veru_needy

The Golden Girls je úžasně příjemný sitcom, který svým opravdu vtipným humorem bude asi už navždy spadat mezi zlaté počiny komediálních seriálů. Prostě zalíbení na první pohled. Dorothy, Rose, Blanche, Sophia. Každá z těchto dam je něčím vyjímečná, jedinečná a povahově rozhodně k popukání. Dorothy je dáma od rány, sarkasmus jí koluje krví. Rose, ta je místy tak naivní, že byste jí i vraždu odpustili. Blanche, tak trochu dáma do větru, bez chlapů a seberealizace ani ránu. Sophia, ta ač je nejstarší, energie na rozdávání slovních ran má opravdu převršel. A to jen díky těmto dámám má tento seriál srdce na správném místě. Co se mi dále dosti líbí, je, že tento sitcom je schopen se uplně normálně všeobecně zaobírat tématy a situacemi, které by si ostatní televizní seriály na triko rozhodně nevzaly. Ničeho se opravdu nebojí a zaroveň to dokáží podat v tom nejhezčím a nejpřirozenějším způsobem, který nikoho nedráždí ale naopak ho příjemně pobaví. - "No matter how bad things get, remember these sage words: You're old, you sag, get over it."-

Black Mirror je zajímavý britský počin. Všechny příběhy jsou temné, kontroverzní, svým způsobem hodně zvrácené a zanechají vám v ústech nepříjemnou pachuť. Je to jakási satira na zvětšující se význam technologií. Každý příběh je jiný, odehrává se v jiné době, s jinými herci a epizody tak na sebe nenavazují (místama se ale svým způsobem navzájem připomínají různými referencemi). Co ale podle mě mají společného, je originální myšlenka. Další společný ukazatel je, že se odehrávají v blízké či vzdálené budoucnosti a tématem jsou technologie. A tohle téma je samozřejmě dosti aktuální, protože většina z nás má určitě větší či menší obavy, co nám rozmach technologií a budoucnost přinese. Některé díly jsou dokonce až mrazivě reálné a některé jsou trochu nadsazeným přirovnáním toho, jaký je dnešní svět. První díl konfrontuje diváka s tím, na co všechno je schopen se dívat a zda dokáže překročit hranice toho, co je považováno za mravní normy. A tím nás seriál usadí do křesla s popcornem a připraví spanilou jízdu do vzdálené budoucnosti. Seriál nepoučuje, neříká, co je dobré a co špatné, pouze naznačuje a nechává na divákovi, aby si svůj názor vytvořil sám. Black Mirror se jednoduše nedá popsat, to se musí vidět. Nejoblíbenější epizody: Fifteen Million Merits, The Entire History of You, White Christmas, Shut Up and Dance, San Junipero, Hated in the Nation, Arkangel, Crocodile, Hang the DJ, Metalhead - "People don't even look up anymore. The sky could turn purple and you wouldn't notice for a month."

Celý seriál mi přijde jako seskupení jednotlivých scén daných dohromady. Ale skvělých scén a Tonymu bohužel velmi rozumím. Zemřela mu milovaná žena a jediný přítel v jednom, nemá smysl tu dále být a na ničem už příliš nezáleží. Jen na psovi, který mu zůstal. Z videí, které mu žena už s vědomím své smrti, zanechala, můžeme vidět, jak skvělý a laskavý člověk to byl a jak velká je jeho ztráta. A tak Tony dál tak nějak proplouvá životem, se smrtí ženy se vyrovnává po svém, čímž štve všechny kolem sebe. Docela hodně slýchávám názory, že druhá série zklamala, protože se seriál začal snažit prodávat moudra typu 'stále je tu pro co žít, i když už dávno máme pocit, že tomu tak není'. Moc tyto názory ale nechápu. Stejně tak jako v realitě, se lidé kolem nás ne zrovna moc rádi dívají na to, jak někdo koho mají rádi, vede mrzutý život se silnými sebevražednými sklony. To je přeci jasné, že se takového jedince budou všichni snažit přesvědčit o tom, jak krásný život vlastně je a zvracet na něj své inspirativní citáty. Ale tak to prostě je. Taková je realita. Ricky Gervais vlastně natočil dílo, které je něco jako sledovat reálné záběry ze života na obrazovce. A to je na tom to nejlepší. Kdyby totiž Ricky Gervais natočil seroš o tom, jak vám někdo při sebevraždě drží palce a přeje vám brzkou smrt, to by byla tak trošku fantas magorie. Každopádně se mi ale s tímto zpracováním trefil přímo do noty. Já osobně bych klidně brala, aby seriál nebyl natočen až tak 'novodobou' kamerou a všechno se třeba namísto nynějška odehrávalo v 80. nebo 90. letech, ale za celkovou kvalitu seriálu tuhle jedinou nemilost dokážu odpustit. Hlavně co je mi hodně sympatické a co mě moc těší je, jak krásně a čistě je tu znázorněna láska jako taková. Člověk je na obrazovkách zvyklý na falešný typ lásky, takový ten instinktivni. Ale láska člověka k druhému jako je právě ta Tonyho ke své zesnulé manželce Lise, není na plátnech moc častá a hlavně ne moc pravděpodobná. Já Tonymu ale naprosto rozumím a mám to s láskou uplně stejně. Smrtí láska totiž nekončí, naopak se ješté více prohlubuje a vám nezbývá nic jiného, než se bez své lásky naučit žít život tak trpký, jaký bez ní opravdu je. - "I'd rather be nowhere with her than somewhere without her."

Je skvělé vidět velkolepý příběh, který se nebojí okázale představit slizkého hlavního představitele a jeho drsné (ne)přátele, potoky krve, oblaka kokainu a módu 80. let. Film jako celek funguje výborně ale ta stopáž... to je snad jediné, co filmu ubírá na kráse. Najednu stranu to nemám nikomu za zlé, protože většina scének ve filmu je naprosto stylových, ale přece jenom by filmu neškodilo, kdyby se zkrátil alespoň o dvacet minut. Scénář je napsán realisticky. Snímek má i správné zakončení. Děj pořád rovnoměrně graduje,více se střílí, je více obětí a všechno to zakončí perfektní přestřelka. Díky De Palmovi jsou tu památné scény a díky Al Pacinovi zase památné hlášky. Film prostě svou kvalitu nezapře, je to kultovka. - "Why don't you try sticking your head up your ass? See if it fits."

Skvělý film, který právě pro svoji jedinečnost nemusí zaujmout každého. Vysoce hodnotím záměr režiséra natočit časosběrnou metodou vývoj chlapce a jeho okolí formou hraného filmu. Ne jen, že to muselo být hodně náročné samo o sobě, ale udržet si celé herecké obsazení na své straně po dobu 12 let, to musel být tvrdý ořišek. Jak jsem se dozvěděla, dříve nešlo udělat smlouvu na nátáčení delší než sedm let, takže šlo zde čistě jen o dohodu mezi režisérem a herci, aby vše zůstalo tak jak má a film se nakonec dotočil. Stačilo jen, aby se někdo rozhodl odejít a film by se tak nikdy nedokončil. Takže opravdu smekám. A přesně s tímto vědomím jsem šla do toho a proto mě to vlastně tak lákalo. Jako byste sledovali digitálně zpracované, sestříhané a sem tam trochu hrané rodinné album. Jde o obyčejný příběh jednoho kluka, který žije svůj život. Postupně vidíte jak vyrůstá, mění své myšlení, pohled na svět i své názory. Spolu s ním se samozřejmě mění i prostředí ve kterém žijě, vztahy s lidmi které zná nebo potkává. Snímek měl momenty, které zaujaly, měl svou dějovou linku a pro mě překvapivě rychle ony téměř tři hodiny utekly. A samozřejmě se najdou i tací jedinci, kteří tento počin nedokáží ocenit. Proto nerozumím tomu, že někdo vydrží tři hodiny zívat nudou a pak plivat na práci lidí, kteří jí věnovali poctivých 12 let. - "You know how everyone's always saying 'seize the moment'? I'm kinda thinking it's the other way around. You know, like, the moment seizes us."

Je to vtipné, zábavné, na postavy se dobře kouká, je zde hodně sexu a nějaké to mimozemské spiknutí. Co víc si přát? Jo, žádné ceny to v nejbližší době určitě nedostane, ale každý díl mě pobaví a i si u něj oddechnu. Čiště a jednoduše, jedná se o seriál plný nahoty, drog, gang-bangů, švédských trojek, fetiše a nevím čeho všeho ještě. Now Apocalypse se opravdu nestydí a nic této TV show není cizí. Takže, rozhodně to není pro všechny, ale pokud si třeba u toho zahulíte... mohlo by vás to celkem i dost pobavit. - "I'm not a dildo, I have a fucking feelings!"

Policejní důstojník (tenkrát ještě ne moc slavný Keanu Reeves) se snaží vypátrat a zabránit v pomstě vysloužilému vojákovi, kterého hraje naprosto špičkově skvělý Dennis Hopper. Zachraňuje lidi z výtahu, houpe se v lanoví, skáče ve výtahové šachtě. Jezdí v autobusu přikázanou rychlostí a plní příkazy člověka, který se v tomto autobuse chystá odpálit bombu. Z akce do akce. Jedna nebezpečná situace střídá druhou v ostrém tempu. Radost pohledět, co hlavní představitel všechno dokáže. Tento film patří k těm zdařilejším akčním filmům. Ač občas plný nesmyslů, neustálá akce divákovi nedovolí příliš nad nimi přemýšlet. Prostě jedete přikázanou rychlostí a necháte se unášet krásnou řidičkou (Sandra Bullock) do happy endu. - "There's a bomb on a bus. Once the bus goes 50 miles an hour, the bomb is armed. If it drops below 50, it blows up. What do you do?"

The Killing je poměrně výjimečná záležitost a rozhodně patří k tomu lepšímu, co můžou kriminální seriály nabídnout. Výborná hutná atmosféra, podpořená neustálým deštěm, pochmurno, depresivní scenérie a skvělý scénář plný nečekaných zvratů, plus vždy povedený závěr. Postavy jsou napsané trefně, vše do sebe zapadá a je hezky promyšlené. Výjimečné jsou už jen postavy. Nejedná se totiž o žádné uhlazené a zářivé, americky krásné detektivy, ale právě naopak. Hlavní dvojci tvoří na první pohled běžní lidé, s běžnými problémy. To je mi hodně sympatické. Oni vlastně jak Holder tak i Linden, jsou tím nejlepším odrazem toho, co mají tito dva protagonisté pro tento seriál představovat. Oba svým chováním zpočátku působí místama opravdu záhadně, dá se říct až mysteriózně, ale zároveň nikdy ne tak, aby to diváka 'bolelo'. V průběhu řešení všech těch vražd, se ale začínají jejich postavy postupně vyvíjet a prohlubovat a tak se nás autoři snaží nenápadně vtáhnout ne jen do jejich myšlení čistě z pohledu detektivů, ale také do jejich soukromého života, kdy si pomalu ale jistě začínáte uvědomovat, že Holder a Linden jsou od sebe tak odlišní, až jsou vlastně uplně stejní. Takže co mě na tomto seriálu baví snad ještě víc než samotné řešení záhad, je rozhodně vývoj tohoto vztahu, který je opravdu zajímavý a tak trochu netypický; což je docela vítaná změna od jiných kriminálek. Seriál se ale hlavně vyznačuje jednou zajímavou věcí, kterou ne každý divák akceptuje. Tvůrci totiž s divákem od začátku manipulují a vedou ho tam, kam chtějí oni. Dívak většinu času nemá příliš prostoru k tomu, aby odhalil něco sám, protože mu jsou předkládány věci, které vedou cíleně k chybným závěrům. Pokud však na tuhle hru ale divák přistoupí, neměl by být zklamán. - "Hey, wasup Linden?!"

Tenhle seriál je prostě něco jiného. Je to vlastně rodinné drama, ale zároveň je to něco mnohem víc. Hned jak jsem objevila tento seriál, celou první sérii jsem zkoukla během snad dvou dní. Ta byla sice dobrá, ale nijak vyjímečná a nějak zvlášť neoslnila, prostě taková pohodovka. Všechno se tak pořád nějak rozbíhalo a charaktery se moc neprohlubovaly, lidi se dávali dohromady a zase rozcházeli a tak pořád dokola, až do posledního dílu. Nebylo to vyloženě vtipné, spíš tak milé, až to bylo úsměvné, což je ale vlastně záměr. Na druhou stranu je to ale velice kvalitní sonda do života 'obyčejného' chlapce, který trpí autismem a jaké je to s ním žít. Potom přišla další série, která přidala na tempu, představila pár nových postav a úžasně prohlubovala charaktery a vztahy mezi nimi. Seriál vlastně nemá žádnou hlavní zápletku, ale i tak se mu druhou sérií povedlo mě vtáhnout do děje. Postavy se mi líbí úplně všechny, protože každá je něčím vyjímečná. Seriál jednoznačně doporučuji, ale pokud si neoblíbíte většinu charakterů, nebude vás to asi bavit, protože tam o nic jiného vlastně nejde a je to celé svým způsobem originálně neoriginální. - "Penguins mate for life. So penguins aren't like people, they're better.

Slovo absurdita asi nejvíc vystihuje tenhle korejský mišmaš. Funguje jako komediální satira, i jako napínavý thriller. Je to divácky zábavné a současně i pořádně odvážné. I když má pobavit, nebrání se zajít ani do silnějšího dramatu. Musím říct, že ten závěr asi jen tak z hlavy nedostanu. A když to tak vezmu, všechno to dává velmi dobrý smysl a funguje to velmi dobře. Dále se mi líbily i postavy. Jak se hezky a postupně jedna za druhou posouvají ve svém plánu, je to zajímavější a zajímavější. Okrem toho z toho vzniká skvělá komedie. A také nesmím zapomenout i na silné dramatické momenty. No myslím si, že závěrečných 10 minut z toho dělá absolutně fenomenální film. Je to velmi dobré zakončení jinak vynikajícího filmu. Dobře se na to dívá, korejština není nijak rušivá a všechny ty jednotlivé situace mě skutečne dostaly. Pro mě je toto jeden z nejlepších filmů tohoto roku. Nemám co zkritizovat. Vypadá to skvěle, zní to skvěle, dramatické momenty jsou silné, akční momenty mě baví, komedie funguje a celé to ve mě vyvolalo silné pozitivní dojmy. - "If you make a plan, life never works out that way."