kubilov

Film, kterým se jeden z největších a nejgeniálnějších Švédů, režisér a scénárista Ingmar Bergman, poprvé dotkl filmové dokonalosti. Sedmá pečeť je v podstatě esencí středověku, středověkým obrazem doby či filmem, který snad nejvěrněji dokázal zhmotnit středověké hodnoty, lidské touhy, vztah k Bohu a vůbec celé myšlení této temné a špinavé doby, která odhalovala ty nejspodnější lidské vlastnosti a motivace a kde skutečně reálně platilo ono sousloví o tom, že silnější pes má vždy výhodu. Když jsme u vztahu mezi člověkem a Bohem, rytíř Block (mimochodem ten je zde naprosto ukázkovým rytířem z hrdinských eposů - křesťan, věrný autoritám, statečný, bojující za hodnoty, které upřednostňuje před svým životem atd.) zde s Bohem / potažmo s nadpřirozenem komunikuje přes prostředníka, jak je ostatně v katolické církvi dodnes zvykem. V severní Evropě ostatně v období křížových válek, které se odehrávaly daleko daleko před pro severní Evropu tak důležitou a tvárnou reformací, žádná jiná forma křesťanství nebyla. No a východní / byzantská církev se zde po schizmatu v roce 1054 celkem pochopitelně také neuchytila. Jednak kvůli historicky vyznávaným hodnotám, tak ale i pro vzdálenost. Ale zpět ke katolickému přijímání a ke kontaktu věřícího s nadpřirozenou božskou entitou. V Sedmé pečeti je tím prostředníkem Smrt. Zdánlivě neomylná, důsledná a nekompromisní smrt, jíž je sice pochopitelné se bát, avšak dojde-li k prozření a smíření se s ní, lze ji přijmout i takovým způsobem, jakým je přijata na konci celého filmu. A když už mluvíme o filosofické rovině díla, které dává Bergman tentokrát daleko větší přednost před tou psychologickou, kterou také velice rád ve svých dílech řeší, tak se zde velice přesným a autentickým způsobem vyjadřuje k hlavní filosofické škole onoho období - scholastice. Modernější scholastika vychází z učení sv. Tomáše Akvinského, který ji však nijak extra neobohatil, spíše ji jen dal pevný řád, aby dokázala fungovat jako alespoň trochu ucelený směr. Na rozdíl od patristiky sv. Augustina, kdy byl Bůh neomylný, nedefinovatelný a absolutní, je scholastika otevřená diskusi, zkoumání a velmi lehké konfrontaci. Ne však tolik jako ještě daleko více pokročilejší baroko, které se vrací ke středověkým hodnotám a jeho učení, avšak v daleko modernější formě. Tento aspekt pak Bergman použil pro postavu dívky obcující s ďáblem, kterou vyslýchá hlavní postava při cestě za marným pochopením a vysvětlením, kterého se mu zoufale nedostává. Mezi vůbec nejdůležitější motivy neustálé přítomnosti Boha jako neviditelné postavy hrající v celém filmu velice významnou roli je pak černá smrt. Mor byl ve středověku největším důkazem existence božské síly, protože co jiného by dokázalo ve své největší síle vybít takřka polovinu obyvatelstva Evropy? I zde se mor plíží za sledovanými postavami a vždy si najde chvilku kdy se jim jako boží rámě zjeví a pohrozí svou nemilosrdností. Na toto všudy přítomně reagují boží služebníci v rolích nuzných seveřanů skoro až hysterickými projevy víry a odevzdanosti, kde nechybí trnové koruny, sebemrskačství nebo vláčení obřích křížů. Díky několika narážkám si odvodíme, že morovou ránu brali podobně jako v polovině 14. století v celé Evropě jako předzvěst Zjevení svatého Jana, událost jinak známou jako Apokalypsa či Soudný den nebo Poslední soud. Zkrátka, Ingmar Bergman natočil dokonalé středověké podobenství o lidské víře v Boha, o všemohoucí Smrti a to celé v kráse syrovosti středověké deurbanizované severní Evropy očima ctnostného rytíře, jenž se po desetiletém válčení ve Svaté zemi vrací do vlasti, kde však útěchu své duše nenajde. Úžasnou alegorií samou o sobě je pak ona celý film trvající šachová partie, která v sobě má vše o čem jsem se tak rozVláčně vyjadřoval. Nejlepší Bergman.

Tak na Padesátku jsem se celkem těšil, protože chytrý český komedie mám docela rád, i když jsou trochu jednoduchý, tak mi to nevadí. Ovšm definitivně mě přesvědčilo až doporučení Dášy Havlový, že prej jí to úplně nadchlo. No.. mě to sice nijak nenadchlo, ale jelikož jsem fanda Kolečka a jeho humoru + mám nějakou zvláštní slabost pro to, když je v nějakým filmu opravdu hvězdný obsazení (e.g. Všiváci), a tak je to u mě za 3*, i když to teda mohlo být daleko daleko lepší, zvlášť teda ke konci. K hercům. Pavelka mě mile překvapil, protože na to, jak ho nemusím, tak byl fakt dobrej. Taclík jako vždycky ok. Prachař vtipnej s divnou úchylkou. Cibulková mi dost vadila.. já nevim, ale nikdy jsem jí neměl úplně rád a vždycky mi připadala jak nějaká stará husa. Schmitzer dobrej magor, tomu to fakt věřim tyhle polohy. Z roku '77 Voříšková a Mádl svoje klasiky tzn. nadprůměr. Kotek, Vagnerová, Hádek, Ruppert, Pavlásek, Žáček, Kaiser úplný štěky, ale i tak mě spousta z nich stačila za ten svůj krátce vymezený čas pobavit. Žádnej zázrak, ale u mě Kotek režisérsky naprosto ok.

Pohled zpět do doby, kdy to ještě transgender osoby neměly tak krásné jako dnes. Jasně, pořád se najdou miliardy ignorantskejch lidí, který se pletou do cizích věcí, a jasně, stále je to nejutlačovanější komunita z LGBT, ale Danish Girl přináší pohled do doby, kdy byl opravdový průser cítit se jako někdo jiný. Eddie Redmayne velice dobrý, i když mně daleko více uchvátil o rok dříve jako Steven Hawking, za to Alicia Vikander je úžasná! A nejenom kvůli tomu full frontalu. Už bylo načase mít další mladou a navíc krásnou a talentovanou herečku v Hollywoodu. Alicia se navíc od Američanek liší svým exotičnem. Oscar zcela po právu. Jinak celkově film myšlenkově výborný, ovšem to provedení mi zrovna úplně nesedlo a tak jsou z toho vzhledem k potenciálu lepší 3*

Lidská samota v tváří tvář smrti, která rozhodně není taková, jak by to byl kdo čekal. Klasický Bergman, který mně konkrétně úplně nesedl. Mám radši jiné jeho kousky.

Dva kovbojové co mají rádi trochu jiné rodeo než všichni ostatní. Legendární Ang Leeho film, který je kultovní záležitostí snad celé LGBT komunity mě však nechává chladným, protože kromě skvělého Heatha s Jakem v něm až tolik nevidím. Ta výpověď té před AIDS doby mě u toho prostě nedokázala udržet celou dobu napjatého a natěšeného.

Nemám slov, nepochopitelně dokonalé. Jake v dvojroli opět bezkonkurenční + ty dvě úžasné stejné ženy Mélanie Laurent a Sarah Gadon. Dlouho jsem neviděl nic tak hypnotického a přesto relativně svižného a ve výsledku tak oslnivého.

Cormac McCarthy je dle mého názoru jedním z největších amerických romanopisců druhé poloviny dvacátého století až do současnosti, přičemž si právě v novém tisíciletí připsal na konto své nejlepší práce. Což o to, Hraničářská trilogie je skvělá, ovšem Cesta a Tahle země není pro starý jsou ještě někde o úroveň výše. No a stejně jako Tahle země, tak i Cesta dostala vynikající filmové zpracování, které sice nevyletělo tak, jakoby jí natočili bratři Coenovi, ale adaptace je to velice vydařená. Atmosféra instantně depresivní postapokalyptické země, kde pomalu umírá lidství + vynikající Viggo Mortensen + věrné držení se předlohy = velice slibná budoucnost pro Johna Hillcoata.

Chápu to, spoustě lidí se musel EXODUS strašně nelíbit a jak říkám, přestože já jsem byl skoro absolutně nadšen, tak na druhou stranu moc dobře chápu to rozporuplné přijetí, balancování na hraně propadáku nebo přímo hate, ne každému tohle mohlo sednout a dokonce si i myslím, že jde o jeden z nejvíce vyhraněných Ridleyho filmů, což chce odvahu, i když on si už ve svém věku nemusí nic dokazovat a může točit přesně tento typ filmů, ve kterém se nemusí zavděčovat všem. Jako to například musel udělat v Gladiátorovi. Jako teolog amatér samozřejmě oceňuji pracnost a náročnost procesu fúze druhé knihy Mojžíšovy a hollywoodského filmu, který musí pochopit většina obecenstva, proto chápu volbu za tajemného a mezi zdroji neshodného kandidáta na onoho egyptského faraona z Exodu Ramsese II., jenž je mnohými považován za největšího egyptského panovníka vůbec. Co se týče toho velmi diskutovaného odklonu od "reálií" nebo tedy spíše by se chtělo říci "pravděpodobných událostí", tak jde o zcela logické úkroky, které ve výsledku Mojžíše vykreslují o trochu zajímavěji a pro film poutavěji, což je pro tak velký a dlouhý film potřeba. Jinak technicky je film zpracován velice dobře, výprava krásná, CGI až na pár míst více než působivé, takže starověký Egypt mohl na plátně ožít. Mimochodem buďme celkově rádi za každý film ze starověku, byla to velká doba a natočit takový film je dnes pěkně drahé, přitom námětů jsou stovky a stovky. Bale jako Mojžíš naprosto adekvátní, Edgerton a Turturro jako egyptští faraoni jakbysmet. Sigourney Weaver zase úplně mimo, ale to ona je už hoodně dlouho, tak to zas až tak nepřekvapí. Ridleymu salutuji, výtečné.

Jedna z těch vůbec nejlepších cimrmanovských her v úžasném provedení, ve kterém zcela vyniká zejména mistr Svěrák, jehož Krátkozraký je neodolatelný. Ani příliš nevadí, že chybí pan Smoljak, protože princezna pana Bruknera či dvoják Miloně Čepelky to vyrovnají. Kratší, o to však lepší seminář.

Spolu s Vaculíkovou Sekerou je Kunderův Žert z hlediska společensko-politického sdělení jednoznačně největší a nejdůležitější knihou šedesátých let dvacátého století v československých literárních vodách, o to těžší muselo být tento komplexní a kompozičně složitý román zfilmovat, což se však Jaromilu Jirešovi povedlo více než uspokojivě, přesto si myslím, že kdyby bylo na realizaci filmu více času, financí a dalších faktorů, dalo by se z této vynikající předlohy dostat ještě o něco více.