bohemia_regent

Na malém vzorku demonstrovaná studie současné americké společnosti s její všudypřítomnou pokryteckou morálkou v nejrůznějších podobách, ať už jde o sexualitu, xenofobii, rasismus, vlastenectví...

Z etnografického hlediska jde určitě o mimořádně cenný materiál. Ten je ale poskládaný lineárně, bez sebemenších filmařských ambicí, které zastupuje snad jedině výtvarně kvalitní práce kamery. Celé je to třeba brát jako rozcvičku před budoucím Plickovým mistrovským dílem Zem spieva (1933).

V titulcích filmu uvedeno: režie Matěj Pichler. -------- Výborně, jméno režiséra doplněno; pochvala udělena 20. 8. 2022.

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1991.

V titulcích filmu uvedeno: název Jak se chovati???

V titulcích pořadu uvedeno: název Recital Palečka a Janíka.

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1975.

V titulcích pořadu uvedeno: název Recital skupiny Nezmaři.

Film ve mně vyvolal dojem, jako bych sledoval hokejový zápas s výrazně odlišnými třetinami. Z hlediska jednotlivých složek: Hudba a hlavně ZPĚV protagonisty, I. Alice Cooper je ve výrazu nezvykle zakřiknutý, což je obzvlášť překvapující ve srovnání s o rok starší studiovou nahrávkou (že by vědomí přítomnosti kamer?); II. z AC jakoby začala pomalu opadávat nervozita; III. AC ve výborné formě; takže po této stránce koncert „jde nahoru“, v opačném pořadí by to bylo horší. ZVUK, I. zpěv se neustále podivně přelévá z jednoho kanálu do druhého, náznak koncepce se mi v tom nalézt nepodařilo; II. dochází k mírnému celkovému zlepšení aspoň na úroveň dobového průměru, III. zatímco hudebně atmosféra koncertu graduje, zvuk ji naopak degraduje, některé obrazové střihy jsou doprovázeny neuvěřitelnými skoky v technické úrovni záznamu zvuku, asi jako kdyby se při použití současných technologií místo zvuku z mixážního pultu primárně pracovalo se záznamy pořízenými ruchovými mikrofony jednotlivých kamer; netroufám si odhadnout, jak to technicky řešili tenkrát, ale celkově mám z filmu pocit, že na to, že se jedná o rok 1976, jsou dobové možnosti stereofonního záznamu využity prachbídně. OBRAZ se mi naopak (konstantně po celý „zápas“) líbí, jeho syrovost (která může z dnešního hlediska působit jako technická nedokonalost) si s typem hudby Alice Coopera rozumí výborně. Režijní KONCEPCE (stejný režisér koncertu i filmu) je z mé strany bez připomínek pokud jde o koncert, stejně jako o I. a II. třetinu filmu, v té III. mi ale trochu vadí krátké prostřihy na fanoušky s jejich nicneříkajícími superlativy (Alice Cooper jistě je „fantastic“, ale proč to musím slyšet tolikrát?). -------- V titulcích filmu uvedeno: originální název Welcome To My Nightmare; rok výroby 1976, viz http://en.wikipedia.org/wiki/Welcome_to_My_Nightmare_(film)

Kromě velmi silného příběhu vidím největší kvalitu filmu v dokonale napsaných dialozích. Suverénní schopnost v maximální zkratce vystihnout absurditu situace, popř. jinde zase jakoby bokem si vypomoct nenásilnou a sotva postřehnutelnou metaforou se nevidí příliš často...