Karlos8

Růstové a fixní myšlení. Přijdete do třídy, kde ochota naučit se něco nového (užitečného) je hluboko pod bodem mrazu. Jenže vy víte, že každý má v sobě určitý potenciál a hlavně jinak nastavenou mysl. Právě o nastavení mysli pojednává toto dílo. Není to o tom, zda děti se to mohou naučit, ale spíše o tom, co udělat proto, aby se to dokázaly naučit. V tomto je ohromný rozdíl. Věděl to i hlavní představitel Edward James Olmos, který zde i přes lehký infarkt podal sympatický výkon. Samotné dílo je dobře natočené, akorát mi zde chybí konkrétní kroky, které vedly k tomu, že žáci nakonec závěrečné testy napsali všichni téměř na jedničku.

Kdo ještě by měl tento dokument vidět? Každý! Svědectví muže, který doslova a do písmene něco za svůj život pamatuje. Svědectví muže, kterému táhne na stovku. Svědectví muže, který během svého života viděl na vlastní oči, jak se mu příroda mění před očima. Neexistují žádné výmluvy, existuje jen holá skutečnost, která pro nás momentálně nevyznívá dobře. Nejlepší na tom celé je, že každý z nás se může podílet na celkové obměně biodiverzity na této planětě. Někdo větší mírou, někdo zase menší, ale stále platí, že každý..

Možná nejočekávanější film roku 2020 (vzhledem ke koronavirovému neštěstí a znatelně omezené nabídce nových filmů). Režisér Christopher Nolan. Už samotné jméno by mělo být zárukou kvalitní podívané. Dokonce i promítač Tomáš mluví o tom, že se na film půjdeme podívat ještě minimálně jednou. Začátek v parlamentu tomu ještě nasvědčuje, jenže jakmile odezní tato úvodní scéna, tak nastává přímočará dějová linka, která je svým způsobem poměrně jednoduchá, kdyby ovšem nedošlo k hrátkám s časem. Prožíváte přítomnost a najednou kolem vás začnou jezdit auta pozpátku. Hlava se motá. John David Washington se snaží, ale na oscara to není. V celku hodně podprůměrný film, u kterého se občas usmějete, ale jinak z kina (obýváku) odejdete s rozpoluplným pocitem, který jasně říká nemám potřebu film vidět znovu. Viděno v kině Bio Oko.

Jumanji je jedním slovem jízda. Herecké obsazení (to herní) je skvěle namícháno, dokonce tak skvěle, že se po celou dobu vhodně doplňuje. Příjemným zpestřením jsou rozhodně drobné vtipné narážky, u kterých se člověk skutečně lehce zasměje. Hlavní "záporák" je zde pouze v uvozovkách, protože zásadnější roli nehraje a je zde spíše jen do počtu. Kdo naopak přitahuje divákovu pozornost, tak je jednoznačně Dwayne Johnson se svoji, jak jinak, než namakanou postavou. Osobně doufám, že nikdy neuslyším "znít bubny z džungle", jinak bych si totiž musel jít zahrát. Mimochodem všem na konci hry zbude jeden život. Přesně ten jeden život, který každý z nás ve skutečnosti žije.

Na začátku mi ten francouzský přízvuk málem utrhl uši a říkal jsem si, jak dlouho to asi vydržím. Vydržel jsem do doby, než jsem se dostal do roku 1974. A vyplatilo se! Od té doby se totiž začal odehrávat hned trojitý příběh. Jednak příběh muže, který si přál zavzpomínat na svá mladistvá léta, pak zákulisní příběh ohledně herecké zápletky a nakonec příběh o promarněných letech, které s odstupem času nebyly až tolik promarněné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Kulisy jsou po celou dobu famózní a musím se přiznat, že jsem se cítil jako osoba, která si za vše zaplatila. Trochu jiný výlet do minulosti, ale tolik realistický! Bylo to jednoznačně originální, nepředvidatelné a špetkou i romantické.

Karel Janák natočil něco, co tu tak strašně moc chybělo - českou teen komedii. Objevil zde Jirku Mádla, herce, který skutečně na svém obličeji dokáže vytvořit desítek různých křivek a rysů. S Vojtou Kotkem tvoří nezapomenutelné panické duo. Všichni jsou zde fantastičtí. Zasněžený Špindlerův mlýn jen podtrhuje okouzlující zimní romantiku. Tomu všemu sekunduje na mnoho místech netradiční hudební složka, která je ale velmi chytlavá a tak trefná.

Nemůžu si pomoc, ale Gentlemani jsou svým způsobem až moc "moderní". Vše je tak krásně nalajnované až to není hezké. Navíc vše působí jako hraný film. Dokonce ani těžítko není těžítkem. Chybí tomu napětí, překvapení. Tohle je prostě slabý odvar. Na druhou stranu se musí nechat perfektní práce s detaily, jako například úvod do vyprávění celého příběhu, kdy si hrajeme na film z minulého století. Dialogy též neurazí, ale je to málo. Gentlemani šlapou ve stínu skutečných gangstarů.

Váu, tak tohle byla jízda. Už jen ten začátek, kdy věrohodně poskytujete svoji zpověď, když v tu chvíli si v pozadí všimnete osoby, která nic neříká a s naprostým klidem vás poslouchá a v myšlenkách si dělá obrázek o vaší reálnosti vyprávění. Každý zde musí jednoznačně ocenit scénář, na kterém to celé stojí. Charakteristiky jednotlivých postav jsou vybroušeny k dokonalosti. A navíc. A to možná nejdůležitější. Podívejte se, o čem to celé vlastně je. O neskutečném sobectví, zneužívání a touze po bohatství. Chování celé rodiny člověka skutečně přivádí ke zvracení a to se nejedná o LEŽ!

Jeden z nejzásadnějších psychologických experimentů, který byl proveden naprosto cílově a plánovaně s tím rozdíl, že skončil naprosto neplánovaně a odlišně od jakýkoliv morálních představ a chování. Vždyť jsou to jen kluci lze namítnout, ale pořád jsou to lidi, lze na oplátku konstatovat. Během celého experimentu můžeme vidět doslovný rozvoj a přelom jednotlivých osobností, které se musí vypořádat se situací, kterou v životě nezažili. Dozorci to nejsou jen hodní kluci, co jdou do práce a zase z práce. Mají své skryté osobnosti, jež se začínají probouzet. Vězni v sobě naopak otevírají stránky bezmoci a agrese jež vrcholí přibližně třetí den. Natočeno je to působivě, nicméně přibližně právě od třetího dne klesne napětí, klesne pozornost, klesne celkové hodnocení.

Kde jsou ty 80. a 90. léta? Kde jsou ty časy, kdy premiéra Terminátora znamenala hotovou revoluci ve sci-fi filmech? Kde jsou ty časy... Čas nejde zastavit a je to znát. O nějaké snaze přijít s něčím novým či překvapit diváka, tu nemůže být ani řeč. Vše jede jako za starých dobrých časů, jen vizuální efekty jsou více propracované, auta více létají vzduchem a vše se v poslední době přesouvá do létajících nebes. Jediné, v čem může být pokračování lepší, je akčnost, které je tu požehnaně a divák nemá příliš mnoho šancí k tomu, aby se v průběhu nudil. Jenže to je sakra málo. První a druhý díl již nic nepřekoná a tento snímek mne v tom jen utvrdil.