bohemia_regent

Zajímavé, ale kdo chce rozumět všemu, o čem se mluví, musí kromě češtiny umět ještě anglicky, polsky a německy. Anebo jsem měl jenom "štěstí" na kopii neopatřenou titulky? A tu hudbu opravdu nesložil Jean-Michel Jarre?

Na imdb.com aktuálně pouhých 40 %... Ale zas až taková hrůza, jak se psalo v dobových kritikách, to v žádném případě není.

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1989.

... aneb Jaromil Jireš pod vlivem LSD. (A scenáristka Mária Rudlovčáková nejspíš taky.) Nefunguje tu ani nejelementárnější filmařské řemeslo. V mnoha případech i taková samozřejmost, jakou by měla být střihová návaznost dvou po sobě jdoucích záběrů, je na sotva amatérské úrovni. A určitě to není vina Josefa Valušiaka, jednoho z nejlepších českých střihačů všech dob. Jeho a pak ještě hudebního skladatele Zdeňka Lišky, který taky nemohl ani při sebevětší snaze nic zachránit, je mi líto nejvíc. Ale abych jen nekritizoval, mám tu dvě pochvaly: 1) pro výrobce filmové suroviny, které ani po téměř čtyřiceti letech nevybledly barvy; a 2) pro bernardýna Honzu, který jako jediný ze všech herců podal přirozený výkon. Jinak ale film předčil všechna moje očekávání. Ta nejhorší, samozřejmě.

V titulcích filmu uvedeno: režie Remy Burkel.

Příjemné překvapení. Nenásilné propojení orientální pohádky s historií evropského raného středověku vyniká citlivou přiměřeností ať už jde o způsob zobrazení a četnost výskytu násilných scén, anebo o pojetí výpravnosti. Té je tak akorát, aby nepřehlušila lidský rozměr hlavních postav, čemuž ostatně napomáhají i různé polohy humoru, od černého (vše okolo mrtvoly hamižného Kásima) až po „huličský“ (džin al-Hašíš v kouzelné lampě). Gérard Jugnot, který předvedl kvality svého charakterního herectví ve Slavících v kleci, se ukázal jako neméně dobrý komik. A stejně výborná je i Michèle Bernierová v roli Aliho ženy Jasminy.

Vzorový případ diváckého filmu v nejlepším slova smyslu. Dobře napsaný scénář s přesně dodrženou mírou nadsázky a inteligentním humorem, kameramansky atraktivní snímání, dynamický střih, řemeslně zručná režie. A navíc nenásilně podané poselství o právu na vlastní pojetí životního stylu. Snad jen improvizovaný projev před komunálními voliči, kde hlavní hrdina zaskakuje za kandidáta, který se zapomněl při milostných hrátkách, se bohužel nevyhnul až příliš klišovitému populismu.

V titulcích filmu uvedeno: režie Simona Oktábcová.

Ale musím hodně přivírat oči nad způsobem sebeprezentace básníka Zdeňka Rotrekla. Obsah jeho promluv bez připomínek, ale forma, která se pohybuje mezi "uspáváním hadů" a nečekanými údery těžkotonážního patosu, navíc šmírácky podaného... no, co se dá dělat, škoda, že to Jiří Vanýsek neuhlídal. Poezii Jana Zahradníčka to naštěstí ublížit nemůže.

Pěvecký doprovod moravských a cikánských lidových v podání dánských sboristek si zalouží obdiv, stejně jako celý projekt a hlavně výrazové schopnosti Idy Kelarové. Ne už tolik její technika zpěvu na mikrofon (chce to zlepšit práci s retnicemi, hlavně s "p") a už vůbec ne technická úroveň sejmutého zvuku celého koncertu - tak vysoká hladina šumu se jen tak neslyší. -------- V titulcích filmu uvedeno: název Recitál Idy Kelarové Gipsy Celebration; země původu Česko; rok výroby 1993.