Šandík

Strhující film, který je dobré vidět vícekrát, protože až při dalších shlédnutích si jej člověk opravdu vychutná. Po mém soudu jedno z mála filmových děl, které se vyrovná literární předloze. Poněkud matoucí je slovo "filmového historika" na DVD FEXu. Nejen že Pavel Taussig nepochybně nečetl Lustigovu předlohu, protože interpretuje závěr zcala opačně, než jak má ve skutečnosti vyznít, ale navíc celé jeho slovo působí poněkud rychlokvašným dojmem.

Semafor debutující... Samozřejmě, že záznam tohoto divadelního představení nelze nesledovat také jako doklad čehosi minulého. Není strhující novinkou a jistě může působit poněkud naivně. Na druhou stranu je to doklad i po čtyřiceti letech nesmírně živý... Pět hvězdiček mj. za výborné vybvené DVD z edice X krát divadlo časopisu Reflex.

Film, který klame tělem. Člověk očekává další komedii s Belmondem, a ona to vlastně komedie ani moc není.

Překvapivě dobrý, na to, že jde o televizní film. Rozhodně jde o (v rámci možností) dobře zvládnutou studii Hitlerových motivů a psychologie. Samozřejmě, že je zjednodušující (ono tam toho v tomhle ohledu mimochodem nesedělo víc), ale mělo-li se to nacpat do 179 minut a neztratit přitom srozumitelnost, jsou takové kompromisy pochopitelné. Výtka, že se Carlyle na roli Hitlera nehodí typově je ovšem oprávněná. 80%

"Honza málem králem" jako pohádka v podstatě nefunguje, na to příliš porušuje pravidla žánru a děti by se jí navíc (asi) místy i báli (kmotřička smrt). Sledování v dospělém věku je ovšem rozhodně o mnoho lepší nápad. Je to příležitost ocenit všechny rozmarné fóry i roztomilé neklasické variace na všechna klasická pohádková klišé. V podstatě je tu všechno obráceně, včetně smrti, která je všechno, jenom ne pohádkově spravedlivá. Také princezna je zakletá "poněkud" zvláštně. Prostě, notně zvláštní pohádka, jako komedie ovšem téměř bezvadná... Po novém shlédnutím zvedám hodnocení na 75%

Problematický film... Silný, to ano, skvěle zahraný, výborná kamera, skvělá hudba, silný příběh, propracovaná psychologie... Je tu ovšem malé neodbytné ale, které mě nutí dát pouze čtyři hvězdičky. Ten film je zkrátka nepravdivý. Přítomnost fotoaparátu v jedné scéně jej řadí kamsi do druhé poloviny 19. století, patrně spíše do jeho závěru. Konstrukce použitého piana, respektive spíše ještě klavichordu, je však staršího data, ovšem budiž... Hudba na toto piano hlavní hrdinkou provozovaná však v žádném případě nepatří do 19. století, nýbrž do druhé poloviny století dvacátého. Také zvuk jenž se z tohoto nástroje "line" patří modernímu nástroji s ocelovým rámem. Je to asi takový nesmysl, jako by při hře na hoboj zněl zvuk patřící dejme tomu saxofonu. I to bych snad překousl, přestože mi to vadí. Největší problém je však v tom, že v druhé polovině 19. století už rozhodně nepanovala natolik prudérní morálka, aby bylo možné, rozumné či běžné odklidit fenomenální pianistku na ostrov kdesi na konci světa proto, že má nemanželské dítě. Vyrobit drsnou atmosféru abychom mohli ždímat slzy mi tudíž připadá jednoduše nefér. Obávám se však, že tohle není jenom doják, nýbrž taky velmi umně napsaný "feministický pamflet". Uznávám ovšem, že jako historik umění nejsem nestranným pozorovatelem, a dále uznávám, že kdybych hodnotil film sám o sobě, bylo by to rozhodně pět hvězdiček...

Velmi dobrý film pro děti (a pro dospělé, kteří ještě nezapomněli, že byli dětmi ;o) Jasně, že tomu lze i lecos vytknout. Příliš papundeklově vyhlížející hrad, z dnešního pohledu naprosto dřevní animace, místy trochu ledabylý střih, pasáže nad kterými jsem svého času skoro slzel mi dnes připadají spíš nechtěně komické.. Má ale hledání hnid v tomhle případě smysl? Navíc minimálně "drsnost" příběhu, složitost děje a modelovost situací zkrátka nesmí překročit určitou mez, za níž už by to nebylo pro děti pochopitelné či přijatelné. Loupežníci musí olupovat citlivě a vtipně, stejně jako zápas loupežnických band jednoduše musí být nekrvavý. Tohle všechno přitom Ronja plní na jedničku. Navíc je neuvěřitelně vtipná a s roztomilou nadsázkou natočená... Nezbývá mi proto, než zanechat vypočítávání skutečných i domnělých filmařských poklesků a jednoduše se kochat krásou lesních záběrů, nostalgicky vzpomínat a užívat si po špetkách přidávané životní moudrosti Astrid Lindgrenové, paní, jež dokázala ve svých knížkách dokonale oslovit děti a přitom rozhodně nenudit dospěláky, kteří se k tomu jakýmkoli způsobem nachomýtli... Celkový dojem: 85%

Detektivní seriál ctící tradici klasických detektivních příběhů britské detektivkářské školy. Derrick je proto literárnější, než je dnes na televizních obrazovkách obvyklé. Minimum akce, ale zato hodně úvah, dedukcí, pozorování. Do značné míry Derrick připomíná především komisaře Maigreta. Ve své době šlo na našich obrazovkách o takřka kultovní záležitost, byť je dnes poněkud opovrhovaná... Neumím posoudit, zda-li právem... 60% ze sentimentu, neviděl jsem to asi 25 let...

Věra Chytilová je žel mizerný psycholog. Klady filmu, jimiž je zajímavý scénář a také dojmem bezprostředního popisu působící obraz i zvuk zprostředkovaný pohyblivou ruční kamerou, dynamickým střihem, (patrně) kontaktním zvukem, žel zcela zazdívají ploché, nicneříkající, nechtěně trapné dialogy a takřka nulové postižení psychologie jednotlivých postav. Na plátně jsme většinu času nuceni sledovat spíše než věrohodně popsané figury jejich nepovedené karikatury, což výsledný dojem z filmu zcela neutralizuje... Bohužel, víc než tři hvězdičky si Kalamita jednoduše nezaslouží...

Na prvním místě je nutné říci, že je zcela ostudné a zároveň i zcela charakteristické pro ignorantský přístup vydavatele, že na obalu DVD s filmem není zmíněn skutečný autor divadelní předlohy a spoluautor filmového scénáře Milan Uhde, ale jeho "pokrývač" Zdeněk Pospíšil, který byl pouze režisérem divadelního představení. Samotný film je poněkud rozporuplnou záležitostí. Pravdu totiž má Iva Bittová, že filmové představení kvality divadelní hry spíše oslabuje. Režie, která částečně zachovává prvky režie divadelní a částečně přináší prvky nové je zvláštním mixem. Na jedné straně ctí minimalistické divadelní prostředky, neboť základní korpus příběhu pouze z divadelního pódia přenáší do "přírodního amfiteátru" hradní zříceniny, na druhé straně vkládá (též značně minimalisticky natočené) "filmové" sekvence, a na straně třetí přináší podivnou a značně rozpornou "westernovou" polohu, která je však po mém soudu zcela zbytečná a s odstupem téměř třiceti let také dosti vyčpělá... Z hereckých výkonů bych upozornil především na výborného Bolka Polívku. Ostatní herecké výkony jsou spíše nevýrazné, částečně i proto, že jim režijní stylizace k herectví vlastně nedává moc příležitostí. Pěvecké výkony většiny zúčastněných jsou velmi slabé. Skutečně zpívat zde dokáže pouze Iva Bittová, přestože ani Miroslav Donutil nezpívá úplně špatně. Zatímco z lidové hudby čerpající hudba Miloše Štědroně je i po třiceti letech krásná a nadčasová, hudební produkce Zelenáčů doslova tahá za uši... Suma sumárum, měně by bylo více. Snaha obohatit divadelní představení něčím dalším se ve většině případů ukázala lichou a to je opravdu škoda. Komornější provedení by bylo rozhodně lepší a "kotlíková" stylizace je vyslovený omyl a fatální přešlap... 60% Zajímavé komentáře: MARTIN*I, Ivoshek, Radim