veru_needy

Emma a Jude, dva mladí, do sebe hrozně zamilovaní lidé. Všechno je tak jak má, život je hezký. Co špatného se může stát? Little Fish je krásný, melancholický a hodně citově založený snímek, jež se zamýšlí nad otázkou, zda je lepší paměť ztratit uplně a smířit se s tím, nebo sledovat, jak vaši nejbližší pomalu ale jistě zapomínají, kdo vlastně jste. Příběh Emmy a Judea se odehrává uprostřed pandemie, kde každého bez ohledu na věk nebo zdravotní stav může postihnout nemoc NIA (trvalá ztráta paměti). Zpočátku je nám nabídnuta pěkná introdukce, kde Emma vypráví o všech následcích této nemoci a také některých lidech, kteří si tímto museli projít. Ovšem tou dobou ještě netušila, že brzy bude mít možnost poznat na vlastní kůži jaké to doopravdy je. Když totiž NIA postihne i lásku jejího života Judea, pomalu si začíná připoustět onu smutnou a nenávratnou realitu; že to co bylo a zatím je, se pomalu ale jistě blíží ke konci. Režisér zde hezky míchá časové linie, skáče z jednoho momentu na druhý. Jde na to jemně a prostřednictvím impresionistického našeptávání, kdy nás za pomoci nádherné hudby na pozadí provádí těmi nejkrásnějšími momenty a vzpomínkami, které spolu hlavní protagonisté zažili. Vrháme se tak do vodního parku, napříč padáčkům padajícími k zemi až po zakázané polibky v nočním klubu a malé rybce v městském akváriu. Tyto okamžiky, které se na první pohled nemohou zdát prachobyčejnějšími, tak získávají v průběhu filmu důležitý význam. Kinematografie je moc krásná, stejně tak jako hudba. Chemie mezi hlavními postavami je nenucená a tak hezky přirozená. Film je jemný, plný emocí, pocitů, a je inspirativní. Příběh těchto dvou lidí zdůrazňuje, že skutečný svět kolem nás je vlastně jen výtvorem naší vlastní mysli, kterou tvoří převážně vzpomínky. A co bychom byli bez vzpomínek? Tento snímek se bude v mém srdci určitě ozývat ještě dlouho. - "They say you can't forget the feelings and I still believe that."

Úžasný Bryan Cranston je zpět a opět jako někdo, kdo ne zrovna respektuje zákon. Tentokrát jde o soudce Michaela, jehož syn Adam způsobí autonehodu a tím tak zaviní smrt syna nejnebezpečnější mafiánské rodiny ve městě. Michael se zde nachází opravdu v zapeklité situaci a nemá na výběr. Synovu budoucnost a hrozící odsouzení se rozhodne nenechat náhodě, celou situaci vezme do vlastních rukou a snaží se ji za pomoci znalosti zákonů a všech dostupných prostředků vyřešit a pokud možno 'zamést pod koberec'. Jednotlivé scény jsou pomaleji gradované, ale zato poté přinášejí zvraty v ději, které jsou neočekávané a hlavní postavy se s nimi musí nějak vypořádat. Přitom také vidíme řadu slabin ve státním aparátu, který nás má chránit. Your Honor je podle mého názoru seriál, který rozhodně nějaké ty trhliny má, ale nadruhou stranu má i skutečný potenciál na to být velice hutným dramatem, které si nebere servítky a které své diváky zarazí do křesla. - "To an honorable man."

Tři mladiství delikventi Angel, Davis a Butch nastupují do nápravného zařízení, kde jsou svěřeni do péče přísného (místy trošičku starostlivého) dozorce. Malérům se snaží vyhýbat dokud jeden z nich není bezohledně napaden jinými delikventy. Stejně jako smečka nalezených psů zavřených v ohradě si mladí muži snaží udržet své duše nedotčené. Násilí ale každou chvílí stoupá a není úniku. Jedná se o snad první snímek z nápravného zařízení, kde dozorci sice nejsou vyzobrazeni jako krvelačná sadistická hovada, ale i přesto stále můžeme vidět, že honění si ega autoritou nad mladistvými, je občas daleko větší problém než samotné činy těchto chlapců. Snímek je ztvárněn realisticky, je násilný a místy docela až krutý (právě díky té autentičnosti). A ono to sakra funguje, nudit se prostě nebudete. - "We're not gonna have any of this bullshit on my court this morning. You ain't no wiggers, no niggers, no fucking crackers. I don't give a shit what you think you is. You a bunch of stray dogs that we got locked up in this dog pound. And you all stink the same."

Velice silný a lidský příběh o vině a odpouštění, který vás ne jen jednou chytne za srdce. Tento snímek poukazuje na excelení herecké výkony Sigourney Weaver a Alana Rickmana. Každý z nich je jiným způsobem vykořistěná osobnost, přesto a nebo právě proto jsou schopni najít společnou řeč a koexistovat lépe než jiní. Příběh nás zavádí do malého městečka v Kanadě, kde každý o každém všechno ví. A právě tady prožije pár nezapomenutelných dní Alex, v jehož autě zahyne dcera Lindy, matky, která trpí autismem. Alex se posléze snaží osamělé ženě pomáhat a přitom se i sám vyrovnat se svými kostlivci. Díky naprosté neformálnosti a obyčejnosti, vystupuje v tomto snímku na povrch lidskost, upřímnost a čistota lidské duše. - "I'd like you to put your arms around me and squeeze me really hard, but don't touch me with your hands."

Musím přiznat, že jsem očekávala něco na způsob "Inside Out", ale spletla jsem se. Tento snímek je uplně něco jiného. Příběh se točí kolem středoškolského černošského učitele hudební výchovy Joea, jehož životním snem je vystupovat v jazzové kapele. Taková příležitost se mu naskytne, ale díky téměř smrtelné nehodě, se z něj stává jedna z duší bez fyzického těla je odnesen do prostoru, z něhož jsou všechny duše dopraveny na druhý břeh. Svým odhodláním a touhou konečně dělat to, co miluje, se z tohoto prostoru dostane pryč na místo, kde čerstvě narozené duše získávají před vstupem na Zemi svoji osobnost. Joe se nehodlá se svým aktuálním stavem smířit a tak spojí síly s duší číslo 22, která po lidském životě vůbec netouží. A snaží se tak své nové kamarádce vysvětlit, proč život na Zemi tolik miluje a sám tak dostává spoustu odpovědí na otázky, na které si sám nikdy nedokázal odpovědět. Určitě jde o film, který je spíše určen dospělým než dětem. Ale to neznamená, že by se měl snímek dětem vyhnout. Rozhodně to má něco z té dětské prdlosti do sebe a hlavně poselství, které by dnešním dětem rozhodně neuškodilo. Soul je niterný, upřímný a celkem i náročý film na emoce a proto nemusí sednou každému. O to víc mu to přidává na hodnotě a divákům na celkovém požitku z filmového zážitku. Soul je upřímnou sondou do nitra lidské duše, která rozesměje, dojme a zanechá po sobě hezký pocit. - "You can't crush a soul here. That's what life on Earth is for."

Hrůzy války si ani nedokážu představit. A zde ji máme naservírovanou velice naturalistickým pohledem, tak krutě brutální jaká opravdu byla. A protože nešetřili životy ani tenkrát, nešetří je ani teď. Velké plus dávám za kameru, která dokáže vtáhnout přímo do děje. Ze začátku jsme té hrůzy vtaženi hned vyloděním v Normandii. Tak ukrutnou půlhodinovou jízdu jsem tedy opravdu nečekala. Steven Spielberg si prostě umí vybírat témata, umí je výborně zpracovat a ještě lépe prodat. Komupak jinému bychom takhle zbaštili příběh kluka, jehož nalezení a umožnění návratu k mamince stálo život několika dalších lidí. Kdo jiný by nás dokázal přesvědčit o reálnosti válečného marastu, kde se z povinného plnění rozkazu stává dobrovolná cesta na téměř jistou smrt. - "I just know that every man I kill, the farther away from home I feel."

Dva bratři si žijí tak nějak na volné noze, přespávají kde se dá a mají jen jeden druhého. Na živobytí si vydělávají netradičními boxerskými zápasy. Stanley se však zadluží u nespráných lidí a po prohrání jednoho z nejdůležitějších zápasů, který měl být právě jízdenkou ven, jim nezbývá nic jiného, než se vydat na dlouhou cestu, na jejímž konci oba bratry čeká souboj na život a na smrt. Ten kdo od tohoto snímku neočekává hodně jako od například od Rockyho, tak rozhodně nebude zklamaný. Podle mého má film něco do sebe. Jednak dobré herecké výkony, druhak skvělý soundtrack a dále hlavně zápletku s táhnoucím se dějem, což mám u těchto menších nezávislých filmů hodně ráda. Plus krásný a dojemný závěr. - "You're special and you're the greatest fucking thing I ever saw."

Nečekejte žádné laciné lekačky, přeřvanou hudbu nebo zohavená monstra. Tento seriál nejlépe vystihuje slovo "poetický". Že to zní nudně? Ale vůbec ne. Příběh hezky plyne, zápletka se rozplétá poměrně pomalu (ale díky tomu se stihnete do postav vžít a zamilovat si je). Podobně totiž jako u Hill House, i tady je krásná atmosféra záhady a tajemno. Rozhodně ale nehodlám srovnávat, poněvadž první série s toutou nemá obsolutně nic společného, co se děje a zápletky týče. Příběh Bly Manor má pomalejší rozjezd, což v tomto případě není vůbec na škodu. Nicméně později atmosféra houstne a věci se dají do pohybu. Naštěstí ne všechny záhady zůstávají až do konce a jsou odhalovány průběžně, což je vždy dobré pro rozvoj postav a velice obohacující k pochopení. Postavy byly skvělé. Malý Miles i jeho sestra Flora, odvedli opravdu obdivuhodný výkon na tak malé děti. Ono vlastně celé to osazenstvo pracovníků Bly Manor bylo skvělé. Zahradnice Jamie mi byla asi nejsympatičtější a Hannah s Owenem si nadobro získali moje srdce. U finále jsem opět posmrkala spoustu kapesníků, to zkrátka umí jen Flanagan. Kvalitou rozhodně lepší než American Horror Story, ale podobný formát tomu svědčí. Je to krásně pochmurný seriál. - "We lay my love and I, beneath the weeping willow. But now alone I lie, and weep beside the tree. Singing Oh Willow Waly, by the tree that weeps with me till my lover return to me..."

Na tuhle romantickou komedii se v televizi vždy ráda podívám. Nevím proč, ale něčím si mě tento snímek podmanil; působí tak nějak reálně, tedy když opomenu takové ty klasické americké přeháňky. Je trošku nutno poznamenat, že tak to holt dopadá, když nejste schopni říkat pravdu... a někdy ani sami sobě. Ale v tomto případě, je to spíše úsměvné. Julia Roberts je dobrá herečka a v těchto filmech jí to sluší. Dále je tu sympaťák Dermot Mulroney, který spolu s Julii tvoří sympatickou dvojici nejlepších kamarádů, kteří by tak moc chtěli si k sobě cestu najít, až se to nakonec nepovede. - ♪With each word your tenderness grows, tearing my fear apart and that laugh, that wrinkles your nose touches my foolish heart♪

Tak tohle je přesně ten typ seriálu, o kterém jsem nevěděla že chci, ale jsem ráda, že jsem ho dostala. Jde o tvůrcovsky do detailu propracovaný dramatický skvost, který je děsivý a mrazivý a při tom to nemá s hororem v pravém slova smyslu moc co dělat. Scénáristicky jde o extrémně kvalitní počin. Dětští i dospělí představitelé sourozencům a svým postavám vdechli život. Konceptuálně je seriál postavený tak, aby jsme důkladně poznali hlavní postavy, porozuměli jejich psychice a následkům, které na nich zanechal dům, ve kterém jako malí žili. Zároveň je však série nastavená tak, abychom získali podrobnou představu o příběhu jako celku. Do toho Hill House nabízí vydařený original score; do teď mám při úvodní melancholické melodii husí kůži. Dobré horory jsou nedostatkové zboží a dobré seriálové horory jsou ještě mnohem vzácnější. A hlavně proto Hill House tolik vyčnívá, aneb má vlastně všechno, co od takového hororu očekáváte. Má velkou záhadu, která se pomalu rozplétá. Má mrazivou atmosféru, která vás udrží ve střehu a nutí se dívat dál. Má nezapomenutelné scény. Má povedené zakončení a uspokojivé vysvětlení. Je to originálně napsané, skvěle zahrané a výborně natočené. Hill House je jednoduše svižným závanem na poli seriálového hororu. - "Ghosts are guilt, ghosts are secrets, ghosts are regrets and failings. But most times, most times a ghost is a wish."