ConDoom

To jsem si jednou takhle řekl, že si pustím nějaký obyčejný komerční biják, třeba toho novýho Supermana, a vůbec mě nenapadlo, že by mi mohl tak dlouho zůstat ležet v hlavě. Supermana jsem obecně neměl mezi těmi oblíbenějšími komiksovými hrdiny, ale tenhle film mi ho předložil z jiné, pro mě zajímavé stránky. Část filmu, kde se hlavní hrdina jakoby hledá, potlouká světem, ve které absentuje přehnaná demonstrace veškerých jeho schopností, byla skvělá. Úvod z Kryptonu mě taky nadchl, líbily se mi i prostřihy do minulosti, na Clarkovo dětství. Naopak, jak už tu psali mnozí, mě trochu popudilo „finále“ (asi půlka filmu), kde se tvůrci snad vážně pokoušeli o rekord ve zbouraných budovách ve filmu. Můj hlavní problém, ale byla asi ta směs ve výsledku. Přijde mi, že ve filmu toho bylo strašně moc. Co se stalo na Kryptonu, Supermanovo dětství, jeho cesta za sebepoznáním, jeho boj za důvěru ostatních, bitva s hlavním nepřítelem. Myslím, že kdyby se k tomu přistoupilo ve formě trilogie, kde by se vždy zaměřilo na něco jiného, vyšlo by to pro mě přehledněji a lépe. Třeba ve scéně, kde se Laurence Fishburne se svým kolegou snaží vyprostit další kolegyni, jsem nevěděl, jestli je tam proto, že Superman jakoby ukázal lidem, že mají teda za sebe bojovat a pomáhat si a tak, nebo jestli tam byla úplně mimo. Protože předtím nikde ve filmu Fishburne nebyl vykreslen, jako nějaký apatický „nepomahač“, a zrovna k těm třem postavám si během snímku nemohl nikdo stihnout udělat nějaký vztah, takže scéna mi moc nedávala smysl. A takhle jsem to měl během filmu několikrát. Celkově bych asi ohodnotil něco mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Nový přístup k legendě se mi líbil, ale zdálo se mi toho v jednom filmu prostě moc zaráz.

Jednu hvězdu dám za výpravu a efekty, protože prostředí (reálná i nereálná) byla skvělá. Druhou hvězdu za herecké složení, kde jsem si nemohl stěžovat. DiCaprio se mi líbil moc, Tom Hardy byl perfektní, Gordon-Levitt fešák, Ellen Page ne tak otravná jak v Juno, Marion Cotillard byla vážně šílená a děsivá. Další hvězdu sbírá scénář, vychytávky a kličky během děje a samosebou finále, které mi dodnes nedá spát. A poslední hvězdu, skoro i dvě, si zaslouží hudba, protože to se i přes záplavu jeho prací Zimmerovi zase něco povedlo.

Na Darkmana jsem se chtěl podívat, protože mě zaujal jeho příběh, navíc Liam Neeson v temné roli zněl velmi lákavě. Film byl ovšem příšerný. Můžu prominout tragické efekty, protože doba už pokročila, nemůžu prominout ale stupidní dialogy, naprosto absurdní přehrávání všech postav, včetně kočky v Darkamanově novém “domově“. Akční scény byly komičností na úrovni City huntera, což nemyslím, že byl záměr. Parta záporáků s plešatým ukňouraným nemehlem, neschopným ajťákem, smrtícím duem feťák-invalida a vskutku démonickým Durantem? Jestli se na Darkmana nehodí Liam Neeson je věc názoru, ale Larry Drake působil všelijak, jen ne jako geniální záporák. Finální “souboj“ už byl jen završením tohoto bizarního filmového omylu. Věřím, že s dostatečným množstvím drog a správnou partou z toho může být kvalitní pokoukání k popukání, ale jestli jsem tento snímek měl brát vážně, tak bohužel.

Řekl bych, že u Juno asi nejvíce na výsledném dojmu z filmu záleží pouze na povaze diváka. Hlavní hrdinka je v jakékoliv situaci nad věcí, rozumnější a vyspělejší než všechny dospělé postavy z filmu dohromady. Její “partner“ je zase naopak totální mimoň. Hudba mi úplně nesedla a humor byl takový kvazicynický a silácký. Takže já bych dal asi jen hvězdu, protože na odpad to zase rozhodně není. Ale dovedu si představit, že komu tenhle styl sedí, hodnocení naopak vystřelí až na vrchol. Proto bych řekl, že je to v základu průměrný film, protože koukat se na to dá a nenudí to, ale jak jsem zmínil na začátku, podle preferencí diváka bude hodnocení oscilovat tak o dvě hvězdy nahoru či dolů.

Špatný film, který není tak špatným, aby byl vtipný. Je prostě jen špatný. Špatní herci, špatně triky, špatný scénář. Neustálé iracionální jednání hlavní party, zbytečnost charakterů a donebevolající výsměch snad všem přírodním zákonům (ve filmu nikdo neřekl, že je Žralokonádo výsledkem atomového výbuchu nebo zbraň mimozemšťanů). S blížícím se závěrem pak film graduje do nepředstavitelných rozměrů hlouposti.

Naprosto skvělá komedie, která z minima vydá vynikající výsledek. Nezastavitelně vtipný film plný hlášek a scének, který ovšem nestaví jen na absurditě, ale má i myšlenkový základ a dokonce i hloubku a k zamýšlení vybízející finále. Rozhodně plný počet.

V určité fázi je film rozhodně napínavý a celkové zamaskování pravdy a neodhalitelné matení diváka i hlavní postavy je moc dobré. Na druhou stranu je velká část filmu poměrně nuda a závěr spíš hodně ublížil, než že by mě nějak posadil na zadek.

Ten film je hrozně hloupý a když se koukám, že původně to ani neměla být komedie, tak je vážně asi nedobře zpracovaný. Mnoho nelogických momentů (což se u cestování v čase stává často), tragické herecké obsazení (Ashton Kutcher? Hrůzu nahánějící spratek, který je o dvě hlavy menší jak hlavní hrdina působí příliš komicky), zbytečná rozvláčnost a repetice příběhu. Záběr je pak pro slabší povahy skoro na zoufalý výskok z okna. Chtěl jsem dát jednu hvězdu za nápad, ale pak mi došlo, že je to vlastně vykradené z Donnie Darko. A s tím se to vážně srovnávat nedá.

Nemyslím, že bych zvládl hodnotit Big Fish jinak než jako velice sympatický a milý film. Ewan McGregor je až absurdně neodolatelný a zbytek kvalitní herecké sestavy podává skvělý výkon. Podobně jako Interstate 60 je to pro mě film, kdy při jeho sledování mám stále na tváři lehký úsměv a dobrou náladu. Trochu mě mrzí, že historek s Ewanem tam není víc, protože scény z přítomnosti pro mě byly přeci jen marginální k fantasknímu vyprávění.

Výborný film. Zápletka je možná nevýrazná a jednoduchá, ale já si asi vystačím s hereckými výkony. Tom Cruise je vážně odzbrojující, ale asi ještě více mě nadchnul Philip Seymour Hoffman. Čímž ovšem nijak nesnižuji výkony ostatních, jestli kvůli něčemu vyzdvihovat Magnolii do nebes, tak právě kvůli hercům. Všechny postavy na mě působily neskonale uvěřitelně, jejich chování, reakce, emoce, vše bylo realistické. Dalším plusem pro mě byla rozhodně práce s hudbou, či spíše se zvukem. Podklad nepůsobil vtíravě a byl pro mě součástí děje. A odrazující stopáž se vážně během filmu poměrně značně ztratí a výsledek není rozvleklý a natahovaný. Snad jedinou výtku bych měl ke scéně, kde hlavní postavy postupně zpívají píseň, ale ta přijde až tak pozdě, že už to filmu odpustím. Plný počet.