ConDoom

To jsem si jednou takhle řekl, že si pustím nějaký obyčejný komerční biják, třeba toho novýho Supermana, a vůbec mě nenapadlo, že by mi mohl tak dlouho zůstat ležet v hlavě. Supermana jsem obecně neměl mezi těmi oblíbenějšími komiksovými hrdiny, ale tenhle film mi ho předložil z jiné, pro mě zajímavé stránky. Část filmu, kde se hlavní hrdina jakoby hledá, potlouká světem, ve které absentuje přehnaná demonstrace veškerých jeho schopností, byla skvělá. Úvod z Kryptonu mě taky nadchl, líbily se mi i prostřihy do minulosti, na Clarkovo dětství. Naopak, jak už tu psali mnozí, mě trochu popudilo „finále“ (asi půlka filmu), kde se tvůrci snad vážně pokoušeli o rekord ve zbouraných budovách ve filmu. Můj hlavní problém, ale byla asi ta směs ve výsledku. Přijde mi, že ve filmu toho bylo strašně moc. Co se stalo na Kryptonu, Supermanovo dětství, jeho cesta za sebepoznáním, jeho boj za důvěru ostatních, bitva s hlavním nepřítelem. Myslím, že kdyby se k tomu přistoupilo ve formě trilogie, kde by se vždy zaměřilo na něco jiného, vyšlo by to pro mě přehledněji a lépe. Třeba ve scéně, kde se Laurence Fishburne se svým kolegou snaží vyprostit další kolegyni, jsem nevěděl, jestli je tam proto, že Superman jakoby ukázal lidem, že mají teda za sebe bojovat a pomáhat si a tak, nebo jestli tam byla úplně mimo. Protože předtím nikde ve filmu Fishburne nebyl vykreslen, jako nějaký apatický „nepomahač“, a zrovna k těm třem postavám si během snímku nemohl nikdo stihnout udělat nějaký vztah, takže scéna mi moc nedávala smysl. A takhle jsem to měl během filmu několikrát. Celkově bych asi ohodnotil něco mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Nový přístup k legendě se mi líbil, ale zdálo se mi toho v jednom filmu prostě moc zaráz.

Jednu hvězdu dám za výpravu a efekty, protože prostředí (reálná i nereálná) byla skvělá. Druhou hvězdu za herecké složení, kde jsem si nemohl stěžovat. DiCaprio se mi líbil moc, Tom Hardy byl perfektní, Gordon-Levitt fešák, Ellen Page ne tak otravná jak v Juno, Marion Cotillard byla vážně šílená a děsivá. Další hvězdu sbírá scénář, vychytávky a kličky během děje a samosebou finále, které mi dodnes nedá spát. A poslední hvězdu, skoro i dvě, si zaslouží hudba, protože to se i přes záplavu jeho prací Zimmerovi zase něco povedlo.

Na Darkmana jsem se chtěl podívat, protože mě zaujal jeho příběh, navíc Liam Neeson v temné roli zněl velmi lákavě. Film byl ovšem příšerný. Můžu prominout tragické efekty, protože doba už pokročila, nemůžu prominout ale stupidní dialogy, naprosto absurdní přehrávání všech postav, včetně kočky v Darkamanově novém “domově“. Akční scény byly komičností na úrovni City huntera, což nemyslím, že byl záměr. Parta záporáků s plešatým ukňouraným nemehlem, neschopným ajťákem, smrtícím duem feťák-invalida a vskutku démonickým Durantem? Jestli se na Darkmana nehodí Liam Neeson je věc názoru, ale Larry Drake působil všelijak, jen ne jako geniální záporák. Finální “souboj“ už byl jen završením tohoto bizarního filmového omylu. Věřím, že s dostatečným množstvím drog a správnou partou z toho může být kvalitní pokoukání k popukání, ale jestli jsem tento snímek měl brát vážně, tak bohužel.