bernward

Za scénu se skutečným zastřelením psa nemohu jinak než ODPAD, bez ohledu na jakékoliv jiné kvality filmu. Trápit a zabít zvíře kvůli filmu nemůže nic takového vyvážit. Nevěřil jsem svým očím.

Dle mne nejlepší Bídníci: skvělý Gabin a stejně tak Blier, a výborný je i Bourvil, jehož v rolích komických dobráčků jinak moc nemusím.

Dávám ODPAD za scénu z počátku filmu, kde trpí a je zabit jakýsi buvol. Zvíře totiž na rozdíl od herců své trápení nehraje a něco takového dělat pro film je mi 100x větší důvod pro hodnocení odpad než všechny ostatní případné kvality filmu.

Někde mezi filmem a divadlem, i když blíže k divadlu: dlouhé dialogy a Richardovy monology, úsporné exteriéry, málo akce, pomalý děj ... inu Shakespeare. Přesto strhující, především zásluhou geniálního Oliviera. Jeho charismatický Richard je prostě pastvou herectví, dokonalá lekce velkého učitele anglických herců. Pro mne jednoznačně nejlepší zfilmovaný Shakespeare a největší role Oliviera.

Vynikající Lemmon, rozpolcený kazatel a plasticky skutečný člověk se svými slabinami.

Není to špatné. Washington je klasicky dobrý a celou dobu mě bavilo jej sledovat, stejně jako Sutherlanda a Goodmana. Sice na mně působily prostředky démona až moc prostě, ale pocit osamění a bezmoci v boji člověka proti němu (a tém vlastně proti všem) na mě docela silně zapůsobil. Dlouho si budu taky pamatovat pocit člověka co odjíždí do dolehlé pustiny bojovat se zlem. Zasloužené ***

Nebylo to špatné. Realistický Západ a realistická legenda Divoký Bill v podání charismatického Jeffa Bridgese. Sice dost podivně zpracované, pomalé a až moc vyumělkované čb retrospektivami, ale dalo se na to docela dobře koukat a mělo to svou atmosféru.

Brando exceluje ve vrcholné formě (a co víc si lze v celém filmovém herectví vůbec přát) a dobře sekundují ostatní (např. Fondová) a to vše pod vedením výborného A. Penna. Celkově strhující film, po jehož skončení jsem byl dlouho jako opařený a zároveň jakoby očištěný a ten stav ve mně dozníval řadu dní. To, čemu v antice říkali katarze dramatem, je pro mne právě tohle. Když se řekne skvělý americký film, vybaví se mi často Pennova a Brandova Štvanice.

Nesporně jeden z nejlepších Bergmanových filmů a to je co říci. Nanejvýše realistická a nemilosrdná analýza vztahu dvou lidí v rozpadajícím se manželství a dále po rozvodu. Vše se odehrává v dialozích mezi ním (Josephson) a jí (Ullmanová), přičemž oba protagonisté hrají skvěle a člověku až běhá mráz po zádech, když jakoby s nimi přímo sedí v jedné místnosti a prožívá krizi jejich vztahu.

Ke konci trochu sentimentální spíše divadelní hra než film, ovšem s brilantním a vynikajícím Lemmonem, na kterém celý film stojí. Jeden z jeho nezapomenutelných výkonů. Kdo má rád chytrý konverzační humor a hlavně J. Lemmona - doporučuji a kvůli němu dávám *****