Awer

Temer vynechany scenar, kratky film na dlouhe stopazi, zadne vyplne ci budovani dramatu. Zaroven takova dost nekriticka oda. Ale v souctu to vlastne celkem funguje.

Anachronicky YouTube "dokument", ktery sam o sobe velkeho platna nedosahuje, spis nastavuje zrcadlo publiku, ktere je i v roce 2023 ochotne platit za cokoli, co je barevne a hybe se, ackoli to po zadne strance neni spicka. Usvedcuje nas z apatie, otupelosti. Ale pripada mi, ze spise neuvedomele.

Myslím si, že pro hodnocení... v principu čehokoli je klíčový kontext. #annaismissing tu nabízí dvě klíčové roviny: 1) formální srovnání se se západním trendem, kvalitní vizuál, audio, aktuální teen slovník, 2) umístění a užití těchto prostředků v rámci českých zvyklostí, stereotypů a společenské atmosféry. Jestliže v první rovině je třeba chvály, ta druhá je naprosto hororová. Transky "milujeme", dokud je nemisgenderujeme, a jakmile přestanou být oddané, naše "milosrdenství" vůči nim končí. Jsou to dekadentní, zvrácené bytosti - stabilita, jíž popírají na úrovni identity a sexuality, se přenáší i do morální roviny. Nakonec je tu naštěstí tradiční hodnota: táta, táta od rodiny. Okukuje patnáctileté holky, to jo. Ale ty patnáctileté kurvy ničí rodiny, je to 50:50 chyba obou stran! Ničí rodiny skutečných predátorů, jež svádí. Ničí rodiny falešnými obviněními, na něž velké, velikánské bacha. Mezi jejich typické následky patří krom oběšení skopání bandou výrostků v officovém ghettu Holešovic... V západním kontextu by tyto tendence #annaismissing šlo asi interpretovat měkčeji ("není to reprezentativní, leč možné ano") a jako reálnou snahu o dialog mezi pozicemi místy příliš polarizovanými pro debatu. (Ačkoli nad tématy, jako je sexuální obtěžování nezletilých, čistě *debatovat* dokáží fakt jen psychopati a nevyléčitelní konzervativní pokrytci.) V českém kontextu je ale - právě proto, jak snadno tu zůstávají přehlíženy - nelze dost zdůraznit a přihlašují tím "českou pozici" někam mezi Rusko a Turkmenistán (kde zkopírovat formální výrazivo a vysmát se obsahu Západu umí stejně dobře). A ano, existuje samozřejmě teoretická možnost, že bych se na vše díval jinak, kdybych zhlédl i #martyho. Ale tenhle film mě k tomu opravdu vůbec nemotivuje. A ve zmíněném kontextu je to hezký, leč tím jen zřetelnější odpad.

Pokud to srovnám s podobným filmem z nedávna, A Hidden Life, daří se tu uniknout tuposti a až dětinskosti "heroického" ne a ne a ne! Pochopíme, proč říká postava Kriegla ne, a nemusíme to poslouchat pořád dokola. Zároveň některé paradoxy zůstanou přirozeně jen nakousnuté, otevřené, opět bez snahy urvat z toho příběh gigantických rozměrů plný hustých vět (zejm. přerod Husáka). To, v čem naopak Muž, který stál v cestě, neobstojí, je ta přidaná výzva prolínání časových rovin. Jestliže scénáristicky je to velmi adekvátní a ok, herectví je nepřesvědčivé a odstupňování dokument - pseudodokument - hraný film to jen zdůrazní. All in all, solidní film o velmi těžkých věcech, vržený do světa, kde další z Brežněvů hrozí atomovou zkázou. Stavba nepadá, měl jsem vysloveně chuť na titulky, nechat to doznít (a ty titulky jsou k tomu i dobře zpracované). Jen to není na filmové ceny, spíš super materiál k promítání s následnou diskuzí pro středoškolská publika.

Neuniknutelný osud podaný lehce jako vánek. To skloubení dvou protikladných poloh je zcela mistrovské

Jak říkal Lance Armstrong, škoda těch, co nedokážou věřit v příběhy. Hodněkrát jsou lživé. Ale tohle lež není. Naopak je třeba si přiznat, že právě jednoduché polární pojmy jako "osudová láska" a "milostný trojúhleník" jsou tím kýčem, který skutečný příběh překonává. Ve filmu se tedy nic nestane. Scénář je fádní, hudba bez nápadu, kamera ujde, leč taky nepřekročí meze slušnosti... O ničem z toho to není. Je to o té spletitosti, nejednoznačnosti a spektrálnosti reality. Námět a velmi průměrné provedení bohatě postačují.

Vlastně mi to ne úplně sedlo, neřehtal jsem se u toho, říkal jsem si, že chvílema už to jen alibisticky maskuje prvoplánovost a blbost za "punkovej úlet", ale ta titulní melodie a celkový super high level ujetosti to prostě přebijí.

"Feminismus je pro každého" (napsala Chimamanda Ngozi Adichie) a tenhle film je takové, velmi instantní, velmi teenage a ikonicky sebeparodizující, "Barbie je pro všechny" - nebo má být pro všechny - všechny ženy, ale i lidi obecně. Ne, fakt žádná vysoká kultura, proboha. Ale vzhledem k tomu, co očekáváte? It just delivers...

Tohle je vrazda. Vlastne jsem nevedel, jestli dobry, pozersky, co si o tom myslet. Ale pak jsem vylezl z kina a kyslik proste nesel do plic. Je to vrazda, naprosto nesnesitelna davka existencialismu

Dokument je skutečně plytký, pokud chtěl odpovídat na otázku, co by říkal Orwell na dnešek. Nicméně skutečným problémem Orwella dnes je, že si ho, jak si dokument všímá už na době před téměř 70 lety, každý přivlastňuje, falzifikuje - a vyvlastňováním minulosti se paradoxně přesně po vzoru orwellovského varování snaží uzmout budoucnost; pro sebe, ne pro Orwella. Bylo by proto snad pošetilé učinit víc, než se zde činí. Orwell a jeho svět ožívají v animacích, to, co skutečně říkal, se, poměrně celistvě a autenticky, nechává zaznít. Co by Orwell říkal na dnešek, totiž popravdě nemůžeme vědět. Mnohé by zaujalo tvrzení, že by bojoval proti woke culture, nebo naopak třeba Trumpovi. V té pokoře nedolhávat si detaily, kde nejsou, je ale pravdy nejvíce.