Hrubá síla

Záver je na svoju dobu riadne akčný a drsný, ale inak ma ten príbeh veľmi nebral, i keď pravdou je, že to má veľa zaujímavých scén (napr. vražda spoluväzňa). Tie flashbacky sa mi páčili asi najviac, to boli čisté noirovky vtesnané do troch minút (najmä pasáž v kasíne je skvostná, škoda toho mdlého voice-overu). (04.06.2020)

Trvalo mi strašně dlouho než jsem se do tohoto filmu dostal, ale ten závěr mi to všechno vykompenzoval. Pravděpodobně nejlepší konec, jaký jsem u filmu noir viděl. Ke kladům tohoto filmu je ještě potřeba přičíst postavy - psychopatický kapitán Munsey, sympatický doktor a hlavní antihrdina Joe Collins, kterého hrál Burt Lancaster, jehož normálně příliš nemusím, ale v této roli se mi líbil. (02.07.2011)

Dassinův prison film je temný, vyzařuje beznadějí a budí sympatie k většině postav - vězňů, kteří tu nepůsobí jako žádní gauneři, nýbrž prostě chudáci, kterým jen osud nepřál. Z toho mála, co jsem si ještě přečetl, mě zaujala paralela s návratem vojáků z druhé světové do "okovů" systému a šedé kancelářské reality. (x) Drsná závěrečná revolta je legendární a ještě podtrhuje všeho všudy kvalitní noirový počin režiséra, kterého o pár let později pohřbil Výbor pro neamerickou činnost. (potěšila mě rolička calypso hvězdy Sira Lancelota (x)) (27.09.2019)

Dassinova "Hrubá síla" tu má kupodivu jen skromě komentářů a přitom je to film, který by se neměl nechat jen tak proklouznout mezi prsty. EdaS napsal, že takové filmy se už netočí. Má pravdu, ta tuto dobu je to moc přímočaré, vulgární, prostě hrubé. Teď je doba šóšenků a podobných kravin. Stačí jen, aby to bylo pudrově napucované, humorně jízlivé a kšandově napínavé. V závěru říká Doktor, že z vězení dosud nikdo neunikl. A nepodařilo se to ani za dalších 65 let (měřeno od vzniku tohoto filmu). (20.09.2014)

„Nikdo nikdy doopravdy neuteče...“  Z tvorby Julese Dassina jsem sice měl původně v plánu podívat se hlavně na jeho dva filmy z francouzské produkce 50. let, ale bylo mi doporučeno uživatelem Real Tom Hardy, abych začal nejdřív spíše Dassinovými staršími americkými noiry. Když jsem poté slyšel mistra Friedkina v jedném spotu pět chválu na tento film, definitivně jsem věděl, že není úniku a vůbec nelituji, že jsem také „neutekl“. Už jsem kdysi dávněji v některém komentáři napsal, že většina vězeňských filmů, které mi připadají ve své kategorii jako nejlepší, vznikla ještě v černobílé éře. Ta atmosféra vybudovaná černobílou kamerou mi tu připadá opět jedinečná a to nejen, když jí umocňuje padající déšť, vládnoucí tma či stíny z úsporného osvětlení. I když hlavního představitele Burta Lancastera beru jako legendu vězeňského filmu už jen díky Ptáčníkovi z Alcatrazu, tady se možná ještě zajímavějším tahounem pravidelně stával ústřední záporák, mladý cynický krutovládce v podání Hume Cronyna a celkově mě těšilo sledovat skvělé výkony pro mne většinou neznámých herců. Skvostně zrežírovaný proces a dvoustranný náhled do pozadí událostí ve věznici vrcholící pečlivě naplánovanou vzpourou s pokusem o útěk přechází až k nelítostně drsnému vyvrcholení, jaké bych od amerického filmu z roku 1947 úpřimně nečekal. Zdá se mi, že těch výjimek vybočujících ze standardu tvorby klasického Hollywoodu vzniklo tehdy celkem dost, jen mě trochu mrzí, že tu zase jde o žalostně zapadlý film. [85%] (26.11.2022)