atmen

Na přeceňovanou Lásku nebeskou se tento výtvor dívá z úctivé vzdálenosti. V Lásce nebeské mě zaujaly některé příběhy natolik, že jsem se na ně i těšil v mezidobí těch vatových. Pátrám, který příběh mě zaujal zde, možná ten květináře a učitelky, možná krása E. Roberts, ale výčet těch nezajímavých a dokonce i trapných byl jasně nadlimit. Suveréně v této kategorii vede ten malý klučina se svou valentýnkou pro svou učitelku. To jsem se cítil trapně i za něj... Já osobně Valentýna rád nemám, u nás tuto tradici bohužel úspešně propagují veškerá média a člověk před ním stěží uniká. Zatím odolávám, ale jak dlouho vydřžím, než mě ty masmédia též oblbnou nedokáži odhadnout. Do té doby bych nechal tento výplod amíkům, ať si u něj s kapesníkem v ruce popláčou a ukáží na jakýchže mravních hodnotách stojí tamější společnost... Lásce nebeské bych dal 3,5 hvězdičky a Na sv. Valentýna si zaslouží 2,5 hvězdičky. Škoda, že se tedy půlky nemohou udělovat...

V divadle to by to zřejmě zapůsobilo více (herečky v plavkách určitě), ale z tv záznamu to působí příliš rozvlekle, toporně. Rozhovory se vedou tak, že vás napadne, ti snad jen plkají to, co je právě napadne. Vím, že to byl záměr, ale vést rozhovory sofistikovaněji, určitě by se z daného tématu vytěžilo více... Zaujmulo mě, jak si herci v předělech sami přestavovali kulisy pro další scénu a hudební podkres soudobých kapel Placebo, Tool a Snow Patrol. Především tato skladba je skvělá http://www.youtube.com/watch?v=18ZVAPxJVMQ

Do standartní podívané v daném žánru jí posouvá účast R. McAdams a H. Forda. V příběhu se jinak nestane nic, co by vás alespoň trochu překvapilo, vtípků spíše méně než více. Na druhou stranu je pozoruhodné kolik těchto průměrných (neurazí ani nenadchne) filmů v průběhu roku v USA vznikne. U nás je tento žánr opomíjen mílovýmy kroky. Snad jen Poledňáková se za ně nestydí. Ostatní raději točí art filmy, které pokud se nepovedou a nechodí na ně lidi, tak se to hodí do schématična, že zůstal autor lidmi nepochopen.

Nevím proč, ale mám zde stejný problém jako při sledování Tamara Drewe. Opět krásně vykreslené poklidné ospalé městečko, ve kterém jakoby chcípl pes, skvěle načrtnuté postavy, ale zde je to co mi nesedí. Všechny postavy jsou zdeformovaně pokřivené. Takže tu máme osamělou matku malého syna, která podvádí svého snoubence ze svým šéfem, který má manželku v 6 měsíci těhotenství. Její bratr se životem brodí bez cíle a snahy někam zapadnout, tak jen znepřijemňuje osudy těch, které ho protnou jeho cestou životem...Vím, že nikdo není dokonalý a lidé mají svá slabá místa, ale zde postupně vystupují jen záporné vlastnosti a já jsem ten, co hledá u lidí většinou to dobré...Hold jsem naivní snílek....

Třetí hvězdička za K. Heigl, které tyto snímky svědčí...

Jelikož jsem neviděl ani jeden Muzikál ze střední, takže nemám Z. Efrona zaškatulkovaného jako většina zdejších uživatelů. Takže při vyslovení jména Efron se mi v žádném případě neježí chlupy. Ba co víc, třeba ve filmu Znovu 17 se mi jeho projev líbil a opět na rozdíl od většiny si myslím, že drama by dokázal v pohodě zahrát, jenže zde pokulhává kostrbatý fantasy scénář, který je spíše od druhé poloviny dobrodružnou pohádkou než lidským dramatem... Škoda, že se příběh neodehrával v rovině, která byla v první polovině filmu... To bylo uvěřitelné...

Věřím tomu, že u natáčení byla větší psina, než na jakou jsem se nakonec díval. Ale na druhou stranu, z filmu na mě dýchla jakási nostalgie a pohoda z časů mého dětství. Zato palec nahoru...

Prostředí venkova je vykresleno takřka jako ve Vraždách v Midsomeru a bohužel musím podotknout, že většina postav by si zasloužila i skončit jak je běžné ve jmenovaném seriálu. Proto je s podivem, že tento temný osud postihne jen jedinou postavu. Víc by se mi líbilo, kdyby film Tamara Drewe sklouzaval ke komedii než k dramatu. Je tomu ale naopak.

Doba jde stále dopředu, a tak se není čemu divit, že se zfilmuje úspěšný komiks, dosadí mladýma hvězdičkama a pak jen čeká, jak se na udičku chytí návnada, která je unašena těma cool scénama a kudrlinkama kolem dokola. Ne neberu film příliš vážně, ale i tak se bojím dopadů těchto žánrovek především na děti, pro které to sice není primárně určeno, ale které si snímek dozajista najdou...

Je příjemné sledovat snažení Michaeala Pecka, jak se vymanit z područí svých rodičů, jak se začlenit do školního kolektivu, jak získat přízeň krásné, starší školní krasavice Emily, ale bohužel chybí mi zde nějaká přidaná hodnota. To je scéna, kterou bych si zapamatoval a až příště uvidím v tv programu Prostě Peck si tak vzpomněl, tohle chci vidět ještě jednou...