EdaS

Klasicky chlapácký Dassinův vězeňský noir, který od dokonalosti dělí jen zdržující flashbacky. A konce, jako má Brute Force, už existují opravdu jen ve starých filmech...

Solidní začátek, ale potom následuje křečovitý humor a snaha o cool propletení děje a zvraty za každou cenu. Druhá polovina pro mě byla vyloženě utrpením. Přestávám brát doporučení místních hororových apoštolů vážně.

Nejslabší Gondryho celovečerák. Byl jsem nadšený z Věčného svitu i Nauky o snech pro jejich hravost a vtipnost, ale Be Kind, Rewind zejména v první polovině není legrační vůbec (a to mám pro Jacka Blacka normálně slabost), v té druhé je to o trochu lepší, ale funguje spíš jako doják o lidské soudržnosti (ble) a tak... Ten skvělý (byť dost zastaralý - kdo si v roce 2008 ještě půjčuje VHSky?) ústřední námět si zasloužil lepší zpracování.

Nemůžu si pomoct, ale většina filmu je až nespielbergovsky "nepříjemná" (hlavní hrdina trápící svou posedlostí rodinu) a zneklidňující, jinak ale tradičně strhující a úchvatná. Jak mi mohla tahle klasika tak dlouho unikat?!?

Přežil bych, že to Madonně ani v devadesátém nezpívalo živě úplně nejlíp (na druhou stranu pořád výrazně líp než v současnosti), ale její křečovitá snaha být vtipná je místy fakt k nepřežití. A co teprve, když se na vás vytasí s nějakým kameňákem... Aspoň že ty nesmrtelné popové hity tam jsou.

Solidní, ale příliš ukecané a průhledné drama vytahuje na lehký nadprůměr tradičně uhrančivý Boris Karloff. Jinak ale slabší lewtonovina.

Solidní dokument, který připomene, čím Val Lewton obohatil hororový žánr - důrazem na představivost diváka spíš než ukazovaním monster, citem pro výtvarnou krásu černobílé kamery a silnou "atmosféričností".

Na rozdíl od ostatních lewtonovských produkcí tu je hodně cítit klasická předloha, což nic nemění na tom, že jde o velmi podařené hororové drama. Parádní Boris Karloff, potěšil samozřejmě i Bela Lugosi, byť jen v malé roli.

Jak jsem už psal u Isle of the Dead, dvojice Lewton/Robson na spojení Lewton/Tourneur nemá, ale The Seventh Victim podle mě silnou atmosférou rozhodně disponuje a jen málokterý film může nabídnout tak dokonalý závěr.

Řemeslně solidní, ale jinak nepochopitelný sequel, který vyloženě parazituje na skvělém originálu. Ač se tam tři hlavní hrdinové jedničky objeví, jde o úplně jiný příběh (dítě a jeho neviditelný přítel), nemající s Cat People vlastně nic společného (žádná proměna ve vraždící kočku se nekoná).