Šandík

Kdybych tento komentář psal před dvaceti lety, dal bych plný počet hvězdiček. Dneska váhám, mezi třemi a čtyřmi. Seriál má výborně napsaný děj, který je sice doslova přeplněný romantickou románovou veteší počínaje ušlechtilým outsidersvím, přes záměnu osob až po tajuplné tajemství Jackova původu a jako takový je silně nepravděpodobný, ale rozhodně nepostrádá spád a překvapivost. Kromě toho má velmi obstojnou atmosféru. Bohužel, herecké výkony jsou místy i docela toporné. Ještě poznámka k počtu dílů, zdá se, že seriál od počátku existoval jak v šesti tak ve dvanáctidílné podobě, pochopitelně s přiměřeně upravenou stopáží, tedy 25 a 50 minut. Celkový dojem: 70%

Řemeslně dobře natočený film, disponující slušnými hereckými výkony, dobrou kamerou a dosti velkorysou výpravou, na niž je skutečně hodně znát, že si němečtí filmaři mohou dovolit citelně vyšší rozpočet než ti čeští. Také příběh je sám o sobě vybudován relativně obstojně, ovšem působí poněkud rozháraně. Po pravdě řečeno nevím, zda-li je film zpracováním knihy, ale působí tak a to se všemi obvyklými neduhy jako je příliš velké množství motivů, zkratkovitost vznikající zjednodušením některých dějových linií atp. Příběh ústřední trojice mladých lidí také popisuje dosti nezúčastněným, jakoby reportážním způsobem, přičemž na pozadí těchto navýsost osobních "dějin" předkládá zároveň příslušnou část "velkých" dějin Německa, respektive "Němecek". Tomu odpovídá i "datování" jednotlivých situací ve dnech "do postavení (berlínské) zdi", což je sice efektní, ale zároveň to od počátku naznačuje, jak a čím film končí. Docela dobře a bez sentimentu je popsáno prosté fungování komunistické moci: nesvoboda, zastrašování, podlézání, donášení, ale také problémy v zásobování základními potravinami. Filmu by velmi prospělo hlubší prokreslení postav a také výrazné osekání vedlejších dějových linií. Je sice fajn, že víme proč konkrétně zašili Wolleho, že se pánové po jedné bujaré noci nakazili kapavkou nebo jak konkrétně vypadaly pitky v klubu Červený kakadu, ovšem daleko podstatnější by bylo dozvědět se něco víc o minulosti všech tří. Pouze z letmých zmínek víme, že rozhodně nebyla jednoduchá, a že do života všech tří nějak zasáhla válka a bombardování Drážďan. Problémem ovšem není pouze nedostatek informací, ale také příliš perfekcionistická, chladná a odtažitá režie. Jak může být film o mladém malíři a začínající básnířce, o (pravda neopětované) lásce, o partnerských vztazích, tak zoufale nelyrický? Přitom právě scény popisující jejich vztah - ranní rozhovor a následné vyhánění holubů z půdy, rozhovor při koupání v řece, oběd v restauraci - mají velký potenciál a patří ve filmu rozhodně k nejlepším... Zajímavé komentáře: mustafa

Pozoruhodný, vizuálně opulentní převod kongeniálního divadelního představení Bolka Polívky a Chantal Poullain. Silně a nezvykle působí "těkavá" kamera stejně jako barevně výrazné a fantaskní kostýmy. Podobně jako hirnlego jsem film viděl kdysi před mnoha lety jako malý kluk a zažral se mi velmi hluboko pod kůži. Až o mnoho let později jsem vidět přímo divadelní představení (ze záznamu ČT) a opět jsem byl nadšen. Nyní se ty dvě vzpomínky novým shlédnutím filmu spojily a musím říci, že můj původní dojem se potvrdil jen z části. Divadelní představení hodnotím přecejen výš a nově doplněný "současný" děj mi připadá místy poněkud jalově zahraný (vítání hostů, ožralý myslivec, atp). Na druhou stranu oceňuji to, že se Chytilová pokusila převést divadelní představení tvůrčím a zároveň ryze filmovým způsobem, přičemž kontakt s publikem v divadle nahradila (respektive, možná šlo o nápad Bolka Polívky, který na scénáři spolupracoval) kontaktem s "realitou", s níž se střetávají snové vize. Excelentní je herectví Chantal Poullain i Bolka Polívky, kterým rozhodně nechybí obrovské nasazení, silný výraz a bezprostřednost. Škoda, že roli manžela nehrál nějaký skutečný Němec. Jiří Kodet se sice snaží a například scéna na posedu je skutečně výborná, ale kromě toho, že evidentně vůbec neumí německy má i dosti příšerný přízvuk, což vedle vybroušené francouzštiny Chantal Poullain působí zvlášť markantně. Také herecký výkon Vlastimila Brodského je poněkud nevýrazný. Působivé jsou zato "kulisy" hradu Švihova, kde se drtivá většina filmu natáčela (Kromě toho spatříme také scény točené v nádvoří a ochozu hradu Zvíkova). Celkový dojem: 85%

Divadlo Sklep v té nejlepší formě...

Skvostný, nesmírně vtipný, skvěle pointovaný a přitom hluboce pravdivý film.

Nádherná parodie na Kurosawu, zároveň drzá i uctivá.

Rivettovým filmům evidentně svědčí spíše minimalistická současnost než koketně nazdobená empírová minulost a to přesto, že i tento film je pastvou pro oči. Kontext klasicistní estetiky však vrhá na Rivettovy filmy zajímavé světlo. Člověk se neubrání srovnaní s obrazy francouzských klasicistů, především J. L. Davida. Bezprostřední podobnost lze samozřejmě najít v kostýmech, ovšem tím srovnání zdaleka nekončí. Mohli bychom konstatovat podobný "formát", shodnou formální čistotu, obdobnou práci s prostorem a se světlem, obdobnou, zdánlivě bezprostřední ale přitom pečlivě komponovanou kompozici. Koneckonců i to, že Rivette své filmy traktuje pomoci mezititulků, fungujících obdobně jako popisky slavných pláten v obrazové galerii napovídá, že podobnost s obrazy není náhodná. Lze zde bez uzardění mluvit o obrazech a to nikoli v divadelním, jako spíše přímo v malířském smyslu. Hovoří-li dnes teoretici umění o tom, že lidé pod vlivem filmu, televize, videa či počítačových her ztrácejí schopnost číst obrazy, pak Rivette diváky svými programově "neakčními" filmy obrazy pro změnu číst učí, neboť jeho filmy jsou úžasnou příležitostí k prostému vnímání s očima dokořán otevřenýma. V dnešní hektické filmové produkci, kladoucí takový důraz na rychlý spád akcí přeplněného děje věc nevídaná... Celkový dojem: 90%

Film s řadou hereckých hvězd odehrávající se (kunsthistorická vsuvka ;o) v barokně upravených prostorách premonstrátského kláštera v Želivi. Velmi slušná je kamera, drze snímající velké detaily obličejů z nichž plynule klouže na celek místnosti a zase zpět. Překvapí trochu netypická role Rudolfa Hrušínského jako despotického hlavního ošetřovatele, jíž znova dokládá, že to vskutku byl jeden z nejlepších herců, které jsme kdy měli. Velmi příjemným překvapením je taky skutečně silná, napjatá atmosféra. Velmi slušný je i herecký výkon Milana Kňažka a řady dalších herců, pokud jim scénář dopřeje alespoň nějaký prostor. Místy však jsou Dobří holubi nechtěně komičtí, když režijními přístupy poněkud připomenou "básníky", což je nepochybně chyba. Herci také občas působí poněkud nepřesvědčivě, jaksi koženě. Občas se zdá, že pořádají soutěž v uměleckém přednesu (Labuda). Také jejich gesta jsou mnohdy značně stylizovaná a působí nepřirozeně. Nabízí se srovnání s vnějškově podobnými filmy Karla Kachyni (Pozor vizita), přičemž Klein v tomto srovnání dosti jednoznačně prohrává, přestože v některých chvílích (dialogy, například Kňažko - Somr, Kňažko - Hrušínský) se mu blíží. Samotnou kapitolou je posledních deset minut filmu. Návštěva jednotlivých protagonistů je dobrý nápad, i když možná až příliš didaktický, ovšem z hlediska budování děje jako poměrně sevřeného celku je notně kontraproduktivní, protože jeho koncentrovanou atmosféru ruší a boří. Myslím, že by bylo filmu lépe bez něj. Podepsalo se na něm (stejně jako na celém filmu) režisérovo přesvědčení, že léčebné metody v protialkoholních léčebnách jsou k ničemu (pít se má s mírou) a zároveň zjevná snaha budovat film jako alegorii nesvobodné komunistické společnosti. To je ovšem IMHO opravdu hodně mimo. Docela by mě zajímalo, co si o tomhle filmu myslí takový Nešpor nebo další lidé, kteří věnovali celý život práci v protialkoholních léčebnách... Celkový dojem: 70% PS: komedie to není ani omylem a jestli být měla (některé scény, například ta s draním peří, skutečně trochu připomenou například Menzela), tak se asi někde něco "poněkud nepovedlo", osobně jsem však radši za tuto mrazivou verzi...

Silný film. Dodnes mi přeběhne mráz po zádech při vzpomínce na něj...

Mám velkou chuť dát pět hvězdiček. Každopádně, kdo nezná poetiku divadla sklep a zároveň nezažil několik pionýrských táborů, asi nemá příliš šancí film pochopit a nebo alespoň plně docenit. Brutální nadsázka se zde velmi těsně snoubí s mnoha téměř naturalistickými momenty. Jednotlivé postavy vedoucích i dětí velmi přesně popisují skutečně odpozorované typy. Podobné je to i se situacemi, počínaje obligátními nočními hlídkami na bráně, přes podivné, až nepochopitelně nepovedené výlety, trapné scénky a rádoby vtipné hry u táborového ohně, trapasy při nástupech, kanadská noc, vyvolávání duchů, stezka odvahy, šikana i buzerace, místy těžká nuda a jindy těžká pohoda... Uznávám, že to všechno je slovy nesdělitelná zkušenost, koneckonců stejně jako tento film... Zajímavé komentáře: Boogeyman, uzzi, jahol, ad, Tamten, Romadoor, cyright