neo93

Kult je jen jeden a ten nejde ničím nahradit. Nový Matrix sice oživuje původní snímek z roku 1999, resp. celou trilogii, ale nemůže jej ani dorovnat, natož překonat. Když se snažíte něco vzkřísit, není to vůbec jednoduché, naopak můžete dost snadno narazit. A něco podobného se snaží Lana Wachowski se svým novým přírůstkem. Neřekl bych, že by přímo propadla, ale asi ani, že by úplně ohromila. Kdyby snímek nevznikl, nic by se nestalo, na druhou stranu bychom byli ochuzeni o pestrý, zábavný a taky dost vtipný film. Docela mě překvapilo kolik humoru je v něm obsaženo. To jak si tvůrci utahují sami ze sebe, z matrixu, ze samotného čtvrtého pokračování je obdivuhodné a velmi zajímavé. Líbil se mi příběh, který navazuje na třetí díl a dává relativně smysl. Sledovat Nea společně s Trinity se jen tak neomrzí a táhnou celý film vzhůru. Rovněž všechny možné odkazy na předchozí snímky, které jsou patrné téměř v každém záběru, jsou povedené a ocení je především fanoušci série, ostatní asi budou trochu tápat. Bylo velice moudré se podívat na minulé díly před projekcí Matrixu Resurrections. Co se týče akce, která byla klíčová v Matrixu, nepřináší bohužel nic nového (zapamatovatelnější bojová scéna tu prostě chybí), ale určitě ani neurazí. Nesedl mi úplně ani soundtrack filmu, není to prostě starý dobrý Don Davis a jeho nadupaná hudba. Matrix Resurrections je takový nový přídavek pro všechny nadšence světa, ve kterém je možné cokoli, co mu jen dovolíte.

Nestárnoucí pohádková klasika Bořivoje Zemana. Vladimír Ráž jako spravedlivý a dobrotivý král Miroslav, jenž se vydává do Půlnočního království, ve kterém je zakázáno zpívat, aby si zde vzal za ženu nafoukanou princeznu Krasomilu v podání pohledné Aleny Vránové, kterou musí ale nejprve napravit k obrazu svému. Ač byl film natočen téměř již před 70 lety, nic neztrácí na svém kouzlu ani v dnešní době. A vůbec mu neškodí ani jeho zřetelná komunistická propaganda, která je filmu více než patrná. Jelikož sledovat tento vlídný, romantický ale i vtipný příběh je natolik příjemný zážitek, že se na tento fakt lehce zapomene. Holt natáčet v 50 letech nebylo úplně snadné. Kromě zmíněné ústřední dvojice, která se stala párem i ve skutečnosti, si člověk ihned vybaví tři povedené královské rádce, kteří slouží jen pro své vlastní obohacení, tak především na laskavého starého krále v podání skvělého Stanislava Neumanna, který je naprosto nezapomenutelný a jeho hlášky zná téměř každý. Za mě jednoznačně moc hezká pohádka, na kterou se vždycky rád podívám.

Cameron Crowe a jeho pohodová vztahová nálož. S humorem a nadhledem nám ukazuje mladé lidi žijící v americkém Seattle a jejich různorodé milostné poměry. Seznamovaní, chození, rozchody a opětovné setkávání a sbližovaní. To vše zabaleno do příjemné atmosféry živého města 90. let a jeho impulzivní hudby v podobě Alice in Chains, Pearl Jam nebo Soundgarden. Hodně se mi líbily samotné postavy, které jsou opravdu skvěle napsané, ačkoli občasné přeskakovaní mezi nimi nedělá snímku úplně dobře. I tak se ale jedná o velmi příjemnou romantickou komedii.

Velice povedený a kvalitní seriál pojednávající o problémech na českých školách. Seriál se zabývá mnoha různými otázkami, které jsou stále velmi aktuální. Ať už jsou to neposlušné a nezvladatelné děti nebo naopak výjimeční žáci, přes sebevraždy a násilí až po šikanu žáků či učitelů či sexuální obtěžování. Úvodní epizody se mi příliš nezdály, ale asi od pátého dílu mi však přišlo, že kvalita šla nahoru. Možná to bylo danými problémy, možná také samotnými postavami, které jsou jinak výborně obsazeny a to jak v epizodních, tak i v hlavních rolích. Jaroslav Plesl jako šéfporadce Havlík, Petra Hřebíčková v roli ministryně Kurzové, osobní řidič ombudsmana  v podání Pavla Řezníčka nebo manželka hlavního hrdiny, kterou si zahrála Iveta Dušková. Nad všemi ovšem vyčnívá v titulní roli Lukáš Vaculík jako učitel roku a následně pověřený školní ombudsman ministerstva Aleš Pelán. Jeho charisma je obrovské a proto působí velmi edukovaně, jistě a přesvědčivě v případech, kterými se zabývá. Jak už jsem zmínil, nejvíce mě zaujaly spíše díly z druhé poloviny řady, které jdou více do hloubky, co se týče určitých témat. Je to samozřejmě také tím, že ještě lépe poznáváme Pelána, u něhož se ještě více prohlubují jeho osobní problémy s manželkou. Hodně se mi líbily závěrečné titulky na konci každé epizody, které poskytují stručné, ale přesné fakta k dané problematice, tak dovětek, komu byl jednotlivý díl věnován. Na české poměry více než zdařilý seriál, u kterého bych klidně uvítal další sérii, což by příběhově rozhodně nebyl problém, díky otevřenému konci.

Venkovský život v obraze režiséra Miroslava Krobota, jenž nám zobrazuje několik postav, které si žijí svůj všedně nudný život. Hospodská Maruna usiluje skoro o všechny muže, kteří mají alespoň trochu o ni zájem, zatímco její sestra Jaruna se zase stará o jejich matku. Myslivec a starosta v jedné osobě Jura, se marně snaží dostavět dům a přitom být stále nablízku Maruně. Prostý Olin, ministrant a kostelník se pokouší rovněž navázat vážný vztah s Marunou, do které je zamilovaný. Dva obyčejní chlápkové Balin a Laďa se nejraději užívají u douška piva v hostinci provozovaný právě Marunou, podobně jako Laďova stará (tak je po celou dobu opravdu oslovována), která je věčně opitá. To je asi to podstatné, co se dozvídáme o hlavních postavách. Mimo to ještě sledujeme na začátku úmrtí a pohřeb místní hraběnky, který ovšem příliš nerozhýbe místní život, krom jednoho. Hlavní problém filmu je v tom, že nenabízí hlavní nosný příběh, který by dokázal více diváka zaujmout a přikovat k obrazovce. Příliš to nezachraňují ani přední čeští herci. A použití tamního dialektu, který obsahuje samozřejmě také spoustu vulgarismů tomu také moc nepomáhá. Nebylo to tak hrozné, film nabízí i třeba vtipné či tragikomické situace, ale celkově je toho prostě málo.

Druhá řada atraktivního seriálu točícího se kolem anglického fotbalového týmu AFC Richmond a jeho všech aktérů, zejména pak hlavního kouče svérázného Teda Lassa. Ten se hned na začátku nové série musí vyrovnávat s nečekaným vyhořením jednoho hráče, konkrétně s Danim.  Jako možná pomoc pro Daniho přichází do týmu psychoterapeutka doktorka Fieldstoneová. Když ho doktorka až překvapivě rychle vyléčí, dostává doktorka příležitost zlepšit stav všech hráčů a proto zůstává, načež se nakonec pomalu stává členem týmu, třebaže se to úplně nezamlouvá právě Tedovi. Dalším problémem pro celý tým je zase příchod staronového hráče, který se znovu připojuje k jejich klubu. Sledujeme také novou roli bývalého kapitána AFC Richmond, Roye Kenta, který již pověsil kopačky své profesionální kariéry na hřebík. Nyní ho vidíme v podobě fotbalového analytika pro zápasy Sky Sports. Ani v nové řadě se nezapomíná na různé vztahy mezi jednotlivými postavami, ať už je to komplikovaný vztah mezi Royem a Keeley nebo třeba randění majitelky klubu Rebeccy s neznámým ctitelem. Co by to bylo za seriál o anglickém fotbalu, kdyby v něm chyběla samotná hra či tréninky. V této sérii vidíme především pohárové zápasy v FA Cupu, když se podceňovaný Richmond probojuje až do semifinále poháru. Určitý prostor dostávají také asistenti trenéra, Nathan nebo Beard, jemuž je věnována dokonce jedna celá neobvyklá epizoda. Je toho opravdu spoustu, čím se seriál zabývá, tentokráte se nám otevře i samotný Ted Lasso a my nahlédneme do jeho osobních problémů, které se skrývají za jeho téměř vždy optimistickou náladou, zejména v závěru nové série. I druhá řada si mě získala a moc rád se podívám i na třetí řadu, které se snad dočkáme.

Svérázný režisér Wes Anderson znovu v akci. A opět dokazuje, čím je právě on tak výjimečný. V první řadě musím zmínit, že si nedovedu moc představit, že na jeho nový film jde někdo, kdo v životě neviděl žádný jeho snímek. Pro takového diváka to musí být velmi zvláštní podívaná. Takových bych řekl, že bude ale minimum. Naopak většinu publika budou tvořit především fanoušci tohoto originálního autora, tak jako v mém případě. A ti budou naprosto nadšeni, jelikož Anderson zase překonává sám sebe. Jeho hravý, absurdní, zábavný a vizuálně mistrovský filmový projev dosahuje maxima. Nápomocnou ruku mu znovu podávají osvědčené herecké hvězdy první velikosti, tak i pro něj nová herecká esa. A že se jich na platně spoustu objeví, třeba jen v menších rolích, je skvělé. Příběh mi sice přišel, že občas pokulhává, třeba i tím, že více nepropojuje jednotlivé tři povídky, na druhou stranu jejich žánrová různorodost je velká a přesto kvalitativně téměř stejná. Už jsem si zvykl, že u Wesových filmů nejde zcela pochopit a pojmout všechny detaily, myšlenky ani odkazy na první zhlédnutí, tudíž další projekce je nutností. Proto hodnotím, jak hodnotím a nechávám si otevřené vrátka pro plné hodnocení.

Něco na tom korejském seriálu od Netflixu, přeci jen bude. A musím uznat, že Squid Game své nezpochybnitelné kvality rozhodně má. A není to pouze o brutalitě a násilí, ačkoli dané prvky jsou velmi výrazné a mohou někoho odradit od sledování. To by ale byla velká škoda, jelikož seriál toho nabízí mnohem víc. Třeba je ty samotné originální hry, které sice pokaždé vlastně skončí stejně pro zúčastněné, resp. poražené, i přesto jsou velmi atraktivní. Jen takové obyčejné přetahovaní lanem dostává úplně jiný rozměr, za mě jeden z nejlepších úkolů i epizod. Vůbec výprava a celkové ztvárnění, jak prostředí či jednotlivých her, je prvotřídní. Docela jsem si také oblíbil hlavního hrdinu, který je sice poněkud jednoduší, ale vůbec to nevadí, jelikož je i tak tím správným průvodcem na cestě za až nepředstavitelnou výhrou pro zadlužené soutěžící. Jsou tu však i další výrazné postavy, jejichž charaktery jsou vyobrazeny skvělým způsobem, a to třeba tím, jak se různě vyvíjejí. Díky tomu sledujeme veškeré jejich počínání se zatajeným dechem, zvláště u některých her. Ať už se jedná o zmíněné přetahování nebo např. u hry s kuličkami, které je zase jednoznačně nejemociálnější pasáží v celém seriálu. Trošku zamrzí poslední díl, který snižuje hodnocení dolů. I tak je jasné, proč byl, resp. možná pořád je seriál tak populární.

Výborný britský snímek, který mě přesně sedl do nálady. Netradiční válečné drama, které těží ze zajímavého a napínavého příběhu odehrávající se během druhé světové války. V roce 1943 Německo pomalu zjišťuje, že vyhrát válku bude už velmi těžké. A proto Adolfa Hitlera napadají různé myšlenky. Třeba unést britského premiéra Winstona Churchilla do Berlína. To, co se na začátku jeví jako pouhý teoretický plán, se postupně změní na reálnou misi, kterou chtějí nacisté podniknout. Je nutno zmínit, že nápad ohledně násilného odvlečení Churchilla není úplná fikce, jelikož němci měli nějaký úmysl, který se týkal onoho činu, jen ale nebyl nikdy proveden. Jakkoli se tato událost vůbec neodehrála, nic nebrání tomu, aby se ve filmu uskutečnila a povedla. A musím říct, že se ve filmu hodně podařila a po celou dobu jsem u osnování únosu na čelního představitele britské vlády, dost bavil. Velkou zásluhu na tom mají herci, kteří hrají dané postavy. Robert Duvall jako rozhodný Radl, velící důstojník celé akce, který vybírá členy týmu a má plnou podporu a moc přímo od Vůdce, Donald Sutherland v roli Liama Devlina, mazaného špiona, jenž se infiltruje na britském území a všechno připraví pro seskok parašutistů, tak zejména Michael Caine, který si zahrál inteligentního a tvrdého plukovníka Kurta Steinera, který zase šéfuje komandu, které má splnit daný úkol. Dlouho se mi nestalo, že bych fandil vlastně zaporákům a s napětím čekal, jak jejich mise dopadne. A jak dopadne, na to se musíte podívat sami. Za mě výtečně neobvyklý válečný snímek, který mě v závěru překvapil akcí, tak i pointou a tudíž dám klidně za plný počet.

Denis Villeneuve a jeho epický velkofilm. To je Duna. Je velice dobře znát, že Villeneuve již má za sebou úspěšné blockbustery jako třeba dvojku Sicaria, Příchozí nebo naposledy Blade Runner 2049. To samé jako se svými předchozími filmy se snaží i s Dunou. A za mě, se mu to nakonec docela povedlo. Ale nebylo to vůbec snadné. Jelikož sází především v první polovině snímku až příliš na epičnost díla. Sledujeme obrovské vojska, mohutné stroje a plavidla, silné a vznešené vládce různých ras. Pozorujeme opulentní scény různorodých planet, krajin a prostředí. A aby toho nebylo málo, do toho všeho duní uhrančivá hudba od mistra Hanse Zimmera, která naplno evokuje velkolepost filmu.  Audio-vizuální stránka Duny je jednoduše šitá přímo na velké plátno kina, což je moc dobře, jelikož se na to skvěle dívá a úchvatně poslouchá. Jen mi to přišlo až zbytečně na efekt. A zároveň se tím dost zastiňuje samotný příběh, který úplně nevtáhne, nelze se tak lehce napojit na postavy, zejména pokud divák vůbec nezná obsahově knižní předlohu od Franka Herberta, podobně jako já. Teprve v poslední třetině, až když Villeneuve ubere na výpravnosti, přidá na akci a zaměří se více na postavy, především na hlavního hrdinu, Paula Atreidese, který se má stát vytouženým zachráncem planety Arrakis a jeho domorodých obyvatel, začne film být tím pravým dílem, které si všichni zapamatují. Rozhodně závěrečná část pro mne byla po všech stránkách mnohem lepší, než první polovina filmu, která se chvilkami docela táhla, ačkoli bylo na co se koukat. Duna je určitě výtečným sci-fi snímkem, o kterém ještě uslyšíme a to v návaznosti především s pokračováním, na které se těším už teď. Jako úvodní díl knižní série, který má nalákat na další filmy, výborné.