nelítostnou studii lidské morálky zařadit do žánru komedie???

Úsměvná miniatura z kolekce detektivních příběhů komisaře Mejzlíka podle povídek Karla Čapka i po letech pobaví.

Neprávem zapomenutá pohádka...

Vynikající. Již dlouho tady nebylo tak skvěle propracované české (nebo spíš československé) filmové dramatické dílo. Scénář dokonalý, bohužel až na malé tradiční nedostatky v rozpačitém ukončení příběhu, ale to je holt naše současná "klasika"... Zřejmě je tu na rozdíl někdejších "klasických" děl šedesátých a pozdějších let zbytečná, trochu opatrná (a řekl bych i alibistická) snaha o to, aby si každý divák udělal konečný závěr sám. Zbytečná obava - "střílejme diváky přímo do hlavy!", a ti praví nejenže vždy přežijí, ale si to i náležitě vychutnají o ocení dokonalost (a hlavně dokonavost) příběhu.

Zasloužilý hold rozsáhlému hudebnímu dílu geniálního skladatele, kterého filmový divák zejména tzv. střední generace důvěrně zná z obrovské palety filmů i televizních seriálů. Jeho dílo je jedinečné a zcela unikátní; proto je dobré, že jej Pavel Klusák takto důstojně připomněl. Jen ten vlastní slovní komentář měl přece jen přenechat nějakému školenějšímu hlasu...

Brilantní životopisná mozaika složená z podstatných střípků Mišíkova života, kterou glosují kromě jeho dětí i všichni jeho současní přátelé. Navíc je v pravých chvílích použit i humorný nadhled, což dokument úžasně zlidšťuje i ve chvílích dojemných situací při nečekaných objevech ze života jeho amerického otce a při setkání "na stará kolena" s jedním ze svých objevených bratrů. JItka Němcová je skutečná "paní režisérka"!

Nostalgická černobílá procházka některými interiéry kroměřížského zámku a jeho blízkého okolí (centrální náměstí, Podzámecká zahrada ad.), doplněna leteckými pohledy na Kroměříž poloviny 60. let minulého století. Film má podle svých tvůrců žánr hudební, což významně podtrhuje doprovodná hudba jednoho z největších českých barokních skladatelů, Pavla Josefa Vejvanovského, který podstatnou část svého tvůrčího života strávil právě v Kroměříži.

Co dělat, je to prostě Seagal!!! :-D Samozřejmě že ten příběh je příšerný, a jeho zpracovaní ještě horší... :-( Ale Seagal... ;-)

Velmi kvalitní filmové dílo, které potvrzuje uměleckou třídu Alice Nellis. Jeho komornost, civilnost až prostá přirozenost tak částečně připomíná např. proslulé Altmanovy Prostřihy, vynikající filmovou mozaiku různých "prachobyčejných" lidských příběhů, které se více či méně dotýkají až proplétají. Ač jsou náměty příběhy Nellisiina snímku "zúženy" do ústředního tématu rodičovství a míře zodpovědnosti k němu, přesto se velmi zdařile (zejména zásluhou výborných hereckých výkonů manželů Čapkových a Zuzany Bydžovské) povedlo znázornit nejniternější stavy duše v mezních situacích, v nichž se člověk v životě občas může zničehonic ocitnout...

I když v polistopadové éře vzniklo vícero televizních dokumentů o Huse (či Divadle) na provázku i o jeho některých významných osobnostech (např. Srba, Oslzlý, Pospíšil), nejnovější práce Aleše Kisila o snad nejvýznamnějším z režisérů zmiňované brněnské scény, Peteru Scherhauferovi, je dalším důležitým kamínkem do mozaiky historie divadla. Je to mozaika, která postupně přináší další důležité, často i méně známé informace z tvorby Husy na provázku, i o době a společnosti, ve které nejvýznamější díla vznikala; čili zejména o období normalizačních 70. let minulého století. I z tohoto hlediska je to chvályhodný televizní počin, který zejména mladší generaci může pomoci pochopit mj. i jistou zvláštnost brněnské divadelní kultury, která se vždy odlišovala od "zbytku republiky".