bohemia_regent

V titulcích filmu uvedeno: režie Simona Oktábcová.

Ale musím hodně přivírat oči nad způsobem sebeprezentace básníka Zdeňka Rotrekla. Obsah jeho promluv bez připomínek, ale forma, která se pohybuje mezi "uspáváním hadů" a nečekanými údery těžkotonážního patosu, navíc šmírácky podaného... no, co se dá dělat, škoda, že to Jiří Vanýsek neuhlídal. Poezii Jana Zahradníčka to naštěstí ublížit nemůže.

Pěvecký doprovod moravských a cikánských lidových v podání dánských sboristek si zalouží obdiv, stejně jako celý projekt a hlavně výrazové schopnosti Idy Kelarové. Ne už tolik její technika zpěvu na mikrofon (chce to zlepšit práci s retnicemi, hlavně s "p") a už vůbec ne technická úroveň sejmutého zvuku celého koncertu - tak vysoká hladina šumu se jen tak neslyší. -------- V titulcích filmu uvedeno: název Recitál Idy Kelarové Gipsy Celebration; země původu Česko; rok výroby 1993.

Kniha rozhovorů Miroslava Horníčka, Iljy Hurníka a Vladimíra Preclíka Trojhlas, která vyšla přibližně v polovině 80. let, se mi moc líbila. Byl jsem zvědavý, jestli pánové dokážou její kvality přenést i před kameru. A myslím, že v zásadě ano. Jejich trialogy jsou většinou dostatečně zajímavé a vtipné, takže minimalistický přístup k vizuální podobě vůbec nevadí, naopak. -------- V titulcích filmu uvedeno: režie Zdeněk Havlíček. A není to jen jeden pořad, nýbrž celý cyklus několíka neočíslovaných dílů na různá témata; viděl jsem čtyři, 1) ... o dřevu nemluvě, 2) ... o přátelství nemluvě, 3) ... o čekání nemluvě, 4) ... o spánku nemluvě.

V titulcích filmu uvedeno: režie Alena Derzsiová.

Filmy Kamily Vondrové patří v rámci cyklu 13. komnata většinou k tomu nejlepšímu. Tento díl trpí nevýrazným, „vyšumujícím“ závěrem; podobně i v dotazech Jany Klusákové je občas cítit jindy nezvyklá bezradnost. Za plus považuju snahu o ozřejmení jedinečnosti hráčského stylu Svatopluka Košvance - je vidět, že to jde stručně a srozumitelně, aniž by se přitom muselo sklouzávat k povrchním a nicneříkajícím obecnostem. -------- V titulcích filmu uvedeno: režie Kamila Vondrová.

Na http://www.the-hangman.info/#! uvedeno: režie Netalie Braun, Avigail Sperber.

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2008.

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2006.

Pětadvacetiletého talentovaného studenta filmové režie (Viktor Tauš), budoucího druhého Quentina Tarantina, uvrhnou do drogové závislosti sexuální návrhy o dvacet let starší ženy (Hana Čížková). Mladík, který svým chováním v první polovině filmu rozhodně nepřipomíná posluchače kněžského semináře, je zničehonic zachvácen takovým šokem, že se před dotyčnou (mimochodem, poměrně přitažlivou) ženou zamkne na toaletě a tam si ve svatém znechucení vpraví do žil svoji první dávku heroinu v životě... Tak tohle bylo opravdu originální. Musím přiznat, že o podobné pohnutce, která by z člověka udělala feťáka, jsem nikdy neslyšel... Ale film má i jiné přednosti (tentokrát už bez ironie), a to především brilantní střih Aloise Fišárka. A ten by nakonec asi těžko ukázal co umí, kdyby neměl k dispozici řemeslně kvalitně natočený materiál. Takže i když je film ve výsledku jeden velký samožer, Taušův režijní talent tu rozhodně naznačený je. Zatím sice spíš jen z hlediska typicky reklamní estetiky, ale až režisér, scenárista a představitel hlavní role v jedné osobě dokáže potlačit sebestřednost - a kromě různých závislostí i tu na Tarantinovi -, mohl by to někam dotáhnout.