Šandík

" Příběh Artura Sandovala" nepochybně ocení především milovníci jazzu a pak romanticky založené duše ;o) Osobně patřím do první skupiny a ta spousta nádherné muziky mě v první chvíli donutila dát filmu plný počet hvězdiček. Později se mi to ovšem celé trochu rozleželo v hlavě a tak hvězdičku ubírám... Především proto, že Sandoval i jeho žena jsou v tomto filmu "takoví krásní". Nejde přitom ani tak moc o to, že skutečný Arturo Sandoval není tak krásný jako Andy Garcia a pravá Marianela asi (na webu se mi podařilo najít jedinou fotografii a to navíc ještě prakticky současnou, takže tady srovnat nemohu) také není tak půvabná jako Mía Maestro, ale spíše o to, že se mi celý ten příběh jeví poněkud přibarvený do sladkobolna. Není to ovšem natolik, aby to bylo nepříjemné, jenom mám zkrátka radši syrověji natočené filmy. Například se skoro nechce věřit, že by Sandoval oněm pracovníkům kubánského ministerstva kultury (nebo kdo to vlastně byl) tak snadno "ukradl" na celé odpoledne Dizzyho Gillespieho. Podobných drobných nelogičností je přitom v ději vícero. Z čistě filmového hlediska ovšem příběh prakticky stoprocentně funguje a herci v něm podávají skvělé výkony. Stačí připomenout seznamování Artura s Marianelou, jejich rozhovor na basebalovém hřišti po popravě onoho nepohodlného politika, loučení s rodiči, setkání obou manželů na letišti, nebo třeba úžasně uvolněný způsob, jakým Charles S. Dutton hraje Dizzyho Gillespyho. K originálu mu zde chyběly snad jenom ty neuvěřitelné Dizzyho "žabí" tváře při hře na trubku... Také zobrazení kubánské všednodennosti, či pro mnoho lidí bez zkušenosti s totalitním režimem naprosto nepochopitelný fakt neustálého ideologického tlaku a na něj reagujícího složitého lavírování mezi tím, co je ještě povoleno a co už se nesmí či tím, kde lze co říci a kde už nikoli, kde je možné ustoupit a poněkud "si zakolaborovat" a kde je to pro změnu už "příliš silné kafe", je ve filmu zachyceno poměrně přesně... Suma sumárum, pokud máte alespoň trochu rádu jazz, tak vás tenhle film určitě příjemně překvapí... Celkový dojem: 80% PS: škoda, že to nebylo natočeno ve španělštině. Angličtina zde trochu rušila...

Jeden z těch lepších Columbů. Být tak dobrý celý seriál, to by bylo bájo ;o)

Standardně dobrý Poirot, ve kterém autorka předlohy opět rošťácky porušila jedno ze základních pravidel detektivky, totiž to, které říká, že "nic menšího než vražda není v detektivním románu hodno zpracování". Opět zde nalezneme velkou dávku anglického humoru, například v úvodní scéně v parku nebo při Jappově přednášce. Také Hastings se svými vyšetřovacími metodami a úsudkem je zde mimořádně roztomilý, přičemž mu zdatně sekunduje dvojice venkovských policistů (závěrečná scéna v restauraci je z tohoto hlediska naprosto k zulíbání). Mile starosvětská je i ta "dramatická" honička v autech, na hony vzdálená všemu, co můžeme vidět ve filmech ze současnosti. Ostatně, i "soukromé pátrání" "miss Lemon" po ztracených klíčích je velmi vtipné. Celkový dojem: 80%

Dokumentární seriál, který jsem jako malý doslova miloval a nevynechal jediný díl. Nedávno jsem se na něj díval znova a nestačil jsem se divit. Komentář je místy silně tendenční a občas přechází téměř do komunistické agitky. Nesmírně zajímavé záběry a informace se proplétají s poznámkami o bídě pracujících v minulosti, o tom jak člověk ovládá a do krásnější podoby přetváří svět, o tom jak se náš socialistický stát vzorně stará o technické i historické památky... Snad nejhorší je to ve druhém (těžba uhlí v Ostravě) a čtvrtém (papírna ve Velkých Losinách) dílu. Naopak některé díly, třeba hned ten pátý (o mincích), jsou naprosto bezproblémové a prakticky prosty veškeré ideologie. Nevylučuju proto, že ty ideologické vsuvky byly nutné kvůli schválení pořadu nějakým důležitým soudruhem blbcem. Speciální komentář si přesto zaslouží díl o papírně ve Velkých Losinách, zcela zbytečně spojený s vyprávěním o čarodějnických procesech. Samozřejmě i čarodějnické procesy jsou součástí historie, ale pokud se rozhodnu natočit dokument o starých řemeslech, nemůžu přece věnovat prakticky polovinu celého dílu něčemu úplně jinému! Kdyby do dokumentu o čarodějnických procesech někdo vložil rozsáhlé pasáže o výrobě papíru, bylo by to asi tak stejně mimo. Zjevná je zde snaha ukázat minulost jako jakési primárně nespravedlivé člověku nepřátelské období, nepochybně s nenápadným poukazem na "socialistický dnešek", který je přece daleko radostnější, spravedlivější a vůbec po všech stránkách nesrovnatelně lepší. Roztomilé přitom je, že dokument zároveň poměrně zámožnou majitelku papírny líčí jako prostou pracující ženu. Podobných posunů bychom v přitom našli více. Stará řemesla jsou například vydávána za jakousi "cestu pokroku", za jakési "světlo racionality uprostřed iracionální temnoty". To je ovšem obraz zcela ahistorický. Vždyť tradiční řemesla naopak vyrůstají právě ze své doby. Nejsou žádným "poslem krásnější budoucnosti". Se svou dobou se zrodily a často ve své konkrétní podobě následně i zemřely. Nahradilo je něco novějšího, modernějšího, odlišného, prostě soudobého... Ale co naplat, nostalgie zůstává a dokument jsem už pustil i svým dětem. Ony si to jistě nějak přeberou, stejně jako jsme si to před těmi třiceti lety přebrali my ;o) Taky nutno poznamenat, že žádný jiný podobný dokumentární seriál vlastně neexistuje, což je velká škoda. Zapomenutých dovedností a řemesel je velká spousta... Celkový dojem: 75%

Tohle filmové zpracování jsem (možná poněkud paradoxně) ocenil až na druhé shlédnutí, neboť jsem znal rozuzlení a mohl se tudíž soustředit na všechny ty nádherné fórky, kterých se filmaři dopustili. Suchet aka Poirot, jakoby nic čarující s příručkou v ruce je naprosto úžasný a odzbrojující. Skvělé! Celkový dojem: 85%

Asi bych mohl být nařčen z toho, že Poirotovi se svými pěti hvězdičkami nadržuji ;o) Přiznávám se ovšem, že mi právě tenhle konkrétní díl připadá ze všech "krátkých" Poirotů nejlepší. Přitom tu nění nic, co bychom neznali z jiných dílů, jen to celé do sebe výborně zapadá. Doslova od prvního záběru na deštěm skrápěné okno, má celý příběh nádherně sychravou a vlastně i docela temnou atmosféru. Přitom je ovšem doslova prošpikován úžasným suchým anglickým humorem. A ačkoli to může znít jako protimluv, tyhle dvě složky se vůbec nepotírají. K tomu přičtěme tradičně výborné herecké výkony a chytře vymyšlenou zápletku, která po svém rozuzlení vůbec nepůsobí (jak je žel v detektivkách ACH jinak dost časté) nepřirozeně nebo nepravděpodobně. Prostě to do sebe výborně zacvakne a výsledkem je malý filmový skvost... Pravá a nefalšovaná anglická detektivka se vším, co k ní patří. Celkový dojem: 90%

Spíše bída s nouzí, vtipu velmi málo a pokud, tak jsem ho nepochopil. V celku je to i jakš takš obstojně zahrané a natočené. Neurazí, nenadchne... 55%

Výborný dokument!

Slušně natočený dokument, kterému ale schází jakési širší historické ukotvení. Hovoří v něm v podstatě pouze misionáři, teologové či církevní historici. Pro diváka, kterého například zajímá historie, ale přitom neví mnoho o dějinách křesťanství, dokument postrádá sdělnost. chtělo by to pevnější propojení s obecnými dějinami raného novověku. Celkový dojem: 75%

Bylo by strašně snadné tenhle film "popravit" pro ledabylou režii, plytký děj, mizerný střih nebo nejrůznější technické obtíže... Ještě před tím by ovšem nebylo od věci, podumat o dobovém kontextu. Nejen, že sotva šestadvacetiletí Werich s Voskovcem neměli do té doby s filmem, notabene zvukovým filmem přílišné zkušenosti, nejen, že je neměl ani Honzl jako režisér, do té doby čistě divadelní, ale především, samotný zvukový film byl stále ještě novinkou, která i pro ostřílené filmové tvůrce znamenala řadu problémů navíc. Werich s Voskovcem si navíc svou úlohu nikterak neulehčovali a klidně natáčeli řadu scén v exteriérech či v reálných interiérech. Problémům s málo citlivými mikrofony zřejmě film "vděčí" za nepřirozenou deklamaci většiny zúčastněných. Přestože film opravdu je slepencem divadelních scének, tehdy populárních písní, komiky vysloveně groteskové (včetně toho, že v části scény se zaseknutým zvonkem nezní zvuk), je tu nepochybně i řada míst, které neskrývají evidentní snahu po experimentu a po maximálním možném využití nového média. Je to takové dosti svobodné a nesmírně roztomilé "ohmatávání možností". K pozitivům samozřejmě přičtěme i spoustu úžasných fórů, například hlášení o "zraněných a usmrcených kobližkách", odzbrojující konstatování "všechny větší dopravní nehody jsem tu řídil já, váženej pane", dohadování se ohledně parkování "našeho vícesedadlového kabrioletu", či onu nádhernou parodii na reklamní slogan v podobě geniální věty "Když Mogul, tak do huby"... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: Marigold, sportovec, Marthos, Sarpele, LeoH