ForGump

Svěrákova křeč. Jinak už bych to bohužel nenazval. Po strništi bos už mělo jasné náznaky, tady se to jen vyplnilo. Celá aura kolem slavného rodu začíná pozvolna uvadat, ovšem stále ještě alespoň s náznaky jejich starých dobrých filmových časů. Příběh Betlémského světla připomíná z velké dálky Vratné lahve, to snad jen ve stejně štiplavých dialozích dua Svěrák-Kolářová, jenže zbytek kolem nich je ovšem tak nesourodý a velmi očividným způsobem do sebe nezapadá, že je mi to až líto. To míchání a skákání mezi knižními postavami a jednotlivými povídkami bylo krajně matoucí. Je pravda, že co do humoru tak to má své zábavné chvíle, mladý Svěrák to inscenuje ale pro mě už do do absurdna, které není zábavné, ale spíše obočí pozvedající. Tradiční spadlá čelist, tedy spíše nechutné mlaskání nad křivkami žen, a celková plochost ženských postav a lascivní humory si prostě ani zde nelze odpustit (dokonce lze i pozorovat nějaký fetiš na svlékání Terezy Ramby, která na to nějakým způsobem přistupuje a víceméně se nechá přímo na plátně její postava ''znásilnit''), jenže co tak nějak ve Vratných lahvích ještě mělo jakousi míru a funkční příběh, tak tady upadá do šedi a je to vlastně už celkem trapné a nudné, kdy se nedočkáme žádného emočně zajímavého okamžiku, naopak to celé tak nějak vyšumí. Jsou tu ty samé problémy jako když jsem četl knihu mladého Svěráka Bohemia. Jan Svěrák totiž nedokáže udržet soudržně kostru vyprávění, ale stále více uhýbá a neví co dříve až se to celé rozplizne. Svěrák mladší ale zůstává zajímavým alespoň režisérem, jsou tam zajímavé nápady, které mi až evokovaly to dobré z Akumulátoru 1, ale spíš jen tak matnými střípky. Bohužel Betlémské světlo očividně nemělo tak velký rozpočet jaký by asi potřeboval, spíš měl jen dobré řemeslo, hlavně scénografa, který vyčaroval celkem solidní production values. Jinak to ale vypadá celkem málo filmově, spíše až do moderního televizna. Za mě jen zmatek, šeď a maximálně pár úsměvných momentů, nicméně pořád ne nic, co by snad mělo být označeno brakem, jen to s tím již celkem hraničí a pokud se nám tímto filmem uzavírá kariéra Jana Svěráka, tedy alespoň dle vyjádření do tisku, tak furt lze říct, že ač jeho filmy v 10-20. letech kvalitativně klesají, tak stále ještě nešli tak hluboko jako u Svěrákových souputníků, byť je to konec podobně trpký jako kamaráda Menzela. 30%

Od Alice Nellis velmi slabý kousek. Nudný až za hrob, ve kterém leží Miroslav Krobot, který v jedné ze dvou závětí koupí své manželce koně Buka, tím se dá do obrátek teplý lidský příběh o ženě, která hledá sama sebe a zbavuje se strachu z života bez manžela a rovná se s tím dosti nevýrazně, bez emocí (nepočítám ty, které tam nepřesvědčivě vkládá hysterická Petra Špalková) a chladně. Chladnost je po týdnu od filmu Slovo opět v kurzu. Celý film je tak pouze buď malebně nastímané cválání koně, zatímco ostatní to pozorují zpoza ohrady anebo podivné mávání kamerou při nepodařených akčních scénách. Tu s instruktorem Rodenem bych nechal zarámovat a odnesl do Muzea nevkusu. Otravným prvkem vloženým do této idyly je srandovní autistka Martha Issová, která si po letošním Úsvitu jen povýšila svůj herecký rejstřík zbytečnosti a otravnosti. Ten největší problém filmu, který paradoxně natočila a napsala ženská režisérka je vlastně hlavně v tom, jak ženy znázorňuje, buď jsou hysterické, protože je opustil manžel, nebo jsou zmatené, neboť už po manželově smrti na něm nejsou závislé a neví co se sebou, případně jsou prostě nevýrazné, případně postižené. Hlavní hrdinka vlastně ale jede to co jí naplánoval její manžel, vlastně jí uzavřel na jejich statku. Posmrtný vliv mužů na ženy je tady sice méně křiklavý, přesto od Alice Nellis dost zabolí. Čekal bych něco takového spíše od Jiřího Vejdělka s Eliškou Balzerovou v hlavní roli. Určitě se musí režisérce nechat, že to natačí alespoň zručně, pokouší se navodit i jakousi lyrickou atmosféru venkova, který se ovšem zase nějak nedokáže rozvinout a je zosobněn jen v hocha a jeho matku, kteří pěstují kozy na sejra. Za mě další celkem trpké zklamání u českého filmu. 30%

Extrémně mdlý film potlačující téměř veškeré emoce. Slovo připomíná moře, u něž se hrdinové sluní, je neklidné a se spoustou vln. Má to zajímavé výrazové prostředky, ale co se týče postav samotných tak je to scénaristická bezmoc. Primárně ale jedna velká nuda, která se téměř nedala vydržet aneb komunismus a prostý lid již stokrát opraný. 30%

Jak mít sex se snaží nalákat názvem, asi se mu to v menší míře podaří, ale jen do chvíle, kdy si to lidé řeknou. Hlavním žánrem je to totiž art film, který celkem sofistikovaným způsobem ukazuje, jak se z nezávazného výletu do Řecka za spoustou pohlavního styku a alkoholu může stát hořké intimní drama. Sledujeme tři dívky, které se vydávají na své poslední prázdniny, zatímco se v pozadí rozhoduje o jejich osudu, čekají totiž na to, zda budou přijaté na vysokou školu, či se budou muset vidat jinou cestou. Tento fakt je cílem jejich rozhovorů a vtípků, zároveň se uvádí do řeckého nočního života a spřátelí se s jinou trojicí, která bydlí naproti nim a paři spolu dnem i nocí. Další události již ponechám bez komentáře a spoilerování, byť se nejedná o nic převratného co by se dala vyzradit, ale jde o stěžejní věci. Nicméně mě to extrémně bavilo, začátek je velmi dynamický a hlučný, hlavně díky hlavním děvčatům, které zažívají víceméně extázi z nabyté svobody a chovají se solidně na přes hubu a sázejí se, že která "toho více našuká, tak vyhraje kozatou skleničku", aby se postupem času film začal uklidňovat, tedy do té míry jak je noční život v letovisku možný a rozkryl nám všechny karty, protože teprve postupem času nám ukáže, kdo je vlastně hlavní hrdinka z těch tří devčat, máme samozřejmě indicie již od začátku, ale teprve od poloviny se kamera soustředí vesměs tam. Druhá polovina filmu nám také dává plnohodnotný obraz charakterů, které se dříve jen skrývají a tím je to vlastně skvělé, jakým nám dávkuje tyto drobnosti. Celý film je velice soustředěně režírovaný, kromě kamery vlastně ničím extrémně nevyčnívá a nedělá se okázalým, naopak velice sympaticky pracuje s detaily a postupným zoomováním nás vtahuje. Dialogy využívají hovorové mluvy mladých lidí, která celý příběh dělá autentičtejší a více uveřitelný, byť to české překladatelce neulehčují. Dobře vybraní herci a hlavně ústřední postava Tary v podání Miy McKenny-Bruce je velice citlivě podaná, v mnoha ohledech mi připomíná klon Florence Pugh. Prostě naprostá spokojenost a velké doporučení. 80%

Ridley Scott sice potvrdil roli věhlasného režiséra, kdy s nasazením insecenuje bitevní scény plné lidské a koňské krve a oddělených končetin, nicméně už si jen velmi těžko mohl poradit se scénářem, jenž je plytký a v mnoha ohledech zbytečně tradiční. Je z toho jen takový průlet okolo Napoleona, jeho vzestupem, pádem, vzpourou a smrtí. Do toho se tam sice velice snaživě vkládají romantické pletky s Josefínou, tedy jeho životní láskou. Bohužel nám film nenabízí v této poloze pořádné drama a všechno je řečeno minimem dialogů. Vše je tak nějak rychle proskočeno od námluv, nevěr, přes problémy s početím a nepůsobí to nikterak uspokojivě. Navíc pohled na Napoleona je také psychologie prost, víme, že byl obdivovaný, zároveň krutý, byl fixovaný na svou matku, byl dětinský, ale i nadprůměrně inteligentní v boji a zároveň je tam i jeho nějaké trauma ze samotného boje, neboť jakmile vyrazí sám do bitvy chová se jak zmatené dítě na pískovišti. To působí krajně neuspokojivě a bez potřebné odvahy, neboť by se s tím pracovat opravdu dalo. Se vzpomínkami na Last Duel, je Napoleon sice budgetem dražší, ale v dramatické rovině chudý příbuzný. Celý problém je i nijaké atmosféře, přičemž vše asi bude mít lepší náboj v onom proslulém directors cutu, který mě ale opravdu nezajímá. Film na plátně v kině je prostě takovýto a s tím se musí divák smířit. Záměrně nekomentuji dějinné fakta, protože okolo Napoleona vím jen ty nejzásadnější milníky, které tu jsou a moc navíc tam toho asi nebude, ale jak říkám nevím a pro film je to vlastně fuk. Co se mi moc líbilo byla hudba, tu sice tentokrát nedělal Harry Gregson Williams, ale i tak si pestrá paleta motivů zaslouží vaše ucho, od typicky historické, po vangelisovské nálady. Ale bohužel sečteno podtrženo tomu chybí dost na to, aby o tom mohl člověk říct, že to je dobrý film. Bohužel je to jen obyčejný, téméř ničím zajímavý historický film, jakých bylo natočeno mnoho i Joaqiun Phoenix se v tom nějak ztratil. Tudíž průměr, neboť od Ridleyho Scotta vždycky čekáte více. 50%

Za mě především respekt po producentské stránce, protože co se povedlo z toho vydolovat v našich končinách je něco fantastického. Bod obnovy vypadá úchvatně, ta architektura a obecně vybrané lokace mají vysokou úroveň, ten scifi svět je velmi pozoruhodně vymyšlen, má to dechberoucí hudbu i herce, a to od už osvědčených Neužila, Hádka, či toho Slováka, co hrál i v Úsvitu, až po neokoukanou a charismatickou Andreu Mohylovou. Fakt skládám poklonu téměř všem tvůrcům. A slovo téměř se tam nachází po právu, neboť mám pocit, že se nepovedl, tak úplně scénář, potažmo děj filmu, který jakobychom již mnohokrát viděli a nestačíme se divit v jaké klišé se tento neobvyklý film proměnil. A je to veliká škoda, která ale tímto ztrácí body a to významné. Ačkoliv jsem tedy měl u českého filmu občas i mrazení v zádech v jaké skvělé symbióze všechny složky filmu fungují, tak nemohu někomu odpustit, že z dějového hlediska je to jak Kriminálka Anděl, zde tedy spíš Kriminálka Budoucnost. 60%

Jsem na filmy jako tento opus asi až příliš cynický. Kdybych byl takový měkosrdcatý a rád se nechal dojímat a nesraly by mě trapné dialogy, voiceover mluvený postavami rovnou na kameru a hloupé vtipy, úchvatně dementní dějové posuny, hlavní hrdinka a melodie z hudební banky, tak by se mi tento film asi líbil. Jenže nelíbil a chtěl jsem z něj útect už v polovině, ale zbaběle to neudělal. Nejlepší na tom je, že se Jak přežit svého muže snaží tvářit jako svěží romantická komedie se spoustou neobvyklých prvků, kde se tzv. prcá a říkají sprostá slovíčka, dokonce jsou do toho vneseny i autobiografické motivy, což teda vyznívá minimálně úsměvně, jenže tím jen otvírá další zatím neprozkoumanou komnatu českého braku. 10%

Asi jsem od Jejího těla chtěl příliš a dostal málo, jemuž bych dal jméno velké zklamání. Tím málem nemíním snad stížnosti na to, že by bylo ve film málo explicitních scén. O tom bych raději víceméně pomlčel, byť mohl bych na několika řádcích popsat jak ty explicitní pseudoporno scény byly vlastně koncipované jako humor a celé to ještě více shazovaly. To je jen jedna z mála věcí, které mě štvaly. Ten film je totiž především extrémně přívětivý divákovi. Ta plochost z toho čiší až příliš. Hlavní postava je podávaná s takovým snad až záměrným chladem a bez jakýchkoliv pořádných psychologických pochodů, že se nedaří s ní nějak soucítit. Snad možná proto název takový jaký je. Nejde nám totiž primárně o hrdinčinu mysl. Její motivace asi tak nějak chápeme, ale jsou strašně jednoduše podávané až zrak přechází. Stejné tak je hrubě neotesaně přinášeny přechody mezi třemi základními fázemi dospělého života Andrey Absolonové - tedy profi skákání - zranění - porno. A mezi druhým a třetím období je to hodně pokrácené. Vizuálně film působí celkem ambiciózně, ať už výbornou kamerou, či hudbou. Problém se ovšem opět nachází ve scénáři a opět dramaturgii, kdy mám dojem, že ČT snad záměrně ničí nadějné syžety a myslí hlavně na ty svoje primetime diváky jednoduchých kriminálek a sebrala tvůrkyním veškeré možné umělecké ambice. Takže Její tělo působí jako díl nějakých Soukromých pastí, či Nevinných lží. A je to obrovská škoda. 40%

Cage je tady naprosto fantastický, to kolem něj přestává být, jak film ubíhá, zajímavé. Satira, která se postupem času rozpadá a není už ani moc trefná, spíš čím dál více otravná. 60%

Bratři jsou ten film o minulosti, který si tady tak s radostí čeští filmaři točí a snaží se tím dostat prostý lid do kolen, ale velmi silně nefunguje v žádném ohledu. Ne nadarmo pochazí Tomáš Mašín ze stejné líhně jako třeba David Ondříček a jsem až zdéšen jak jsou si tito dva páni ve svých filmech podobní. Komedie točí hrozným způsobem a v dobovkách sice ukazují režisérský um, ale aby s příběhem udělali něco, co nebude tak povrchní a doslovné, to už jim není příliš po chuti. Během těch dvou hodin jsem si postupně doplňoval jednotlivé scény a dialogy a jak jsem si ho potichu řekl, tak zazněl z plátna. Opravdu ta předvídatelnost byla až kouzelná. Stejně jako předvídatelnost postav a tak podobně až jsem byl zvědavý, kdo se asi podílel na scénaři, neboť jsem to postupem času, jak jsem oddaloval návštěvu tohoto filmu, zapomněl. A jméno Marka Epsteina a poté jméno Jaroslava Sedláčka, kterého jsem proklínal před pár dny u jiného filmu, mi to celé vyjasnilo. Tito dva pánové totiž obludným způsobem neumí svá řemesla a je to pro mě fakt už šilené zjištění. Příběh dává smysl jen velmi mlhavě a Mašín tomu vlastně moc nepomohl, tím jak dané scény točí, chtěl se mu sice vzepřít kameraman ale dosti marně. Kamera se lopotí s mašínovskou partou lesy, kde chladnokrevně zastřelí každého kdo jim jde pod ruku, poté zase návštěvuje ještě více mlhavé výslechy, kde jsou stbáci zvířata typu Michala Dlouhého z Lídy Baarové a horší, anebo se upřeně kochá ztrhanou tváří Tatiany Vilhelmové. Je to čitelné strašně prostě a takovéto filmy jsou vysílány na Oscara. Je samozřejmé, že to na českých cenách rozhodně vyhrajou, dyť to má přece to nesmrtelné poselství, ale já jsem po odchodu ze sálu nevěděl už co si počnout při pohledu na letošní český výkvět mi je zase brutálně smutno. 40%