Hold

Příběh, který vypadá tak, že ho mohl napsat sám život. Film po celou dobu působí velmi civilně. Pod náporem právě propuknuvší nemoci a uvědomující si svou vlastní smrtelnost hledá snad až příliš lehkovážný otec (Jack Lemmon) cestu ke svému snad až příliš serióznímu synovi (Robby Benson), de facto se v omezeném čase snaží dohnat, co zameškal, když tu pro něj nebyl. Z druhé strany se pak syn snaží najít důvod, proč mít otce rád (důvod, který spočívá v něčem jiném, než že je to jednoduše jeho vlastní otec). Film za mě stojí a padá s výkonem J. Lemmona, jehož postava dokazuje, že aby si šlo člověka vážit, nemusí tento zrovna vymalovat Sixtinskou kapli či složit Osudovou, nikdo by po nás neměl chtít, abychom se obhajovali (via Red Dwarf - Inkvizitor) aneb K tomu být plnohodnotným členem společnosti bohatě stačí dělat různé srandy a šprťouchlata. Doufám (spiklenecky mrká a shání se po kostýmu kuřete)! 75 % (01.07.2023)

Vlastne malo všetko dokonalý timing. Otec sa chcel so synom zblížiť, keď ten už bol dosť starý, aby sa jeho lacným trikom dokázal postaviť. Takže namiesto zblíženia sa s ním musel najprv zmieriť. A syn mu za to nevyznal lásku, ani si s ním nedal pivo či futbal, ako by sa patrilo v opačnom garde, keby ho otec nezanedbával. Syn mu za to skúsil zachrániť život. Jack Lemmon skvelý v roli zabávača, usilujúceho o priazeň jediného člena obecenstva svojho života, ktorý sa vôbec nebaví. Film mi bol odporučený s dabingom, ktorý mi vadil iba vo veselšej rovine príbehu. Brabec mal síce priliehavý a charizmatický hlas, ale v situačnej komédii narážal na limity prekladu, kedy sa nedá veľmi brať do úvahy odlišný slovosled medzi obidvomi jazykmi, lebo gestikulácia alebo mimika herca chce zdôrazniť určité slovo, ktoré je v preklade na inom mieste. V dramatických scénach s pokojnejším neverbálnym prejavom naopak dabing z môjho pohľadu fungoval ako hodinky. (01.07.2023)

Komediální drama, ve kterém se pravidelně střídá smích a slzy, v podstatě komorní vztahovka o hledání cesty otce k synovi a v tomto případě i obráceně - syna k otci.. Vstoupí-li do života vážná nemoc, je nejvyšší čas být upřímný, nejen k druhým, hlavně k sobě, k tomu dodávám, že já na druhé šance věřím.. Je to moc hezky napsané, Jack Lemmon má co hrát a tak hraje jak o život, když mu o ten život ve filmu jde.. Závěr mi bohužel příliš nepadl do noty, tak proto dnes večer hodnotím za 4*.. (27.06.2023)

Ach jo. Tohle jsem měl v plánu vidět pro údajný pozitivní pohled na život už asi pět, šest let. Až filmový maraton Willyho Kufaulta mě donutil se na to tedy konečně podívat - a jsem zklamán. Nevidět těsně před tímto filmem Život jde dál... Ále, jinak. Prostě tady těm postavám nevěřím. Celé je to vyfabulované a postavy nemají uvěřitelné charaktery. Lemmon hraje jako o život (dvojsmysl), ale jeho postava je napsaná neuvěřitelně špatně. On totiž v podstatě není kladnou postavou. V práci se mu nedařilo, peníze neudržel, žena se s ním rozvedla, syn ho nesnáší, ale lidi ho mají rádi pro jeho veselou povahu. No já nevím, na mne působil jako špatný klaun, ne komik. Pokud bych někdy znal takového člověka, asi bych měl z něho osypky hned po pár minutách. Už vůbec nevěřím tomu, že by takto balil mladé holky. Vlastně ani ty hlášky nic moc. Za vrchol hlášek považuju film Charade, kde už jen úvodní slovní přestřelku na horách jsem si musel pustit několikrát, neb mi všechny ty vtípky a dvojsmysly hned nedošly. Tady prostě zazní takový ten tradiční americký humor, který nemám rád, pro mne až moc podbízivý a jednoduchý. Postava syna je rovněž pojatá dost stereotypně, ba povrchně, jemu ten přerod v milujícího syna prostě nevěřím. Co ale celý film nejvíce shodilo, je nejprve promítání velkých fotek, u kterých se ta mladá děsně směje (až nepřirozeně), a pak ty závěrečné projevy a snaha tlačit to násilím na kapesníčky. A že to jako že shodím spadlými kalhotami? Ale no tak. (27.06.2023)

„Jestli tohle myslíme vážně, jsme v průšvihu.“ Film o vesměs vážných tématech podaný zároveň s obrovskou tragikomickou nadsázkou se v tomto případě vážně povedl. Myslím, že dnes už málokdo umí napsat tak skvělé dialogy, které vystihují ducha života, dokážou přinést naprosto nenucený humor a zároveň tolik toho o vztazích mezi postavy ve stejnou chvíli říct. S každou další scénou a zvratem jsem měl pocit, že proplouvám směrem k postavám této inscenace stále blíž, jako u televizního seriálu, který si vás možná získává déle, ale nakonec vás osudy hrdinů nepustí. Až jsem si na konci říkal, že bych si klidně přidal ještě třetí hodinku, protože by mě hodně zajímalo, jak by doposud věčně neklidný a přes úspěšné nalézání cesty k sobě často složitý vztah syna a otce pokračoval i po velkolepém, snad definitivně smířlivém večeru. Přibližně stejně zajímavé jako vztahové drama zůstává i vnitřní drama Scottieho, který se v průběhu bilance nad svým životem stále víc utvrzuje v dosavadních postojech k životu i okolí, ale zároveň si jasně začíná být vědom svých chyb. Dívat se na Jacka Lemmona, předvádějícího v plné formě excelentně vyváženou směsici komického i charakterního herectví, mi tady bylo stejným potěšením jako poslouchat původní český dabing s přesně padnoucím Vladimírem Brabcem. ***** „Teď už vím, co bych Ti chtěl zanechat, synu...“ Tohle je podle mě snad ten nejlepší film, který Bob Clark po sobě jako režisér zanechal. [90%] (03.10.2022)