kockodan

Dobrá jízda. Ale 91%??? To ani omylem. Tak nanejvýš 80% Film je zábavný do půlky, pak už je samotné Le Mans sice chvílemi napínavé ale ne zrovna moc zajímavé, a že jsou top manažeři ve všech firmách mega čuráci už víme všichni dávno taky. Závodní auta ze šedesátek jsou prostě nádherná, i dobový design všeho ve filmu mě velmi vizuálně potěšil. To ovšem u tohohle kousku, i přes dobré herecké výkony Mata a Christiana na 100% nestačí. Po bitce na trávníku před Kenovým barákem, která mě nahlas rozesmála, už film naprosto ztrácí dech a jakoukoliv šťávu. Všichni víme že se bude závodit a taky že se závodí a ani konečný zvrat, že stáj Ford Le Mans vyhrála-nevyhrála mě nijak žíly nerval. 80% s přimhouřením obou očí!

Nestárnoucí zjevení a hidden gem pro fajnšmekry show tunes z konce devadesátek! Skvělý herecký koncert Jane Horrocks and Brendy Blethyn v úžasném neotřelém příběhu o křehké ztýrané duši a snaze po kráse a harmonii skrze umění show tunes. Oba talenty se skvěle doplňovaly a film, i když o zlé a týravičné matce a její jemné a trpící dceři, je velmi poetický a plný světla a energie a naděje a vlastně i radosti, kterou společně se zakřiknutou L.V. zažíváme pří jejím vzpomínání na svého milovaného otce skrze hudbu z gramofonových desek, kterou oba společně milovali a se kterou se uzavírá před světem a hlavně před svou panovačnou, verbálně abúzivní, vulgární, alkoholickou matkou-píčou v dokonalém podání Brendy Blethyn. Tyto reminiscence na něj a jejich společnou lásku k show tunes a její dokonalé napodobování hlasů starých hvězd ji de facto drží při životě a pomáhají jí přenést se přes hrozivou životní situaci, kterou je po smtri otce de facto "žalář" v domě se zlou a hloupou matkou, kdy je L.V. neustále zavřená ve svém pokoji, kde si zpívá a žije ve vzpomínkách, aby se vyhnula nechutným alkoholickým výlevům své matky. Film má nádhernou katarzi kdy se zakřiknutá a zraněná L.V. nakonec dostane po právu, kupodivu díky své otřesné matce, a díky svému nespornému talentu a skvělému hlasu do světel, byť i jen lokálních ramp, ale i tak to vztah s matkou nenarovná a život L.V. to nezlepší... Dramatická scéna hořícího domu, kdy L.V. jde o život a neustále freneticky opakuje Doroty's z Wizard of Oz: "There's no place like home, there's no place like home..." zatímco se snaží v plamenech zachraňovat gramofonové desky po otci, se mi vryla do paměti navždy. Jane Horrock's ztvárnění nesmrtelné písně Judy Garland Get Happy je asi ještě lepší než originál od Judy, který oživila letos (2020) i Renée Zellweger ve filmu Judy. Té písni bude za 10 let rovná stovka! Vystoupení L.V. (Jane Horrocks) s Get Happy v místním "kulturáku" je naprostý zlatý hřeb celého filmu a je dodnes k vidění v klipech na YouTube! Určitě také doporučuji soundtrack z filmu, který je mixem úžasných Jane Horrock's cover verzí a také originálů od bardů jako je třeba Tom Jones, a jiných. Na tento film by se ani po 20 letech nemělo zapomenout. 100%

Tak jsem to nevydržel a po všech těch oceněních jsem se tedy na Zellwegerku v Džudině podíval. I když jsem původně nechtěl. Jako fakt mě tenhle námět nevzrušoval. Nakonec klobouk dolů, Renée. Ne že by ostatní jen přicmrndávali, to fakt ne, ale ona ten film fakt celý nese na svých (Džudyniných) shrbených zádech! A taky bodejť by ne, když je to o ní, o Džudy a jejích posledních pár měsících života! A opět je to film o otřesném abúzu dětí v showbiznisu a to jak historicky, tak i k vidění dodnes (Britney, Bieber...). A abúz je opravdu jakékoliv zanedbání a ponechání dítěte svému osudu v prostředí kde by se buď nemělo vůbec vyskytovat, nebo by měla jeho práva být usilovně dohlížena a chráněna milujícími a starostlivými, mentálně zdravými rodiči. Ha ha ha, hned jak jsem to dopsal vidím co je to za oxymoron. Jelikož žádný mentálně zdravý, milující rodič by své dítě showbiznisu dobrovolně nevystavil. Tečka! (viz Shia Laebouf, "Honey Boy"). A to mi nikdo nevymluví. Narcissimus a mental health issues v lidech je táhne k showbizu jako můra k plameni! Všechno se to pak v dospělosti zdrogovává a ožírá aby tu bolest a prázdnotu a flashbacky abúzu vydrželi. Complex PTSD z otřesného dětství, kde jste se cítili nemilováni a bylo s vámi zacházeno jako s věcí, není žádná prdel. Když vám nefunguje dřez v kuchyni, hodí se do něj prášek aby se odblokoval a jede se dál, když malá Džudy nefunguje tak jak by měla, hodí se do ní prášek a jede se dál, bez ohledu na její potřeby, emoce a touhy, či nedejbože dětsko-lidská práva. Smutné. Zneužívání dětských herců v showbiznisu 40. let, kde si dospělí, bezskrupulózní predátoři z dětí z rozvrácených a dysfunkčních rodin o které se rodiče nechtějí, nebo nejsou schopni postarat a ochránit je, dělali doslova otroky a cash-cows bez práv a bez duše a emocí bylo a je opravdu k zblití a je v tomto filmu velmi dobře a velmi znepokojivě vykresleno. Netušil jsem že Džudy byla skoro stejně zneužívaná a týraná v zákulisí hollywoodským systémem, kam nikdo nevidí a účel světí prostředky, jako sirotek Marylin bez mámy, tahaná v dětství z jednoho foster home do druhého. Džudyna měla taky svini matku a takhle dopadla, chudák. Dobrý příběh, který jsem neznal, neboť jsem se o Džudy Gárland nikdy moc do detailu nezajímal, a nyní mi byl Zellwégerkou, a celým ansámblem, velmi dobře a viscerálně zprostředkován. A jsem rád, že neskončil scénou jejího předávkování barbituráty, na které zemřela cca 6 měsíců po posledním koncertu v Londýně v pouhých 47 letech, de facto na vrcholu kariéry. To by bylo z úcty k jejím stále žijícím potomkům asi dost nechutné a hlavně vypravěčsky zbytečné. To si každý po (nebo i v průběhu) filmu může v klidu vygůglit, bude-li chtít. Gud džob, Jones! U mě za poctivé filmové vyprávění, poučnost, nezanedbatelnou zábavní hodnotu, a hlavně neskutečně hluboký herecký výkon hlavní protagonistky, jasných 100%.

Odporný, samolibý, trapný, nevtipný, levičácký snowflake, remoaner, anti-brexiteer a brain washed liberál, inclusivec a hlavně self-righteous debil, jak jen mainstream médii indoktrinovaný millenniál dokáže být. Navíc s tak silným a otravný cockney accentem, že mi z toho stály chloupky v uších v pozoru! Ani jeden ftípek jeho politicky korektního stand-upu nebyl k smíchu, přesto se audience neustále (pravděpodobně na povel produkce s cedulí "LAUGH") řehtala jak houpací koně! Jedna epizoda na zkoušku a již nikdy více. UBOHOST!

Příběh o tom, že se nemá řezat dřevo na cirkulárce když jste po vopici?

Až příliš mnoho cizopasníků na jednoho hostitele. Když se mezi sebou začnou mlátit, doposud nic netušící hostitel z toho samozřejmě také nevyjde bez újmy. Co mi nevadilo: Dům (hrál skvěle), Sklep (hrál ještě líp, btw celé se to mohlo klidně jmenovat Sklep, a nic bych nenamítal, neboť právě v něm se odehrávala všechna nejvypjatější a nejstěžejnější dramata filmu, a až s jeho nástupem na scénu se příběh teprve rozjel na plné obrátky), Zahrada, Chudinská čtvrť (určitě zasloužená nominace na vedlejší roli, hlavně za scénu povodně), za vlasy přitažený ale přesto stále uvěřitelný příběh, skvělá a kupodivu stále uvěřitelná a do detailů propracovaná exekuce i těch nejvíce ulítlých scén, jako přespání celé rodinky v obýváku pod konferenčním stolkem za přítomnosti chrnících majitelů na sofa vzdálené 30 cm od nich a s nejmladším synem svítícím na ně ze zahrady lampou z pátrací helikoptéry, Herectví korejských herců (což je na pováženou jelikož mě vadí herecké výkony asiatů všeobecně i v anime!!!) Co mi vadilo: Nic. Výsledek za dobrou, immersivní zábavu, kterou bych od Korejců tedy určitě nečekal: 100% P.S. Z tohohle bude taková kultovka, že se za 5 až 10 let "těším" na americký (samozřejmě totálně šiťácký) hollywoodský remake s JLo, Cardi B a Rupaulem v hlavních rolích.

Some heavy shit for an animated series. 100%

Dobrá filmařina, která určitě vtáhne, i když podvědomě nechcete, příběh, bohužel na hovno, ale totálně. Opět nás mají "bavit" eskapády totálního idiota? Homer Simpson vykazuje větší inteligenci. Stupiditou a absurdností mi to připadalo jako dlouhá epizoda Simpsnů, akorát tentokrát hraná. Opravdu trapárna, škoda ten formát kamery, soudtracku i zajímavých postav, ale dívat se furt dokola na jeden fuck-up neustále, non-stop a v každé vteřině filmu neskutečně uřvaného Sandlera za druhým, na to nemám ten správný fajnšmekrovský žaludek. Být to s někým jiným a scénář poupraven aby dával smysl, tak dám 4 - 5 hvězd s radostí, takhle jsem už ale po třetí co se nepodařilo vyšmelit prachy z podvodnejch obchůdků a šméček začal být opravdu nasraný jakým směrem, do nikam, se film ubírá. Chce to opravdu hodně silné nervy vydržet Sandlerovo Newyorsko-židovské řvaní po celou dobu filmu, ledaže je to váš šálek humoru a pak musíte mít u tohohle 135 minutový orgasmus. Já mám z toho vyrážku po 10 minutách. Ale ani když se přemůžete a tu jeho neskutečnou píčusovitost a hlavně neustálé, nikdy nepolevující řvaní na všechny a na všechno přežijete, tak se žádného rozuzlení či katarze stejně nedočkáte. S bídou 30% a to jen za dobrou kameru a dobré, hlavně ženské obsazení.

Co furt kurva máte s těma 90% a 85% a podobnejma píčovinama? Pro mě za 100% obě dvě (zatím) série. Přehlídka elitářských nechutně bohatých psycho-zmrdů pár eksceláns! Někdy je člověku z jejich chování na blití, a to chce opravdu mít žaludek zahrát postavu Romuluse, člověku se ani nechce věřit, že to lze, se takhle před kamerou zmrdovatět, a váhá, zda Culkin není takový zmrd opravdu i v běžném životě a prostě jen nehraje sám sebe, tedy opravdového zmrda. Já snesu hodně, ale jeho postavě přeji nějakou opravdu hnusnou ponižující smrt. Nejlépe nějakou funny dekapitaci... A aby z toho byl morbidní meme kolující navždy po netu! To samé Mcfadyen, takového ubožáka, to se hned tak nevidí. Celé dvě série jsem se nemohl rozhodnout zda má Sarah Snook ksicht pěkný nebo ošklivý. Nakonec jsem shledal, že mi její ciferník připomíná ropuchu z reklamy na Budweiser, a je tedy hnusná! Starýho zmrda Logana mohl zahrát určitě někdo vyšší než 155 cm malý pivo Brian Cox. Přesto 1. i 2. série, obě v pohodě za 100%. Já se bavil královsky! P.S. Škoda že v 1. sérii na team building ta Praha nevyšla!

Příběh o closeted ass pirate politikovi Jeremy Thorpovi, aneb co vše může způsobit ztracená national Insurance card (kartička pojišťovny). Už jen z důvodů jakým posh britským akcentem nejvyšších společenských kruhů je precizně vyslovováno slovo "homosexual", s důrazem na každé písmenko v něm, stojí za to tento triptych vidět. Nejsmutnější a zároveň nejveselejší na něm je to, že jej napsal sám život. Jen jeden Zlatý Glób pro Bena Wishawa za roli Normana Scotta je dle mého názoru málo. Jeho mentally unstable stable boy byl prostě fenomenální. Granta nesnáším, takže pro něj za dokonale ztvárněného Labouristického closeted slizouna a všehoschopného psychopata Jeremy Thorpa (byl to nejvyšší politik v UK in the 60's, takže: well, DUH!) pouze imaginární poplácání po rameni. (Ano ano, uznávám, že ho ztvárnil dokonale, a už mi s ním dejte pokoj!). Na celé aféře nebyla ani tak skandální samotná homosexuální aféra vysokého politika britské politické scény (i když jsou jí věnovány de facto celé první dva díly a v 60's a 70's tento juicy tabloid fodder hýbal celým národem), ale jakým způsobem se vedl následný soudní proces, kterému je věnován poslední třetí díl, a jak byl celý případ souzen elitářským, podjatým a neskutečně homofobním soudcem Cantleym. Doporučuji shlédnout scénku na YouTube kde geniální komik Peter Cook paroduje podjatého Judge Cantleyho proti Scottovi, jako soudce nejvyššího soudu ho nazývá ve veřejnosti a tisku otevřeném soudním jednání před všemi (!) parazitem, příživníkem, apod. přívlastky, a de facto přímo radí porotě jak se má rozhodnout, tedy jednoznačně v neprospěch Scotta. Scénka (Peter Cook's biased judge sketch) je naprosto geniální satirou na judicial system a elitářství vládnoucího establishmentu nejen v Anglii 70. let, ale přetrvávající dodnes v určité míře ve všech vyspělých státech, včetně ČR. Ruka ruku myje a vrána vráně oči nevyklove, že? Za mě 100%.