kubilov

Nejlepší současný evropský režisér (nepřekvapivě Ital) Paolo Sorrentino je mistr audiovizuálního filmového umění, což v některých jeho filmech možná stráží slabší dějová linka. To ale v Mladém papeži nehrozí. Seriál nabízí do té doby nevídaně podrobný a veskrze zajímavý a neotřelý pohled na Vatikán, jeho zákulisí a různé postavičky, které v něm operují se svou mocí. Mladý americký papež Lenny Belardo měl být konsenzuálním papežem, který bude moci být zpoza zákulisí manipulován a který pomůže mírně liberalizovat katolickou církev, jenže opak je pravdou. Názory mladého papeže se ukáží jako rigidní, a když vyhlásí kvazikonzervativní revoluci, tak i nebezpečné. Jude Law předvádí něco neuvěřitelného, co nabízí úvahu, že byl snad pro tuto roli stvořen. Jinak herec spíše mírně úspěšných filmů, romantických komedií a nepříliš zprofanovaných artovek, byť dvakrát nominovaný na Oscara, se pod režijním vedením brilantního Paola Sorrentina stal ztělesněním charismatu. Silnou, avšak křehkou osobnost, která lavíruje mezi uhrančivostí, namyšleností, brutálnosti, sebestředností či naléhavostí a vstřícností, nejistotou, přátelskostí a vroucností mu divák jistě musí uvěřit. V momentě zvolení nejmocnějším mužem církve však ani zdaleka není hotovým papežem, stále ho dohání běsi minulosti, o kterých se díky retrospektivním vložkám dozvídáme, drtí ho jeho stigmatická podstata opuštěného sirotka a trpí a učí se žít se svým darem či prokletím v podobě budoucího světectví. --- Trojice režie, kamera a hudba vytváří naprosto perfektní a dokonalou souhru, díky které může vyniknout Sorrentinova genialita pro audiovizuálno až by člověk brečel jak krásné může být filmové umění. Naprosto perfektní, což naplno kulminuje během papežova proslovu ke kardinálům v Sixtinské kapli, samozřejmě včetně majestátního příchodu. --- Afterall... po shlédnutí nemohu jinak než konstatovat, že jde o nejlepší seriál, který jsem viděl. Nejsilnějších 5* za mimořádně dlouhou dobu... snad od There Will Be Blood.

Californication byl můj dlouhodobý dluh sám k sobě, takže když jsem se k tomu konečně dočkal, bingenul jsem to za nějakých 7-10 dní prakticky v kuse. Jelikož mám rád Dva a půl chlapa, hrozně se mi líbily i životní příhody Hanka Moodyho, které jsou ale o to působivější, že na sebe více navazují, jsou depresivnější a v životě promiskuitního muže ve středním věku uvěřitelnější. Ostatně také Californication hned putoval do oblíbených. Hlavní schéma, kdy se Hank kurví, zatímco neustále miluje matku své dcery je vynikajícím způsobem vyřešené a celých sedm sérií má co nabídnout, byť místy je vztah Hanka a Karen hrozně mimo, což vychází z toho, že Karen je z jejich vztahu-nevztahu hrozně bipolární a jeden díl je na něj k smrti nasraná a další díl už se na něj zas usmívá. Docela mě otravovalo i chování Beccy, ale v rámci toho, že byla v pubertě a rodiče jí prováděli tohle, jsem to ochoten odpustit. --- Lew Ashby oblíbená vedlejší postava, Hankův mamvpičismus smíchaný s nihilismem a romantismem je neuvěřitelná kombinace. --- V prvních dvou sériích jsem se smál hodně, ty jsou hodně na humornou notu, dál díl S03E08 je hrozná sranda, stejně jako S06E06 a S07E10. --- 1. série 5*; 2. série 5*; 3. série 5*; 4. série 4* (ta je hodně na vážnou notu, ale i tak mě moc bavila); 5. série 4*; 6. série 5*; 7. série 4,5* (obecně nejhůře hodnocená, chápu, Levon je retard, ale Julia je moc fajn a celkově je to dost feel good série).

Ano, zde je. Můj nejmilejší seriál s tím nejlepším seriálovým hercem, Hughem Lauriem. Každá epizoda je originál, nabitý hláškováním House až po okraj. Jeho neskutečné charisma, pohotovost a neortodoxní způsoby jsem žral od prvního dílu prakticky celých osm let. I když byl v blázinci nebo ve vězení, nikdy neztratil nic ze své geniality. Oblíbená postava: Gregory House

Sociálně nekorektní seriál, trochu překvapivě pocházející z konzervativní Velké Británie. Absenci inteligentního děje nahrazuje spousta vtipů a naprosto šílená atmosféra, která donutí nenudit. Originální postavy i jejich schopnosti, které se s přibývajícími sériemi mění a jsou čím dál zajímavější. Oblíbená postava: Rudy Wade

Na tohle jsem čekal tak strašně dlouho! V podstatě bezchybný seriál, který všechny ostatní projekty s označením "nebezpečné, vtáhne a až do konce nepustí" strká do kapsy a stává se jedním z úplně nejlepších seriálů, jaké kdy poznaly světlo světa a v dnešní tvrdé konkurenci opravdu skvělých seriálových počinů se vyhřívá minimálně v top 3. Kevin Spacey hraje prohnilého Franka Underwooda s takovým přesvědčením a zaujetím, že nedělá nejmenší potíže vše mu uvěřit a navíc je jeho výkon celkově tak kvalitní, že za posledních patnáct let u něj nemá obdoby, vrací se tedy kvalitativně do svých daleko povedenějších 90. let, kdy mu filmový průmysl ležel u nohou. Také Robin Wright jako manželka Clair se nenechává zahanbit, přičemž dohromady tvoří velice neortodoxně fungující pár, jenž je však smrtelnou kombinaci pro jakékoliv odpůrce. V první sérii navíc září i Kate Mara. Už od prvního dílu je v seriálu Fincherův rukopis a dohled vyloženě hmatatelný a neztrácí se dokonce ani ke konci 2. série. --- Třetí série je totální vražda, všechny emoce vyšponovaný na maximum, zvraty jsou stejně kvalitní jako v předchozích dvou sériích a hlavně... všechno je ještě větší a ještě globálnější. Ruský prezident Petrov a hlavně manželský vztah hlavní dvojice jsou největší highlighty celé série, přičemž vše eskaluje až do těžko uvěřitelných mezí. Miluju Kevina Spaceyho a Frank Underwood je (všechna úcta k jeho předchozím rolím) jeho vůbec nejlepší role v kariéře, pro tohle se narodil. --- Ke čtvrté sérii nemám co dodat, nejvíce konzistentní a kvalitativně nejvýše položený seriál současnosti i minulosti. 1. 100+% | 2. 100 % | 3. 95 % | 4. 100 %

Dlouho jsem si lámal hlavu jak mohl někdo vyfouknout Matthew McConaugheymu Zlatý globus za rok 2014, teď se již nedivím. On totiž McConaugheyho Rust nebyl zas až tak dokonale nepřekonatelný, ve stejném roce, troufnu si říci, úplně stejně zazářil Billy Bob Thornton, kterého jsem nikdy tak úplně v lásce neměl, ovšem ve Fargu byl jako Lorne Malvo absolutně perfektní. Za tuhle úžasně předvedenou deseti dílnou minnesotskou parádu si zaslouží z celého tvůrčího týmu to největší absolutorium. Takovýhle herecký představení jsem už teda pěkně dlouho neviděl. No ale abych tu nevelebil jen BBT, tak to co předvedl Martin Freeman bylo opět obdivuhodné. Ten přerod ze zakřiknutého nemehla v úspěšného pojišťovatele roku a samozřejmě co to zapříčinilo.. no, jestli ho dodnes někdo ještě nebral jako seriózního herce, už by bylo načase, aby začal. Ve vedlejších rolích potom variace na Frances McDormand, tedy obtloustlá velryba Alison Tolman a nemehlo + budižkničemu Colin Hanks. Opravdu zajímavá dvojka, která však mezi dalšími bizarními postavičkami až tak nevyčnívá. Jinak jsem strašně rád, že vůbec k oživení Farga došlo, protože původní film z roku 1996 mi opravdu učaroval. Ta atmosféra, ta široká bílá pole, ty bizarní postavičky... a tohle všechno seriálové Fargo má. Některé aspekty rozvíjí, obohacuje a v některých dokonce původní film i překonává. Přitom si neodpustí několik mrknutí k fanouškovi filmu bratří Coenových, které nezasvěceného neruší a fanouška potěší. Navíc vyprávěcí linie se také velice chytře prolínají, a tak alespoň v prvních epizodách dost často důsledek předchází příčině, což při zasvěcování diváka do seriálového světa vytváří ještě větší napětí a nutí tak i ty méně pozornější zbystřit hledat odpovědi a souvislosti. Dát po takovéto takřka až oslavné ódě Fargu jiné než stoprocentní hodnocení by byl nesmysl. Jakékoliv chyby se totiž opravdu nesnadno hledají. --- Jak vymyslet, napsat, nacastovat a nakonec i natočit druhou sérii veleúspěšné televizní série, která navíc vychází ze zcela specifického a kultovního filmu z poloviny devadesátých let, a to abyste uspokojili jak fanoušky původního filmu, tak fanoušky první série a případně nalákali ještě nějaké nové? Inu, úkol hodný opravdových mistrů svého oboru, což rozhodně komplet celý film stojící za Fargem je. Jinak by druhá série dopadla průšvihem, což se tedy rozhodně nestalo. Jednou z nejdůležitějších věcí, které zaručily tento úspěch, a zároveň jednou z nejnebezpečnějších, byl lehký odklon od toho Fargo mikrosvěta, ve kterém se odehrávaly předchozí události. Druhá série je od těch bizarních postaviček a svérázného světa vzdálená nejen svou lokací (Luverne leží na v samém jihozápadním cípu Minnesoty), ale i stylem vyprávění (gradace přichází postupně, v první sérii šlo spíše o sérii gradací), vedením postav či oním trochu kontroverzním nadpřirozeným motivem, který ale člověk Farga znalý jistě akceptuje, protože ve Fargu je možné vlastně cokoliv. Druhé sérii True Detective by to jistojistě neprošlo, to jsou totiž dvě naprosto odlišné světy. Velkou devízou jsou opět samozřejmě výtečně zahrané postavy, zejména Kristen Dunst se ve své na první pohled normální postavě úžasně herecky realizuje, tempo a atraktivita vyprávění, kdy prakticky neexistují během té takřka desetihodinové stopáže hluchá místa, zajímavý komiksový styl prolínání obrazů, usnadňující paralelní orientaci ve světě různých postav a vyprávěcích linií (nejlépe viditelné při krásné hře s divákem v kontrastních dílech 7 a 8, kdy je s divákem opravdu velmi pěkně vrtěno). K tomu si lze připočítat ještě dobové reálie, které nebyly opomenuty. Tedy sedmdesátkové UFO senzace v Minnesotě, Ronald Reagan, syndrom války ve Vietnamu velice citlivě zapracované do hlavního příběhu - tedy rozpínavosti moderní mafie z Kansas City na severní středozápad, kde naráží na německou starousedlickou rodinnou mafii a její hodnoty. Samozřejmě doprovázené pohledy policistů. Kristen Dunst jsem již zmínil, ale co se týče dalších rolí, tak mě nejvíce bavili Kitchen Bros a Mike Milligan, Simone Gerhardt, Hanzee a samozřejmě i svérázný právník v podání Nicka Offermana. Po tomhle už se nemůžu dočkat třetí série. Zvlášť potom, co jsem si zjistil, o čem má být. 1. 100%+ | 2. 90%

True Detective splnil svůj potenciál na 1000%. Je mnoho seriálů, jejichž sledování diváka velmi baví, ale rozhodně není až tolik těch, u kterých se nemůžete odtrhnout a celou osmihodinovou stopáž zvládnete třeba za dva dny, tento mimořádný seriál však takový je. Perfektně zamotaný příběh o masovém vrahovi v zálibě v okultismu by sám o sobě takovou davovou hysterii nevyvolal, tou největší sílou celého projektu jsou samozřejmě oba hlavní protagonisté, které mám osobně oba velmi rád, a jejich podrobné psychologické vykreslení, které je v některých případech až překvapivě hluboké a podrobné. Matthew McConaughey se po rázné změně svého výběru rolí a jejich ztvárňování už definitivně posunul mezi ty nejlepší herce, které v současné době Hollywood nabízí (u mě top 3 třeba), a tak po právu této televizní minisérii se svou postavou těžko definovatelného a často mrazivě filosofujícího Rusta neohroženě vládne a ukazuje se tak jako velice progresivní herec. O osm let starší Woody Harrelson, druhý v řadě, se ze začátku drží v pozadí a jakoby sleduje McConaugheyho herecký koncert, ke kterému se ale postupem času velmi ochotně přidává a ukazuje tak, že není pouze skvělým bavičem a hercem vhodným jen do komedií, ale i kvalitním dramatickým hercem, jenž dokáže zahrát rozpolcený charakter podobně skvěle. Co se týče Michelle Monaghan, tak ta hraje velkou roli zejména v prolínání osobního a profesního života obou vyšetřovatelů, což poté oběma výrazně znepříjemňuje jak pátrání po vrahovi, tak i soukromé žití. Aby se nestálejší divák nestačil nudit, připravili si pro tento případ Fukunaga s Pizzolattem vyprávění hned ve třech časových liniích, které tak dokáží věrně popsat celý průběh sedmnácti let, které všem zúčastněným nevratně proměnili životy. A kdyby ani toto někomu nestačilo, tak je každý díl správně vygradován, přičemž nechybí buď zajímavé odhalení nebo perfektní akční scény, které snesou to nejpřísnější měřítko (černošská čtvrť, pronásledování pachatele v 5. díle, závěr ve zvráceném prostředí v 8. díle). Místo toho, aby seriál šel přímo a neohroženě za závěrečným rozřešením od prvního dílu přesně a bez odboček k osmému, naštěstí nabízí spoustu slepých dějových ramen, které alespoň zavaří závity pozorně sledujících, dvojitý konec, když první přijde již po čtyřech hodinách od úplného začátku, atd. Toto mistrovské dílo se bude jen velmi obtížně překonávat, a to ne jenom letos. ---------- V letošní letní seriálové sezoně mohlo být těžko něco více diskutovanější než druhá série jedné z nejlepších televizních sérií všech dob. Těch 8 dílů, které spatřily světlo světa v lednu a únoru 2014, už zřejmě navždy vstoupí do seriálových příruček pro příští generace. O to těžší (nemožnější) tak bylo pro Nica Pizzolata a šestici režisérů včetně Justina Lina navázat na dokonalost první série a přivést rovnocennou druhou sérii. S potěšením jsem kvitoval, že na první sérii se nenavazuje, příběh skončil, opona spadla a je čas na něco jiného. Na něco většího, nebezpečnějšího a mrazivě realistického. Druhá série True Detective je oproti té první, která byla při zpětném pohledu až překvapivě komorní, daleko rozmáchlejší. Začněme u toho, že ze dvou hlavních postav se zde staly čtyři, ten "temný" případ sahá do mnohem vyšších pater společnosti a okrajově i nepřímo se dotýká také o mnohem více lidí. Přes to všechno jde o konzistentní, napínavý a inteligentní seriál, který trochu překvapivě drží i herci, kteří i když nedosahují kvalit Matthewa McConaugheyho a Woodyho Harrelsona, přesto podávají své nejlepší herecké výkony vůbec. U Colina Farrella se to dalo celkem čekat, tomu tahle role sedí jako ulitá, ale na Rachel McAdams a Vince Vaughna jsem byl opravdu mimořádně zvědav.. a nakonec nadmíru spokojen. Potenciál zkaženého, prohnilého a hnusného města Vinci v Kalifornii naplněn dostatečně. Highlighty série jsou: konec 4. dílu, rozdělení příběhu na začátku 5. dílu, závěr 6. dílu a samozřejmě velké rozřešení v poslední epizodě. Nechápu ten hate, je to nesmysl čekat dvakrát to samé. Ale to se některým lidem prostě vysvětlit nedá.

Vynikající seriálové překvapení. Překypující sprostotou, skvělým břitkým britským humorem, existenciální problematikou a (sic!) feminismem. Phoebe Waller-Bridge je neuvěřitelně vtipná, talentovaná a skvělá, fakt jsem si jí za těch pouhých 12 dvacetiminutových dílů velmi oblíbil. Pilot je naprosto famózní a zběsilý, pak tempo poněkud upadá (dna se dotkne ve čtvrtém dílu první série), ale druhá řada je opět zcela vynikající, k čemuž velmi dopomáhá skvělá postava kněze Andrewa Scotta. I ségru jsem si oblíbil, i když vypadá jako tužka. Nejlepší sitcom za velmi dlouhou dobu. První série za hodně silné 4*, druhá za jednoznačných 5*

Přestože jsem se tomu hrozně dlouho vyhýbal, nakonec jsem si Sex Education s tím, jak vyšla třetí série, zapnul a bingnul jsem to celé během pár dní. Největší síla Sex Edu je v práci s postavami, scénáře k jednotlivým dílům i celý koherentní seriálový námět musí držet v rukou a psát mimořádně nadaní autoři, protože skoro všechno, co se během tří sérií stane, je extrémně relatable. Velikou výhodou je také středoškolské prostředí, které nabízí spoustu všemožných různě se definujících a chovajících postav, které navíc dospívají, takže umožňují scénáristům jejich charaktery důvěryhodně směřovat různými směry. Často se tak stane, že na některou z vedlejších postav na pár dílů pozapomenete, aby se včas vrátila a ohledně jejího problému se točila celá epizoda. Do toho je Sex Ed narvaná vtipem, romantikou, tragikomikou (potrat, after sex pill...) a v neposlední řadě se mi také hrozně líbí práce z hudbou, kdy hlavně ve třetí sérii jsou do různých momentů střihnuté skvěle padnoucí písničky - namátkou Sound Of Da Police, Save A Prayer nebo The Man In Me. --- BTW. I když mám hrozně rád Margot Robbie a Maeve je její naprostá lookalike, k Otisovi se mi vůbec nehodí, i proto jsem fandil nejdřív Ole, ale pak jsem si naprosto oblíbil Ruby, ta je fakt boží. Krom toho je fantastická postava Eric. --- První série za 5*, druhá byla až do kalby u Otise slabá, ale přelom druhé a třetí série je vůbec nejlepší část celého seriálu, proto druhá za 4* a třetí za 4,5* Nakonec je to ale za maximum a přesouvám - alespoň na chvíli - do top 10.

1. série: Naprostý zjevení. Skvělá minisérie, která je přesně tak dlouhá, aby dokázala vybudovat přesvědčivou atmosféru, vykreslit jednotlivé charaktery, vypovědět sevřený příběh, ve kterém hrají všechny postavy svou roli, zároveň aby se vše udrželo ve srozumitelných hranicích, a přesto to nerozplizlo do rozvláčnosti nebo nudy. Hned začátek, úvodní scéna je super, která diváka navnadí na to, že kromě party bohatých bílých Američanů bude šest hodin sledovat i drama, které vyvrcholí smrtí neznámé postavy. Nakonec jsem byl mile překvapen, kolik až jsem toho ve formě Bílého lotosu dostal - sociálně sžíravou černou komedii glosující white priviledge, strukturální rasismus, krizi maskulinity, velkou otevřenost ohledně sexu i rasismus naruby... k tomu nepochopení mezi rasami, pohlavím, třídami i generacemi. To vše v jednom nevinném romantickém havajském resortu. I když celá minisérie šlape od začátku až do velkého finále, vrcholem je jednoznačně třetí díl, to je neuvěřitelná prdel, smál jsem se jako blázen, medvědí pokus o páření tomu nasadil korunu. Z hereckých výkonů mě nejvíc bavil samozřejmě Murray Bartlett jako famózní recepák, hlavně jeho válka s otravným hostem, fajn byl i Steve Zahn, kterému toho unaveného fotra ve středním věku uvěří každý. V neposlední řadě pak i Alexandra Daddario, která zatím nikde nedostala moc příležitostí ukázat jaká je to velmi dobrá herečka, pořádně až tady. A skutečně ukázala, že je talent... precizní civilní a uvěřitelné herectví. Naprostá spokojenost, skvělá záležitost. --- 2. série: Perfektní. První série White Lotusu byla naprostým zjevením, ta druhá tento koncept povýšila téměř k dokonalosti. Zachovala si všechny trademarky a navíc vše povýšila. Je tu víc postav, které jsou ale často skoro i hlubší než v první sérii, na druhou stranu to ale do značné míry znamená trochu méně satiry. Obrovskou devízou jsou lokace, do kterých se filmaři vydali. Protože kromě toho, že je Taormina a vůbec okolí Sicílie neuvěřitelně fotogenické, shodou okolností jsem tam v létě byl taky a moc si to užil. Z tohoto pohledu je tak jediným nedostatkem absence výletu na Etnu. Jennifer Coolidge v 60 letech získala životní roli, jinak jde od recepční, přes skvělou Aubrey Plaza či F. Murray Abraham až po neuvěřitelně si svou hereckou polohu užívajícího Toma Hollandera o ještě lepší televizní zábavu než byla první série. A to už je něco.