MartinNDL

Moře talentu se vylilo do osmi minut. Kdybych takhle uměl točit ve 22 letech, tak bych si platil za masturbaci nad vlastní fotkou. A Rodriguez už tehdy věděl, že jednou natočí Žraločáka a Spy Kids.

Když je něco takhle skvělý, tak proč by mně mělo vadit, že je to dlouhý? Copak řikáte taky "Ten sex s Natalií Portman byl strašně skvělej, ale trval moc dlouho"? Bullshit. Krásná konfrontace nedotčené přírody s válkou, Nejen doslovná, ale taky na úrovni myšlenek, gest, povah, činů. Všechny zrůdnosti dostávají argumenty pro svou existenci, mrtvoly zůstávají anonymní, ale vy víte, že tu anonymitu si udržujete jen a jen pro sebe. Ano, racionální může být zrůdné a skutečné prvotní důvody, které jenom naznačí "proč", jsou bůhvíkde. Kurva mě sere, že Malick netočí filmy častějc než kažkou dobu ledovou.

Vtipný jak všichni ti "top uživatelé" čsfd, který nedělaj nic jinýho, než že jeden od druhého zběsile opisujou, až se jim z toho sjednotily krámy, najednou nadávaj, jak ten film je neoriginální a vykrádající. Jen se podívejte, jak to píšou zase všichni stejně. Občas mám pocit, že by čtenář zdejších stránek měl hltat jenom moje komentáře (a možná těch lidí, co mám v oblíbenejch)... :-) Ale k filmu. Skip Woods byl v době natáčení nula a ve svý podstatě nulou je pořád. Eckhart a Rourke sou sice super herci, ale prostor dostal(i) jiný a tak nečekejme moc. Je to jednoduchý, taková karma v praxi. Když seš fakt velká svině, tak jednoduše nestačí si říct konec a čekat štěstí. Jeden den se to všechno děsně kurví, ale protože seš schopná svině, tak se z toho nějak dostaneš, ne? Průměrně vtipný, málo sexy a na jedno zkouknutí proč ne. A podle mě je to žánrově víc než cokoliv jinýho komedie, jinak du s hodnocením dolů.

Hodně zajímavý mužstvo tahle rodinka. Kvalitní hráči jako Mádl, Dulava nebo Holubová mi dávají naději, že by se moh hrát dobrej zápas. Jenže ono to moc nefunguje. Občas klička, přihrávka nebo pokus o střelu, ale kurva prohráváme už 2:0 a to je půle. Dám si klobásku a doufám v lepší druhej poločas. Trenér Hartl je ale asi blázen a místo posílení útoku se hraje někde na polovině hrací plochy a začíná to bejt pěkná nuda. Mádl hraje dobře a po pár slušných pokusech z dálky snižuje nakonec na 1:2. Diváci ještě věří, ale týmu bohužel dochází dech. Hráčům chybí myšlenka, moment překvapení, něco originálního, čím by překvapili soupeře. Místo toho jenom marný nakopávání. V závěru dostáváme na 1:3 a není co řešit. Naštvaně opouštím stadion a nic podobnýho už nechci vidět. Někteří zklamaní diváci řvou Hartl ven, ale víme, že ho stejně nevyhodí.

Václave, ty pičo, nečekal sem to. Minimalisticky natočenej válečnej film s minimem dialogů, dějem zdrhajícím od děje, postrádající explicitně zachycené zásadní momenty, stavějící na zvuku (na úkor silnýho obrazu ve smyslu výrazných a trikově zdokonalených a drahých scén). Herci no nameové zůstávají i jako postavy zcela anonymní, neznáme minulost, budoucnost, jenom projíždíme epizodky (2-3) z jejich zahraniční dovolené. Vysral ses na slzy, všechny postavy z řad klaďasů nejsou úplně hodný a film je utnutej tak nějak někdy a bez konce. A ono je to všechno vlastně dobře (elitářsky a snobsky myšleno).

Všimněte si jak je postava toho kurevsky nařáchlýho Jamieho Foxxe podobná Charliemu Sheenovi ve Wall Street. Mimo jiné tím moje vždy mnohavrstevnaté vyjadřování sděluje, že Vítězové a poražení nejsou sportovním filmem, byť jsou jím zcela. Berte to jako kompliment, protože známe hloubku sportovních filmů o vzestupu, pádu a happy endu. Oliver Stone svým klasickým způsobem kritizuje západní společnost, což je sice hezký, ale ne tak jako jeho režie. Po filmařský stránce se jedná o zcela špičkový filmeček, kterej i přes svou délku a pomalost je kurevsky rychlej a odsejpá.

Aaah sheep. Tohle byla bomba, která vybouchla hned na začátku a exploze trvala 27 minut. Typický McDonagh. Mrtvé děti, mrtví dospělí, vulgarity, humor, drama, pointa a Irsko. Opět skvělý.

Průměrné v každém detailu. Šlo udělat mnohem víc. A já moh napsat mnohem víc.

Tohle sem si s Cagem prožil a protrpěl od začátku do konce. Tady se sešlo kurevsky hodně lidí, kteří věděli moc dobře, co dělaj a udělali to úžasně. Bezvýchodný a krutý. Nádherně procítěný. Skvělí lidé padaj do propasti, nikdo je nemůže zachránit, musej spadnout a vědí, co to znamená. Takovej pád je jen jeden. Jediná cesta, po který může v životě jít, je utrpení. Masochistická deprese, která zanechává ohromný množství pocitů.

Jedna myšlenka - poměrně očekávaná, dost závažná, slušně zvládnutá; dva skvělé (Streep & Hoffman) a jeden nadprůměrný (Adams) herecký výkon; divadelně staticky natočené - dalo by se považovat za pozitivum -> vytváří to slušnou atmosféru - úzkost, nejistotu, omezenost. CELKOVĚ: Již sme o tom mnohokrát mluvili a tisícekrát poslouchali. Už nás nic z toho nešokuje. Zůstává dobře udělaná nuda, dlouhá, ukecaná a skvěle zahraná nuda.