Šandík

Možná je mé odhození tohoto pořadu do odpadu cynické, ale jako historik umění snad dokážu fundovaně posoudit relevanci informací, které v tomto seriálu už notně senilní profesor Dvořák podává. Kromě toho, že pracuje prakticky výhradně s poznatky staršími padesáti let a naprosto nereflektuje mladší zjištění a to včetně těch naprosto zásadních, si místy i bohapustě vymýšlí. Dvořák navíc nikdy nebyl specialistou na barokní sochařství, věnoval se převážně českému umění dvacátého století (například Františku Tichému). Proč někdo z těch rozumbradů z České televize neoslovil třeba Ivo Kořána, Pavla Preisse nebo Mojmíra Horynu, zkrátka někoho z lidí, kteří baroku skutečně rozumějí? Česká televize opět předvedla svou naprostou nekompetenci v průzračné nahotě...

Přestože tohle je opravdu kus výborného herectví, vyznívají hry Oldřicha Daňka přece jenom lépe jako komorní inscenace na divadle (například ve Viole) či v podobě rozhlasové hry. Síla jeho her totiž nesporně stojí a padá se slovem. Obraz tu při nejlepší vůli pouze sekunduje. Proto také pouze čtyři hvězdičky... Ne že by to bylo špatně zahrané... Televize zkrátka není vhodným médiem pro komorní herecký koncert, kterým Dialog s doprovodem děl bezesporu je... A ještě si dovolím faktickou rýpavou poznámku. Flemming sice opravdu "objevil penicilín" v tom smyslu, že si všiml jeho potenciálních lékařských možností, ale sám se na následném složitém a obtížném výzkumu vedoucímu k jeho praktickém lékařskému použití nijak nepodílel. Pointa příběhu je proto značně diskutabilní, protože nejen neodpovídá skutečnosti, ale navíc připisuje Flemmingovi zásluhy, kterém mu v žádném případě nepřísluší. Je to ovšem pointa "Daňkovsky" efektní, to se zase musí nechat... 80%

Možná je moje hodnocení nadhodnocené, ale tenhle dokument přináší všechno co by správný dokument měl mít, je (snad) přístupný pro laiky a mnoho řekne i odborníkům. Je citlivě natočen i sestříhán a výborně doplněn hudbou. Nechybí mu ani správná gradace, kdy se daří zároveň rozvíjet téma tak, že závěr není mdlý či nezajímavý, ale přitom jsou informace řazeny v zásadě chronologicky. Podává základní sumu informací, nic nevynechává, ale přitom nenudí a neopakuje se. Malý a komorní dokument o významném malíři druhé poloviny dvacátého století.

Místy i vtipné (ovšem zase ne k popukání), místy docela hezká kamera (to "divadelní" představení například), ovšem celkově je děj dost nudný a herecké výkony vcelku nezajímavé. Neurazí, nepřekvapí, neuhrane...

Film obsahuje na jedné straně úžasné a skutečně nadčasově natočené záběry vojenských operací a na druhé straně velmi nevěrohodně působící scény ze zákulisí. Americké hrdinnosti se sice dá věřit víc než německé zlotřilosti, ale obojí nakonec působí značně nepřirozeně a schematicky. Velkolepost bojových scén je navíc vykoupena použitím zcela jiných tanků než těch, které se bitvy skutečně zúčastnily. Tanky Tiger II zde totiž představují americké těžké tanky M47 Patton, vyráběné až v padesátých letech. V době natáčení filmu šlo o zcela soudobou vojenskou techniku. Tvůrci filmu se dokonce nesnažili ani o jakoukoli "kamufláž". Podobně vyznívají efektní pouštní scény, které by se ve ale měly odehrávat v zalesněné zimní krajině. Ani samotný příběh není přesný, nýbrž je v podstatě velmi volnou variací na skutečné válečné události. V žádném případě proto nelze mluvit o nějaké "rekonstrukci", přestože některé pasáže filmu se jako rekonstrukce tváří. Dojem kazí i mnohokrát použitá zadní projekce. Vložení komické figurky překupníka ze zbožím všeho druhu je sice půvabné, ovšem jeho "zmoudření" je stejně schematické a nepravděpodobné jako všechno ostatní... Možná kdybych to viděl v originálním znění s titulky a v nezpraseném obrazovém formátu váhal bych s čtyřmi hvězdičkami. Televizní 4:3 ořez a tuctový bezvýrazný český dabing vyřešily toto dilema za mě....

Tak tohle je skutečně omyl. Představa, že pohádka vybudovaná pomocí tak výrazně stylizace může oslovit malé děti, vychází z naprosto chybných předpokladů. Excelentní ukázka socialistické, rádobyumělecké produkce pro děti. Ne, vážně nemá smysl používat ke "kultivaci dětské duše" něco takového...

Pohádka spatřená dnes víceméně náhodou ve mě vyvolává velmi smíšené pocity. Příběh je sice prostý, ale rozhodně ne hloupý, ostatně jako většina jiných arabských pohádek. Slušný scénárista by z něj klidně mohl vykřesat poměrně velkolepě působící "film pro celou rodinu". Bohužel, zoufale papundeklová výprava s velmi malým počtem postav pohádku strhává do šedého průměru pohádkové televizní produkce reálného socialismu.

Vizuálně úchvatný film. Je znát, že je to Antonioniho první barevný film. Režisér jako by se nemohl nabažit té možnosti točit barevně. Dělá to přitom velmi rafinovaně prostřednictví silného a účinného kontrastu, kdy je vše rámující mlžná / smogová / špinavá / průmyslová šeď ideálním pozadím pro výrazné barvy. Ovšem nejen obraz, ale také zvuk v podobě převážně průmyslových zvuků a ruchů je úchvatný. Cosi jako hudební doprovod se ve filmu objeví pouze jednou, ve scéně "pohádky" vyprávěné malému synovi a i zde má tato minimalistická hudební kompozice charakter (v rámci scény) reálného zvuku a ne klasického hudebního doprovodu či podkresu. Samotný příběh je velmi silný a přitom v podstatě prostý. Důraz na postižení lidské osamělosti v moderní společnosti je násoben nejen psychickým onemocněním hlavní hrdinky, ale také téměř nekomentovaným, byť obrazem prakticky neustále přítomným ekologickým rozměrem lidského počínání, které na jedné straně zdůrazňuje zničenost přírody, bezohledné a zcela pragmatické využívání lidských i přírodních zdrojů a straně druhé technické, odosobněné, uměle vytvořené "životní" prostředí v podobě designově velmi progresivně a minimalisticky řešených interiérů. Téměř emblematicky je podána také neschopnost komunikovat naslouchat druhým, zvláště v závěru filmu, kdy hlavní hrdinka stále intenzivněji podléhá svému psychickému onemocnění, ovšem prakticky nikdo nejen není schopen adekvátně reagovat, ale dokonce si toho vůbec nevšimne. Formálně velmi čistý film je, soudě dle zdejších hodnocení, pro řadu lidí poměrně obtížně přijatelný. Přesto si dovolím řadit jej k vrcholům Antonioniho tvorby. Nejen proto, že zde Monica Vitti předvedla jeden ze svých vrcholných hereckých výkonů, ale především pro velmi silnou uměleckou výpověď o aspektech, které v šedesátých letech, narozdíl od dneška plného řečí o ekologii a zelené politice, rozhodně ještě nebyly chápány jako přílišný problém... 10/10 Zajímavé komentáře: MIMIC, dzej dzej, Johny_MH, Numas, guola

Seznamování máme úspěšně za sebou a tak se slavný detektiv může pustit do práce rovnou, respektive hned po té co předvede Watsonovi malou ukázku svých dedukčních metod, ani ta ukázka však rozhodně nenudí, naopak je velmi zábavná. Překvapivě (ale pro toto komediální pojetí téměř signifikantně) vkládá jedno Sherlockovo vysvětlení režisér do úst nikoli Sherlockovi, ale paní Hudsonové. Scéna s hodinkami je pak vzata z povídky "Znamení čtyř", což je trochu škoda, protože ji už nebylo možné použít při jejím filmovém zpracování ("Poklad z Agry"). S předlohou ("Studie v Šarlatovém") pracuje film v některých místech překvapivě volně, což je zřejmě dáno nejen důrazem na zábavnost a komičnost, ale také možnostmi produkce (Dvojkolová drožka místo čtyřkolové, přestože se v textu výslovně zdůrazňuje, že šlo o drožku čtyřkolovou, vyasfaltovaná pěšinka k domu namísto blátivé, takže na ní logicky mnoho stop nezbylo, atp. atd.), snahou po větší filmovosti (zatčení J.H., "zkouška" jedu), a také snahou příběh zjednodušit, zpřehlednit a "zpochopitelnit" pro neznalého diváka (povšechně americký tabák oproti jednomu konkrétnímu, anglické "revenge" oproti německému "rache"). Tato posuny jsou místy snad nutné pro převod z literární podoby do filmové, ovšem příběh vcelku dosti zjednodušují a oslabují (především Sherlockovy vyšetřovací postupy, které se soudruhům asi zdály příliš složité). Místy sice dojde (kupodivu) i k obohacení příběhu (bývalý námořní seržant, "zkouška" jedu), ale s poněkud rozporuplným dopadem. Roztomilá je snaha zachytit způsob, kterým byli dokumentováni zločinci na konci 19. století a také půvabný hudební motiv, evokující (v daných souvislostech zcela případný) westernový nádech... Celkový dojem: 75%

Po druhém shlédnutí přidávám hvězdičku. Když člověk ví co má čekat, tak je ta série gagů a (v ruštině zajisté kultovních ;o) "hlášek" něčím neuvěřitelně zábavným. Tento Sherlock Holmes je především komediálním seriálem plným geniálních fórů, stále balancující na samé hraně parodie a navíc umně pracující s atmosférou milé starosvětskosti "staré dobré Anglie". Obojí přitom funguje naprosto bezchybně... Zmíněná komediálnost je přitom dosti pochopitelná vzhledem k nudné, nevzrušivé a doslova sterilní realitě tehdejšího SSSR. Seriál disponuje výbornými hereckými výkony a v pozdějších dílech i obstojnou výpravou. Na druhou stranu je značně statický a kdo čeká klasickou kriminálku, bude nepochybně velmi zklamán... Ještě poznámka k předloze: "Seznámení" i následující "Krvavý nápis" je adaptací Doyleovy "Studie v šarlatovém" (první Doyelova povídka s Sherlockem Holmsem vůbec) s tím, že je mezi seznámení Holmse s Watsonem a samotné řešení zločinu ("Krvavý nápis") je ještě vložena povídka "Strakatý pás", která "Seznámení" uzavírá. Celkový dojem: 80%